Nejčastější abionózy zeleniny – V

Plodová zelenina Deformace plodů Významnou abionózou všech druhů plodové zeleniny jsou různé deformace plodů. V případě okurek jsou nejčastější příčinou poruchy v opylení. Dojde-li k opylení u partenokarpických odrůd, vytvoří se v nich semena a to především na květních koncích.

Následkem toho plody v těchto místech ztloustnou (tzv. paličkovité plody). K obdobnému příznaku dochází u odrůd, které vyžadují opylení, ale k němu dojde jen v omezeném rozsahu (nedostatek samčích květů, nedostatek opylovačů, zasychání blizen vlivem vysoké teploty, hrudkovitost pylu z důvodu chladného počasí). U rajčat a často i u paprik jsou deformace plodů buď genetického původu nebo zapříčiněné poruchami v opylení. Deformace genetického původu se projevují různými výrůstky na plodech nebo srůsty plodů. Poruchy v opylení se objevují především v květní části plodů. Zejména u velkoplodých rajčat vzniká různě formovaná, velmi často rozšířená jizva. V anglicky psané literatuře se tento symptom označuje jako„catface“. Příčinou špatného opylení je buď chladné počasí (nedostatek opylovačů, neprášivý pyl) nebo příliš teplé počasí v době květu (zasychání blizen). Při úplném neopylení se pak plody všech druhů plodové zeleniny vůbec nevytvářejí nebo brzy po odkvětu opadávají. Speciální deformací plodů rajčat je tvorba úzkých nekrotických jizev, které začínají u stopkové jizvy a pokračují směrem ke květní části. Tyto dlouhé jizvy mají drobné příční jizvy, takže vypadají jako zdrhovadlo (v anglicky psané literatuře je porucha označována jako „zippering“). K této poruše dochází vlivem srůstu prašníků se semeníkem, což se stává především za chladného počasí.

Poškození oděrem
K této poruše mechanického původu u okurek dochází vlivem pohybu vzduchu. Projevuje se zbělením až zhnědnutím poškozených pletiv a někdy i roztřepením a roztrháním listů. Poruchu však je třeba odlišovat od symptomatologicky někdy podobné bakteriální skvrnitosti.

Svinování listů
Projevem poruchy je svinování listů rajčat, při kterém se okraje listů stáčejí podélně směrem nahoru. Svinuté listy jsou většinou tuhé a křehké. Často se jedná o jev přechodný, který se časem ztrácí. Někdy se uvádí, že tato porucha souvisí s nepravidelným přijmem vody, jindy je spojována s intenzivním odstraňováním spodních listů nebo s odstraněním vrcholů rostlin. Za další příčinu této poruchy se uvádí ukládání škrobu ve spodních listech rostlin. Vlivem nadbytku škrobu se pak listy svinují a stávají se křehkými. Přesná příčina této poruchy je stále neznámá. Nikdy by neměla být zaměňována s virovou svinutkou (PLRV), která se občas může objevit i u rajčat. Jednoznačné je, že jednotlivé odrůdy jsou k této poruše odlišně náchylné.

Intumescence
Obdobně jako na brukvovité zelenině se občas vyskytují u papriky. Jedná se o drobné bradavičnaté útvary, především na listových čepelích v blízkosti nervatury. Uvedenými útvary jsou buňky, které z důvodu vysoké vzdušné vlhkosti (především v chráněných prostorách) nebo z důvodu dlouhodobějších dešťů hypertrofují a mnohdy i postupně odumírají a tím hnědnou.

Deficience vápníku
Je jednoznačně nejznámější karenční poruchou plodové zeleniny. Projevuje fyziologickou nekrózou květního konce plodů rajčat a paprik. Za vlhkého počasí jsou nekrotické skvrny šedavé, mokré, někdy druhotně pokryté saprofytickými houbami. Za sucha skvrny zasychají, jsou vpadlé, téměř černé. Příčinou je relativní nedostatek přijatelného vápníku (viz Brukvovitá zelenina). U paprik je někdy nekrotizována celá špička plodu, jindy se na plodech vyskytují okrouhlé skvrny, které ale vždy jsou na koncové (květní) části plodů a nikdy ne na té polovině plodu, která je blíže ke stopce.

Geneticky podmíněné poruchy
Nejznámější poruchou genetického původu je pravděpodobně hořkost plodů okurek. Tuto hořkost způsobují cucurbitaceiny, což jsou látky, kterými se rostliny chrání proti škůdcům. Jsou to ve skutečnosti přirozené insekticidy. U většiny stávajících odrůd okurek (především salátovek) je šlechtitelskými metodami odstraněn gen odpovědný za syntézu cucurbitaceinů a jsou proto geneticky nehořké. V případě, že tato hořkost není šlechtitelsky (geneticky) odstraněna, vyniká především po nějakém stresujícím faktoru, jako je sucho, špatná výživa, výrazné kolísání teplot, poškození rostlin chorobami nebo škůdci, ale i některými dalšími faktory. Podobně geneticky podmíněnou poruchou je i nevyzrávání stopkové části plodů rajčat. Porucha se vyskytuje především u skleníkových rajčat. I po důkladném vybarvení větší části plodů zůstává část kolem stopky žlutá nebo zelená a dužnina je v těchto místech tvrdá a nechutná. Poruchu podporuje nadbytek dusíku, nedostatek boru a draslíku ve výživě a silné sluneční záření. Proto se porucha častěji vyskytuje na okrajích porostů a u silně odlistěných rostlin. Některé novější odrůdy jsou vůči této poruše již odolné. Podobné příznaky na plodech mohou vykazovat i rostliny napadené virovou mozaikou rajčete (ToMV). Speciálním případem geneticky podmíněného chladového poškození je žloutnutí listů žlutoplodých odrůd cuket (tzv. chilling efekt). První listy, které vyrůstají ještě za chladnějšího počasí, jsou v různé intenzitě zbarvovány dožluta.

Prorůstání vijanů
Poruchou s neznámým původem je prorůstání vijanů. Místo toho, aby byl vijan na svém konci ukončen květem a později plodem, pokračuje vegetativním růstem a na jeho konci vyrůstá nový stonek s listy. Prozatím zcela neznámého původu a i konkrétněji nepojmenovaná je též porucha, která se prakticky každoročně v poměrně širokém rozsahu vyskytuje u rajčat, papriky a brambor. Projevuje se na jaře a začátkem léta a symptomy jsou obdobné jako u poškození herbicidy typu stimulátorů růstů, které však je třeba vyloučit. Někdy je tato porucha jen přechodná, jindy letální.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *