Národní irská botanická zahrada v Dublinu

Irská národní botanická zahrada se nachází v Dublinu, ve čtvrti Glasnevin, necelé 4 km severně od centra města. Zahrada má za sebou více než dvousetletou historii, založena byla v roce 1795 společností Dublin Society (dnes Royal Dublin Society) původně za účelem podpory vědeckého přístupu ve studiu zemědělství.

Od roku svého založení sloužila zahrada pouze pro výzkumné účely členů Dublin Society, v roce 1805 pak byla otevřena i pro širokou veřejnost. V roce 1878 se zahrada stala majetkem státu a vznikla tak Národní botanická zahrada. Dodnes je hlavním cílem botanické zahrady shromažďování a zachování sbírek rostlinných druhů za účelem studia, rozsáhlé upravené plochy a speciální stavby nabízejí ovšem možnost relaxace a vzdělání také lidem z řad laické veřejnosti. Zahrada se podílí na národních i mezinárodních programech na ochranu biodiverzity a udržitelného rozvoje. Ve své sbírce má více než 300 ohrožených druhů rostlin celého světa a šest druhů dnes už vymizelých z volné přírody.

Architektonické skvosty
Samotná botanická zahrada se rozkládá na ploše 19,5 hektaru, kterou z jedné strany lemuje historický hřbitov a z druhé řeka Tonka, přítomnosti jejíž nivy se hojně využívá. Zahrada je bohatě členěna na mnoho tématických celků, které jsou přehledně zobrazeny v tamějších barevných mapách a plánech. Součástí areálu jsou dvě významné skleníkové stavby –skleník Curvilinear Range Richarda Turnera a palmový skleník. Asi nejcennější tamější stavba Curvilinear Range byla započata v roce 1845 a pro veřejnost byl skleník otevřen v roce 1849 za účasti královny Viktorie. U příležitosti slavnostního otevření byla ve skleníku vysazena vůbec první palma v Irsku. Výstavbu měl na starosti vyhlášený irský architekt Richard Turner, specialista na železné konstrukce. Dvacet let po otevření skleníku byla jeho plocha rozšířena a zvětšena. V roce 1995 proběhla jeho kompletní rekonstrukce, při které byla restaurována všechna skla i železo v konstrukci. Nepoužitelné kusy byly vyměněny za původní materiál z Velké Británie, kam bylo v dřívější době sklo či železo ze skleníku prodáno. V dnešní době je Curvilinear Range rozdělen na tři sekce. Ve středové části je znázorněna evoluce jehličnatých dřevin, v západním křídle vysázena horská vegetace jihovýchodní Asie a ve východním křídle zeleň z krajů celého světa – Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie.
Původní palmový skleník byl postaven v roce 1862 a jeho nestabilní konstrukce byla postavena ze dřeva, to mělo za následek zničení vichřicí zhruba o 20 let později. Konstrukce byla nahrazena stabilní železnou a ta v zahradě stojí dodnes. Také palmový skleník byl v nedávné době celý rekonstruován a pro veřejnost byl opět otevřen v roce 2004. Palmový skleník je rozdělen na tři tematicky odlišné okruhy. V hlavní lodi je prostor věnován velkým tropickým rostlinám, jako jsou palmy cykasy, bambusy a v části skleníku jsou ještě pěstovány ekonomicky využitelné tropické rostliny. V postranních částech jsou pěstovány kvetoucí rostliny, orchideje, bromélie a masožravé rostliny.
Kromě uvedených staveb je součástí botanické zahrady také skleník s kaktusy a sukulenty, vodními rostlinami nebo kapradinami, ty jsou ale momentálně kvůli rekonstrukci uzavřeny. Další doplňkové budovy hostí například největší irskou botanickou knihovnu – určenou především pro výzkum, ale přístupnou všem. Spolu s knihovnou je v budově zajímavý také herbář s více než 750 000 uchovávaných rostlin shromažďovaných po celou dlouhou historii zahrady. Pro veřejnost není herbář zpřístupněn. V roce 2000 bylo postaveno návštěvnické centrum s restaurací, kavárnou, přednáškovým sálem a výstavními prostory.

Venkovní kolekce
Venkovní expozice nabízejí celou řadu tematických celků, půdní podklad ve čtvrti Glasnevin je silně alkalický a proto kyselomilné rostliny musejí být pěstovány na speciálně upravených plochách. V určených lokalitách tak jsou pěstovány také vřesovištní rostliny nebo azalky a rododendrony. Pastvou pro oči je jistě růžová zahrada umístěná v severovýchodní části zahrady, před třemi roky byla například založena zahrada rozmanitých druhů travin. V jižní části zahrady jsou pěstovány plané rostliny, původem z Irska – tato sekce je momentálně v rekonstrukci a chystá se její znovuotevření. Malou část zabírá také zahrádka s bylinkami a organicky pěstovanou zeleninou a ovocem. Cílem je ukázat návštěvníkům jaké různé druhy ovoce a zeleniny si mohou doma vypěstovat svépomocí. Zahrada je udržována principy ekologického hospodaření, bez používání pesticidů a herbicidů. Pro zlepšení kvality půdy je využíván pouze kompost vyrobený z vlastních organických zdrojů zahrady. Naopak podstatnou část zahrady zabírá arboretum s rozsáhlou sbírkou dřevin různé hodnoty a stáří. Ze zajímavých jmenujme například Cedrus atlantica var. pendula, v zahradě byl vysazen kolem roku 1875 a patří mezi nejkrásnější variety převislých cedrů. Nezvyklý je také starý exemplář Ginkgo biloba ´Pendula´s převislými větvemi. Slavná je také Addisonova tisová alej, pojmenovaná podle Josepha Addisona, anglického esejisty a básníka, spoluzakladatele časopisu The Spectator. Vzrostlé stromy Taxus baccata pocházejí z dob založení botanické zahrady v 19. století. Kromě jmenovaných kolekcí nalezneme v zahradě také například sekci věnovanou jedovatým nebo orientálním rostlinám. Cibuloviny, letničky nebo trvalky také zvyšují okrasnou hodnotu zahrady a jsou součástí mnoha výsadeb. Za palmovým skleníkem jsou například podél cest vysázeny záhony s květinami viktoriánského stylu (ohraničují a lemují cestu z obou stran).
Součástí venkovních expozici jsou umělecké sochy od různých autorů. Botanická zahrada každoročně v průběhu září a října hostí umělce v rámci výstavy Sculpture in Context (Socha v kontextu), sochaři tvoří svá díla po dobu necelého jednoho měsíce v prostorách zahrady a následně zde probíhá i jejich výstava. Každý rok je jedno z děl věnováno zahradě a slouží jako dekorativní a neživý doplněk rostlin. V letošním roce se umělci v dublinské zahradě sejdou již podesáté.
Z důležitých událostí v botanické zahradě uveďme ještě Celosvětový kongres botanických zahrad (4th Global Botanic Garden Congress), jehož 4. ročník byl uspořádán, za účasti zástupců všech významných světových botanických zahrad v roce 2010 právě v Dublinu.

Zahrada Kilmacurragh
Součástí botanické zahrady v Dublinu je také botanická zahrada Kilmacurragh v hrabství Wicklow, jež se nachází asi 50 km jižně od Dublinu. Tato zahrada pochází z 19. století a vzhledem k odlišné poloze v ní jsou také jiné podmínky pro pěstování rostlin – mírnější klima, vyšší srážky a hlubší kyselé půdy. Spolupráce s Národní botanickou zahradou v Dublinu byla započata již v roce 1854 – majitelé panství úzce spolupracovali s kurátory zahrady v Dublinu a také díky tomuto vztahu je dnes v zahradě Kilmacurragh irská národní sbírka rododendronů. Roku 1996 se zhruba 21 z celkových 2000 hektarů panství stalo nedílnou součástí Národní botanické zahrady a od převzetí části panství se po dobu deseti let věnovali odborníci především záchraně poškozených vzácných stromů. Kilmacurragh je dodnes vyhledávaným místem především pro své významné arboretum, díky příhodnému klima je ideálním stanovištěm pro pěstování rostlin z Himálaje nebo jižní polokoule, známá je sbírkou jehličnatých keřů a stromů a také kyselomilných rostlin. Část zahrady je věnována kriticky ohroženým druhům rostlin, svůj prostor dostaly také rostliny přivezené z expedic do Jižní Ameriky, Himálaje nebo Číny. V zahradě najdeme také plochu věnovanou původním irským rostlinným druhům.

Text a foto Jana Klečková

Článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *