Nároky květin z hlediska jejich původu – 1.

Sortiment květin se neustále rozšiřuje. Využívají se nové druhy, šlechtí se nové kultivary, dovážejí se k nám dříve pro nás neznámé květiny. Jak se orientovat v jejich využívání, jak o ně co nejlépe pečovat? Časem se dozvíme více nebo méně přesné návody na jejich pěstování, ale jaká jsou všeobecná kritéria?

Víme, že existují určité základní pěstební faktory, které ovlivňují úspěšnost naší péče o květiny. Jsou to nároky na světlo, na teplotu, na vzdušnou vlhkost, na zálivku a podobně. Pokud jsou optimální nároky splněny (v určitých, pro různé rostliny daných rozmezích), je vše v pořádku. Ale současně všechny faktory musí být v určitých optimálních poměrech. Tyto ideální podmínky jsou pouze teoretické a je samozřejmé, že se nám je téměř nikdy nepodaří splnit. Čím jsou ale námi vytvořené podmínky pro pěstování vzdálenější od těch optimálních, tím nám rostliny hůře rostou, neprojevují se v požadované dekorativnosti a nakonec nám třeba uhynou.A čím nevýhodnější podmínky pro ně vytvoříme, tím jsou zeslabenější a více a rychleji podléhají různým chorobám a škůdcům.
Čím jsou dány ony optimální podmínky pro pěstování květin? Tím, že jsou v přírodě po dlouhém vývoji zvyklé na určité standardní prostředí. Přenesením do jiných podmínek z hlediska zeměpisného, případně z přírody do bytu, narušíme jejich dlouhodobě vytvářené nároky na optimální prostředí. Svoji úlohu hraje i to, jestli jsme si obstarali rostliny, které jsou téměř přírodního charakteru, nebo jestli to jsou rostliny delší dobu šlechtěné, jejichž nároky jsou již šlechtěním trochu změněny a i svým vzhledem se určité kultivary hodně odlišují od svých původních předků.
Studenti na ČZU v Praze řešili ve svých závěrečných pracích zajímavá témata, kdy vybírali druhy květin z hlediska jejich původu podle různých světadílů. Je to velmi orientační, přesnější by byl výběr z mnohem menších území. Na větším území jsou místa od sebe dosti vzdálená dle rovnoběžek i poledníků, liší se i nadmořskou výškou, kontinentálním nebo přímořským klimatem, rozdíly mezi teplotou v ročních obdobích i mezi noční a denní teplotou, nároky na intenzitu světla, na druh půdy, ve které rostou atd. Dle rozdílnosti těchto nároků se mění i jejich charakter u nás. Rostlina, která je jinde trvalkou, se u nás dá pěstovat jenom jako letnička, nebo se dá většinou pěstovat jenom ve skleníku nebo v bytě. Nesmíme se také divit, že pěstujeme v květináči rostlinu, která dorůstá ve své domovině stromovitého vzrůstu. Jsme také často zklamáni, že se nedočkáme krásného květu, pokud jsme nedodrželi např. období vegetačního klidu, omezené zálivky nebo nižších teplot a láká nás třeba pěstovat spousta krásných rostlin původem z Afriky (a nemusí to být jenom sukulenty).
Jako příklad si můžeme uvést několik rostli, které pocházejí z Austrálie nebo Nového Zélandu, oblastí světa od nás hodně vzdálených. Australská flora zahrnuje řadu zajímavých rostlinných druhů, které jen pozvolna pronikají do sortimentu u nás pěstovaných květin.
Austrálie se rozkládá na jižní polokouli, velkou část plochy zabírají pouště a polopouště. Austrálie zasahuje severní částí do tropického pásma, zbytek náleží k subtropickému pásmu. Průměrné roční teploty v severní a střední Austrálii, Nové Guineji a Nové Kaledonii se pohybují mezi 20 – 30 °C, v jižní Austrálii, Tasmánii a Novém Zélandu mezi 10 – 20 °C. Průměrné lednové teploty se skoro v celé Austrálii pohybují mezi 20 – 30 °C, průměrné červencové teploty se na většině území Austrálie pohybují mezi 10 – 20 °C. Pokud se týkásrážek, ve střední, vnitrozemní části Austrálie spadne za rok v průměru jen 100 – 250 mm. Naopak u severního a východního pobřeží spadne v průměru za rok 500 – 1000 mm, ale také až 3500 mm srážek.
Některé rostliny z této části světa pěstujeme u nás jako letničky. Je to třeba Brachycome multifida, nyní u nás doporučovaná jako truhlíková a balkónová rostlina, vegetativně množená. Má slabší, převislé výhony a blankytně modré květy se žlutým středem.
Z Austrálie několik květin u nás pěstovaných hlavně k sušení.
Ammobium alatum roste v Austrálii jako trvalka. U nás se pěstuje jako letnička, dorůstá asi 70 cm, kvete od července do prvních mrazíků, sklízejí se květenství pro sušení ve fázi nerozvitých květů.
Craspedia globosa – australská trvalka, u nás pěstovaná jako letnička k sušení. Kvete od července do září. Má atraktivní žlutá kulovitá květenství, která se sklízejí rozkvetlá.
Helichrysum bractatum – ve své domovině trvalka, u nás 50 – 90 cm vysoká letnička, kvete od července do října. Květní úbory jsou tvořeny trubkovitými květy a několika řadami zákrovních listenů, které jsou v různých barvách. Úbory se sklízejí k sušení před úplným rozkvětem, polorozvité.
Helipterum humboldtianum – pěstuje se ve své původní botanické formě. Keříčky této rostliny dorůstají jenom asi 30 cm, žlutá květenství sklízíme před plným rozkvětem.
Helipterum roseum – dorůstá 30 – 60 cm, kvete od konce června do podzimu. Řežou se rozvité úbory, i když hezčí jsou sklizené před úplným rozevřením. U nás se pěstují 2 kultivary: Album a Roseum.
Mnohem více je těch australských druhů květin, které se u nás pěstují jako pokojové.
Acacia armata – v domovině dorůstá až 5 m, u nás maximálně do 150 cm. Kvete na jaře žlutě. Plodem je lusk. Problémem pěstování je jako u mnoha dalších australských rostlin požadovaná nižší teplota v zimě – 5 – 10 °C.
Adiantum hispidulum – jedna z mnoha australských kapradin, do polostínu až stínu, v zimě jí vyhovuje nižší pokojová teplota.
Albizia lophantha – patří do čeledi Mimosaceae. Albízie večer sklápějí své zpeřené listy. Rostliny v přírodě mají deštníkovitý tvar koruny, proto se jim říká deštníkovité akácie. Dá se pěstovat jako kbelíková rostlina, dorůstá asi150 cm, na jaře rozkvétá žlutobílými květy. V létě se pěstuje na slunném místě, v zimě je optimální teplota 6 – 8 °C.
Anigozanthos flavidus – „klokaní tlapka“, dostala své jméno podle neobvykle vytvářených růžových nebo žlutých květů vytvářejících hrozny pozdě na jaře nebo v létě. Rostlina vytváří silné oddenky. Hodí se pro chladné zimní zahrady. Přezimuje při teplotách 10 – 12 °C.
Araucaria heterophylla – pochází z ostrova Norfolk, kde dorůstá výšky až 60 metrů. U nás je to již dlouho pěstovaná kbelíková rostlina, dorůstající jen maximálně několik m. I když je někdy uváděna vhodnost pěstování i v teplých bytech, je to znát na její menší dekorativnosti. Proto raději ve studených sklenících nebo zimních zahradách (optimum v zimě 3 – 10 °C).
Asplenium bulbiferum – kapradina pro poloteplý skleník. V zimě stačí jen 8 – 10 °C.
Asplenium nidus – tržně významnější, i v zimě jí vyhovuje běžná pokojová teplota polostín až stín. Nesnáší výkyvy teploty a průvan, zvláště se hodí do světlejších koupelen.
Brachychiton acerifolius – stejně jako ostatní druhy rodu Brachychiton je velmi vhodný do bytu. Má velké, drsné, temně zelené listy připomínající javor a krvavě červené květy. Zimní teplota nemá klesnout pod 12 °C.
Blechnum gubbum – kapradina z Nové Kaledonie. Vytváří korunu z hluboce a pravidelně členěných kožovitých listů. Časem tato stromová kapradina vytváří krátký, hustě šupinatý nepravý kmínek. Dá se pěstovat ve skleníku nebo jako náročnější pokojové rostlina, je velmi citlivá na přeschnutí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *