Nároky zeleniny na výživu

Zeleniny potřebují ke zdárnému růstu dostatečnou zásobu živin v půdě. Základním hnojivem je pro ně chlévský hnůj, aplikovaný převážně ve čtyřletých intervalech. K vyhnojení půdy se dají využít i jiná organická hmota, jako komposty, zelené hnojení, sláma nebo kůra lesních stromů. Vždy je ale přitom třeba vzít na vědomí potřebu živin jednotlivých druhů zelenin.

Při pěstování zelenin se uplatňuje významný vegetační faktor, a to voda, která se běžně používá k závlahám a postřikům. Proto zásoba živin v půdě musí být vysoká, aby ztráty vzniklé vyplavením byly plně kryty. Příjem živin u zelenin ovlivňuje i mnoho jiných faktorů, které působí na výnosy a kvalitu. K těmto faktorům patří zejména půdní druh, druh pěstované zeleniny, délka vegetace, technologie pěstování, klimatické podmínky a půdní vlastnosti.
Nároky na obsah humusu
Zelinářské půdy vyžadují dostatečný obsah humusu, který je nutné dodávat formou statkových hnojiv. Při obsahu humusu 3 až 4 procenta mají půdy dobrou biologickou činnost a jsou dostatečně vzdušné. Při pěstování zelenin pod sklem je obsah humusu zvláště důležitý a má být v rozmezí 5 – 8 procent.
Základním statkovým hnojivem je chlévský hnůj, který se aplikuje nejčastěji ve čtyřletých intervalech. Jeho doporučené dávky pro zelí, květák, kapustu a celer jsou 50 t/ha a pro kedlubny, okurky, rajčata a papriku 35 t/ha.
Dalšími vhodnými organickými hnojivy jsou statkové a průmyslové komposty, zelené hnojení, sláma nebo kůra lesních stromů obohacená dusíkem.
Důležitost úpravy pH
Velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje příjem živin a půdní vlastnosti je pH půdy. Pro většinu zelenin je nejvhodnější neutrální půdní reakce, kterou udržujeme pravidelným vápněním. V kyselých půdách je omezován výskyt užitečných baktérií a naopak se vytvářejí příznivé podmínky pro činnost plísní a hub.
Výživa košťálovin
Košťáloviny velmi dobře reagují na hnojení statkovými hnojivy. Proto se pěstují v první trati. Vhodnými předplodinami jsou jeteloviny, luskoviny nebo rané brambory. Po sobě se sice snášejí, ale z hlediska zdravotního se nedoporučují. Mají obecně vysoké nároky na dusík a hořčík, a to zejména v době narůstání listové plochy. Kedlubny při nízkých dávkách dusíku brzy stárnou a dřevnatí. Naopak, přehnojení dusíkem snižuje skladovatelnost zelí. K urychlení růstu raných odrůd je možné během vegetace použít vyšší dávky dusíku. U pozdních odrůd, určených především ke skladování, se aplikují dávky nižší.
Fosfor zvyšuje obsah bílkovin, naopak přehnojování může způsobit prorůstání vegetačního vrcholu, hlavně u zelí. Draslík je velmi důležitý pro dobré vyzrávání a skladovatelnost u pozdních košťálovin. Při jeho nedostatku jsou jejich pletiva vodnatější.
Košťáloviny jsou náročné i na některé mikroelementy, a to zejména na bór a molybden. Jejich nedostatek zhoršuje kvalitu produkce. Zvláště citlivý je květák, u něhož nedostatek molybdenu a bóru způsobuje redukci tvorby růžic.
Cibuloviny jsou náročné na hořčík
Cibuloviny jsou velmi náročné na hořčík, středně náročné na dusík, fosfor a draslík. V osevním postupu se zařazují do druhé tratě. Vhodnými předplodinami jsou košťáloviny, plodové zeleniny a okopaniny.
Zvláště přímé výsevy jsou citlivé na zasolení, způsobené hlavně dusíkatými a draselnými hnojivy. Cibulové zeleniny jsou citlivé také na chlór, a proto je třeba se vyhnout používání chloridových forem hnojiv. Naopak – vhodná je aplikace síranových forem vzhledem k nárokům na síru ke tvorbě silic. Česnek je kromě síry náročný také na draslík.
Dusíkem je třeba hnojit citlivě, neboť zvýšená dávka této živiny snižuje jakost, skladovatelnost a odolnost proti chorobám. U cibule v první polovině vegetace převládá příjem dusíku nad ostatními prvky, v druhé polovině pak převládá příjem fosforu a draslíku. Hnojení dusíkem v této fázi prodlužuje vegetační období a snižuje skladovatelnost.
Fosfor je pro cibuloviny důležitý, protože ovlivňuje včasnou zralost, velikost a pevnost cibulí.
Kořenové zeleniny vyžadují vápník
Kořenové zeleniny nesnášejí přímé hnojení chlévským hnojem. Proto se zařazují do druhé tratě. Výjimkou je celer, ke kterému se vždy chlévský hnůj aplikuje. Dobrými předplodinami jsou košťáloviny, plodová zelenina a okopaniny. Kořenové zeleniny vyžadují půdy dobře zásobené vápníkem.
Celer má vysoké nároky zejména na dusík, mrkev potom na fosfor. Přímé výsevy jsou citlivé k zasolení. Draslík ovlivňuje hlavně kvalitu a trvanlivost sklizňových produktů. Chloridové formy hnojiv mají za následek snížení výnosů, obsažený chlór snižuje tvorbu karotenu. Vysoké dávky dusíku mohou neúměrně zvyšovat obsah dusičnanů v produktech, u mrkve mají za následek i špatné vybarvování kořenů, naopak vápník pozitivně ovlivňuje jak barvu, tak pevnost kořenů. Vysoké dávky dusíku výrazně snižují jakost ředkvičky, která jinak patří k zeleninám na živiny málo náročným.
Reakce plodové zeleniny
na statková hnojiva
Plodová zelenina velmi dobře reaguje na hnojení statkovými hnojivy. Proto se pěstuje v první trati. Dobrými předplodinami jsou košťáloviny, cukrovka, jeteloviny, ale i obilniny.
Plodové zeleniny mají poměrně mělký kořenový systém, vyžadují střední až vyšší zásobu půdy živinami, jsou citlivé na zasolení půd a obsah chlóru. Draslík příznivě ovlivňuje velikost plodů, obsah cukrů a trvanlivost plodů. Při přehnojení dusíkem rostliny bujně rostou, mají menší nasazení květů a zhoršenou kvalitu plodů. Plody též později dozrávají.
Rajčata jsou při přehnojení fosforem méně šťavnatá, bohatší na sušinu a méně chutná. Použití mikroelementů, zejména manganu, zlepšuje vybarvení plodů.
Listové zelenině
nezáleží na předplodině
Listové zeleniny nejsou náročné na předplodinu, běžně se pěstují ve druhé nebo třetí trati, popřípadě jako meziplodina. Vyžadují dostatek přístupného vápníku. Tato zelenina není citlivá na chlór. Při přehnojení dusíkem se intenzivně kumulují nitráty.
Listová zelenina se vyznačuje krátkou vegetační dobou a mělkým kořenovým systémem. Na draslík je vysoce náročný špenát, jeho dostatek zvyšuje kvalitu sklizně. U salátu zvýšený příjem živin nastává na začátku tvorby hlávek a v posledních třech týdnech přijme 70 % živin z celkové potřeby. Při nedostatku draslíku salát špatně tvoří hlávky a listy jsou zkadeřené. Ze stopových prvků je salát náročný na bór, nepříznivě působí vysoký obsah manganu.
Luskoviny zlepší úrodnost
Luskoviny jsou plodiny, které zlepšují půdní úrodnost, a proto je řadíme do třetí nebo čtvrté trati. Na dusík jsou nenáročné, protože mají schopnost osvojovat jej ze vzduchu pomocí hlízkových baktérií, se kterými žijí v symbióze. Proto u luskovin platí zásada, že rozhodující pro výnos je kvalitní příprava stanoviště tak, aby se mohly vytvořit příznivé podmínky pro rozvoj těchto baktérií.
Luskoviny jsou velmi náročné na fosfor, draslík, vápník a hořčík, také z důvodů jejich vlivu na množství a výkonnost hlízkových baktérií. Draslík prokazatelně zvyšuje výnosy luskovin, zatímco fosfor pozitivně ovlivňuje počet semen v luskách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *