Nároky květin z hlediska jejich původu – II.

Callistemon citrinus – jako mnoho druhů z čeledi Myrtaceae pochází z Austrálie. V domovině dorůstá 5 – 8 m, u nás jako kbelíková rostlina je značně menší. Jeho ozdobou jsou svítivě ohnivě červená květenství s malými žlutými prašníky, která připomínají štětku na mytí lahví. Rozkvétají od jara do srpna. Problémem při pěstování je studené přezimování při teplotě 5 – 10 °C.

Výhodou je, že téměř nevyžaduje žádnou ochranu proti chorobám a škůdcům.
Callistemon pinifolius – je menšího vzrůstu, listy se podobají jehlicím z borovice. Květenství bývá červené nebo žluté. Nároky na pěstování má jako předchozí druh.
Caryota mitis – palma, která dorůstá přibližně 3m výšky a 2m šířky. Má charakteristické úkrojky velkých obloukovitých listů, které mají tvar rybího ocasu. Palma rychle roste a v dospělosti odnožuje. Je nenáročná, dobře roste v místnosti, ale zabírá dost místa. Je určena i pro teplý skleník, teploty by neměly klesnout pod 16 °C.
Casuarina equisetifolia – ve své domovině dorůstá až 30 m, u nás ve kbelících jen do 2 m. Připomíná mohutnou rozvětvenou přesličku. Stanoviště přes léto venku, na plném slunci. přezimování chladné a světlé, 5 – 10 °C. V zimě ji udržujeme v suchu, ale tak, aby kořenový bal úplně nevyschnul. Výhodou je, že netrpí chorobami ani škůdci a snese i velké zasolení půdy.
Cissus antarctica – je to stálozelený pnoucí keřík, který může dorůst až 3m výšky a 60cm šířky. Má lesklé, tmavozelené, kožovité, hrubě pilovité, zašpičatělé listy. Dobře snáší zastínění, vyžaduje chladnější přezimování (5 – 10 °C), k růstu potřebuje oporu, vršky se musí zaštipovat, aby měl přiměřenou výšku a šířku.
Coprosma kirkii – drobný keřík se vstřícnými, křižmostojnými listy. Celoročně chce velmi světlé, ale ne slunné stanoviště, přes léto lze pěstovat i venku, zimní teplotu udržujeme na úrovni okolo 10 °C.
Cordyline australis – na Novém Zélandu dorůstá až 12 m. U nás jen 3m výšky a metrové šířky. Má dlouhé, úzké, kožovité listy, které se od báze ohýbají v širokém oblouku. V zimě vyžaduje teplotu 8 – 12 °C.
Cordyline fruticosa – patří mezi nejpěstovanější teplomilné druhy. Ve své domovině dorůstá výšky jen 2 – 3 m. Vytváří tenký kmínek, listy jsou kopinaté, dlouze řapíkaté, sytě zelené, u kultivarů pestře zbarvené. Teplota při přezimování nemá klesnout pod 16 °C.
Dendrobium phalaenopsis – epifytní orchidej s pahlízami, ze kterých vyrůstají článkované stonky. Dnes se u nás pěstují na řez jen kříženci, pod názvem dendrobium phalaenopsis – hybridy různých barev.
Dizygotheca (Schefflera) elegantissima – ve své domovině dorůstá výšky malého stromu, u nás asi jen do 2 m. Má úzké, na okrajích zubaté, dlanitě dělené listy zelené barvy. Je náročnější na pěstování. Chce rozptýlené světlo až polostín, v zimě teploty 20 – 24 °C, vyšší vzdušnou vlhkost a nesnáší ústřední topení ani studený vzduch při větřání.
Drosera binata – masožravá rostlina, dorůstající až do 40 cm. Na líci listové čepele má stopkaté žlázky, vylučující lepkavou tekutinu, na kterou se přilepí hmyz. Okolní žlázky se skloní nad oběť a vylučují trávicí šťávu. Zimu rostlina přečkává adventivními kořeny. Přezimuje při 8 – 10 °C, přes léto vyžaduje vydatnou zálivku měkkou vodou, dostatek světla a kyselé prostředí.
Eucalyptus
Tento rod z čeledi Myrtaceae zahrnuje více než 500 druhů, většinou pocházejících z Austrálie. Tam tvoří přirozené savanové lesy. Blahovičníky jsou stálezelené stromy nebo keře. Jsou to nejznámější dřeviny Austrálie. Jejich nápadnou vlastností je především rychlý růst, velmi dekorativní olistění a u mnoha druhů také vonné květy. Listy jsou jednoduché, kožovité, aromatické a mají schopnost nastavit svou čepel tak, aby na ni nesvítilo slunce přímo. Starší rostliny mají odlišný tvar listů než mladé semenáče. Eukalypty milují v létě slunné a teplé stanoviště. Vyžadují bohatou zálivku, nesnesou však trvalé mokro. Pro přezimování je vhodné chladné a světlé místo, mnohé druhy vydrží i teplotu několik stupňů pod bodem mrazu. U nás je nejúspěšnější jejich pěstování jako kbelíkové rostliny.
Ještě nedávno se uváděl pro pěstování u nás jenom jeden druh – Eucalyptus globulus. Roste velmi bujně, mladé rostliny mají hustě okrouhlé listy, ale u starších rostlin se jejich tvar mění na dlouze špičatě oválný (heterofylie). Modrozeleně ojíněné listy vydávají silnou vůni charakteristickou pro eukalypty, zejména po setření prsty. Pro svůj silný vzrůst se doporučuje každoroční hluboké seříznutí.
Eucalyptus cinerea – v domovině dorůstá až do 12 m, má stříbřitě penízkové, aromatické, až 5 cm velké listy. Později vyrůstají listy vejčité až kopinaté. Větve má hnědočervené. Hodí se k řezu i do bytu.
Eucalyptus citriodora – jeho listy intenzivně voní po citronech. Je vhodný pro pěstování v bytě.
Eucalyptus ficifolia – vyznačuje se slabším vzrůstem. Jeho kožovité, fíkovité, špičatě oválné, sytě zelené listy nápadně kontrastují se zářivě červenými květy v chomáčích. Je uváděn jako jeden z nejhezčích kvetoucích stromů.
Eucalyptus forrestianan – v domovině dorůstá výšky jen 3 m, má modré listy, nápadná karmínová poupata a žluté květy.
Eucalyptus gunii – má penízkovité, šedobíle ojíněné listy, ve stáří kopinaté, bujně roste a snáší i mírný mráz. Krémově bílé květy se v domovině objevují již na mladých rostlinách. Je vhodnýný řez.
Eucalyptus kruseana – v Austrálii dorůstá jen 2 m, má ojíněné nahloučené penízkovité listy, 2 cm velké žluté květy, větvičky se používají jako atraktivní dekorace k řezu.
Eucalyptus tetragona – dorůstá v domovině jenom 3 m, má krásné stříbrné listy, křídová poupata a bílé květy o průměru 3 cm. Je využitelný k řezu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *