Nejčastější chyby při pěstování jehličnanů

Na prvním místě bych jmenoval především správný výběr rostlin na konkrétní stanoviště. To vychází z jejich přirozených nároků na slunce nebo polostín (případně stín), hloubku půdního profilu, půdní kyselost (pH), množství vody v půdě apod. (viz. literatura). Na tyto okolnosti bychom měli brát ohled hlavně v případě, že se chceme dočkat dospělosti dřevin. Pokud nám stačí pár „zakrslíků“ v trávníku, nemusíme to až tak zohledňovat.

U nás pěstujeme druhy a kultivary dřevin jednak domácích, jednak introdukovaných (cizokrajných). Domácí druhy bychom měli vysazovat v podmínkách podobných (analogických) původním, přirozeným společenstvům. V takových podmínkách mohou tvořit i kostru zahradní úpravy. V neodpovídajících podmínkách je používáme jen omezeně.

Picea abies (smrk ztepilý) nesnáší znečištěné ovzduší, ale jeho, hlavně nízké kultivary jsou relativně odolnější.
Pinus sylvestris (borovice lesní) a její kultivary, je světlomilná, roste dobře na suchu i ve vlhku, vůči exhalátům je málo odolná.
Pinus cembra (borovice limba) snáší exhaláty (omezeně) a protože je to horský druh, sázíme ji v nížinách na přistíněná místa nebo na místa odvrácené od slunce.
Pinus mugo (borovice kleč) je také horský druh, ale v nížinách velmi přizpůsobivý a má mnoho kultivarů.
Larix decidua (modřín evropský) včetně kultivarů je odolný, vhodný i pro otevřené plochy.
Taxus baccata (tis červený) je nenáročný, odolný vůči exhalacím.
Juniperus communis (jalovec obecný) včetně kultivarů je také relativně odolný.

Introdukované druhy vysazujeme na zahradu rovněž podle jejich přirozených nároků. Svou roli zde hraje i nadmořská výška a průměrné roční teploty v oblasti, kde budeme dřeviny sázet. Teplomilné dřeviny typu Cedrus (cedr), Cryptomeria (kryptomérie), Sciadopitys (pajehličník), Cunninghamia (ostrolistec), Sequoiadendron (sekvojovec) apod. budeme vysazovat jenom v nižších polohách a na chráněných místech (u domů, v zápoji vzrostlých jehličnanů apod.).
Častěji pěstované kultivary Chamaecyparis (cypřišek), Thuja (zerav), Tsuga (jedlovec) apod. vyžadují také alespoň v mládí přistíněnou, chráněnou polohu. Tzn. že nesnáší průvanové polohy (zimní mrazivé větry). Relativně odolnější jsou kultivary sivé až namodralé oproti bíle panošovaným a žlutým.

Velkým nebezpečím pro jehličnany jsou exhaláty (hl. s obsahem SO2, CO, H2S, chlóru apod.), velká koncentrace výfukových plynů a možnost zasolení půdy zimním posypem solí. Na lokalitách s větší koncentrací těchto škodlivin je lépe jehličnany sázet jen omezeně a to ještě relativně nejodolnější druhy jako jsou např. Taxus baccata (tis červený), Thuja occidentalis (zerav západní), Picea pungens (smrk pichlavý), Pinus nigra (borovice černá), Pinus mugo (borovice kleč), Juniperus chinensis (jalovec čínský), Picea omorika (smrk omorika), Chamaecyparis lawsoniana (cypřišek Lawsonův), Thuja plicata (zerav řasnatý), Juniperus virginiana (jalovec viržinský), Juniperus communis (jalovec obecný) apod.

Po stránce praktické, pěstitelské je potřeba dodržovat i tyto další zásady. Tzn. mít na zahradě dostatečnou hloubku půdy. Pokud si někdo myslí, že na zahradu naveze 10-15 cm ornice, tak to opravdu stačí jen na trávník (s bídou). Veškeré zbytky po stavbě domu (cihly, tvárnice, malta, beton, vápno apod.) jsou víceméně vápenaté a budou na desítky let ovlivňovat pH půdy. Důležitá pro dřeviny je také výživa. V oblastech (lokalitách), kde je původní, rostlý terén s přiměřeným obsahem humusu není situace tak zlá, jako na zahradách, kde je pouze navážka.To by si měli majitelé nových domů uvědomit především.
Použitelná hnojiva = ideální je rohovina (jako organika), z organominerálních je osvědčený AGRAbiomin na konifery nebo speciální AGRAbiomin na thuje a cypřišky. Z minerálních hnojiv lze použít např. Cererit, NPK, apod. Fyziologické poruchy jsou také běžné. Hnědnutí a prosychání jehličí uvnitř stromů je normální, je to přirozený opad jehličí vlivem stáří (jehličí – jehlice mají životnost 3-5 let). Takže pokud opadává jehličí jenom vnitřní, je to normální. Pokud opadává jehličí i vnější, může to být ovlivněno suchem, počůráním od psa, nápojem (hustotou výsadby) apod.
U některých jehličnanů dochází také k podzimnímu (a zimnímu) zbarvení do rezavé až hnědé barvy, což je ale přirozené (dřeviny nejsou uschlé ani zmrzlé). Jde zejména o Mikrobiota decussata, některé kultivary Cryptomeria a Juniperus.
Ze škůdců se občas mohou objevit štítenky, zvláště na jalovcích (poléhavých a rozložitých), které poznáme většinou až tehdy, kdy celá větev začne rezavět a odumírat. Řešení je jednoduché – větev odstřihnout a spálit a celou dřevinu postříkat např. přípravkem Telstar (doporučuji 2 ml na1 l vody).
Dalším škůdcem, ne však nějak závažným, je vlnatka, která se občas vyskytne na modřínech. Řešíme postřikem insekticidem (Telstar, Matation – pokud jej ještě máme ukrytý v zásobě – už se dávno nevyrábí, a další, japonský Sumithion). Prvořadé je ale vždy – použít správnou dřevinu do podmínek, které ke svému životu potřebuje.
Na závěr v mých článcích i publikacích upozorňuji na malou (někdy téměř žádnou) mrazuvzdornost dovážených dřevin, především z pěstíren v Holandsku ( Booskop, Alsmeer, Werkendam atd.), z Belgie, Francie. Severní Itálie i ze severní SRN. Musím však dodat, že některé dřeviny z těchto oblastí se pěstuji také a pokud pod žádnou přikrývkou listím a chvojím přežijí aspoň 2-3 zimy, tak si „zvyknou“.  Oteplování Evropy se asi blíží…..

Komentáře ke článku 2

  • Míra Jakoubek

    Dobrý den, mám od podzimu na zahradě pod folií a kůrou Cypříšky Lawsonovy, některé uschly – úpně zhnědly (hodně kamene, či úplně v kameni), bohužel jsem nevěděl že se přidává a smíchává rašelina s půdou místní…. ale co mě trápí víc, je to že u těch krásně modrých se teď projevuje ze spoda uvnitř světle zelená až žlutá barva části vnitřních větví či komplet…. jakoby to hnilo či se předělávali na jinou barvu, je to nějaká choroba, či moc vody se zalévání??

    děkuji moc za radu Míra Jakoubek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *