Na návštěvě v ekologickém sadu

Skvělá jablíčka z ekologického sadu znají např.návštěvníci Biojarmarku ekofarem, který se každoročně koná v Praze na Barrandovských terasách (letos odpoledne 17. a dopoledne 18. září). Odkud pocházejí a kdo je jejich pěstitelem?

Mladý sad jabloní na prosluněné planině nad obcí Vinice u Hořic má jistou výlučnost. Jen poučenějšímu pozorovateli by asi došlo v čem. Napovědět může kupa kamení v rohu oplocení – zjevná nabídka obydlí lasičkám, skvělým lovcům nevítaných myší. Ze stejného důvodu jsou tu i vysutá téčka na bidlech coby stanoviště uchystaná pro dobrý rozhled dravců. Jinde jsou vodorovně připevněny rourky nabízející noční úkryt menším ptáčkům. Včelín s dvanácti úly prozradí, že sadař stojí o hojné opylování. Že máme co činit s odrůdami jabloní, které jsou resistentní, odolné např. vůči strupovitosti, už ale poznat okem nelze. Těchto 5,26 hektaru sadu patří Ing. Bedřichu Plíškovi, výrazné postavě českého bioovocnářství a tvoří vlastně necelou polovinu všech nově vysazených sadů u nás, které mají nárok na značku BIO (byť celkový počet všech v ČR takto certifikovaných, jenže letitých, činí na 800 ha).

Sázka na českou odrůdu
Bedřich Plíšek, šedovlasý energický sedmapadesátník, vysvětluje: “Včelín mi nastěhoval včelař Zdeněk Hák z Dolního Dehtova, který je rovněž ekologickým ovocnářem. Jabloně totiž nejsou samosprašné, potřebují opylovat jinou odrůdou. Sad jsem vysadil v dubnu 1999. Poloha je slušná, ale má i slabiny. Nejhorším problémem je srážkový stín – lokalita je neuvěřitelně suchá. Dešťové přeháňky a bouřky spadnou na úpatí Hořického Chlumu, který se táhne severně od Vinice v délce několika desítek kilometrů. Také na jih směrem k Hradci Králové prší mnohem více.“
Za působení ve Výzkumném ústavu ovocnářském vyzkoušel Bedřich Plíšek řadu odrůd, doporučovaných pro ekologické ovocnářství, kterými přerouboval jabloně v pronajatém sadu. „Asi deseti rezistentními nebo tolerantními odrůdami jsem přerouboval roce 1995 osmileté stromy a tak jsem brzy věděl, že věřit mohu především skvělé české odrůdě Topaz, která je nyní mou hlavní odrůdou. Má skvělou kořenitou chuť, pevnou konzistenci, dobře plodí a výborně se skladuje. Proti jiným odrůdám vyniká ne v jedné, ale hned v několika vlastnostech. Její jablka jsou krásná – topasově žlutooranžová, s červeným žíháním a červeným líčkem. Dále jsem vsadil na Rajku a Rosanu, odrůdy rovněž resistentní proti strupovitosti. Doplňkově tu mám dále Hanu, Vandu, Anetu, Rubinolu, Karminu, Otavu, Goldstar“.

Rizika podnikání
Ovoce na sušení nakupuje pěstitel také ze starých certifikovaných sadů, kde nestíhají vlastní zpracování. Provozy na sušení si pronajímá jen na dobu zpracování. Soulad s přísnými ekostandardy mu při tom posuzují kontroloři KEZ. Surovinu dodává společnosti Sluneční brána pro ovocné biočaje. Denně lze nasušit 700 až 1500 kilogramů. V běžném roce takto zpracují asi 30 tun ovoce. (Mimochodem suší technologií, při které surovina nehnědne, nýbrž zůstává hezky světlá. Je tomu tak díky použití lázně s přísadou povolených antioxidantů – kyseliny citrónové a kyseliny askorbové.
Vloni byla mimořádná úroda v Hrozenkově výzvou. Nakoupil zde přes 200 tun biojablek a dalších téměř 100 tun pak v Malšovicích. „Naskytl se mi totiž zajímavý zájemce z Rakouska, jehož jsem znal z veletrhu ekologického zemědělství Biofach v Norimberku,“ říká sadař a dnes už i zpracovatel a obchodník o svém prvním větším „evropském“ kontraktu. „Chtěl odebrat celou produkci a ještě usušit dalších 200 tun pro sebe. Bohužel zkušenosti s tímto partnerem jsou katastrofální! Dodnes celou částku za odebrané zboží nezaplatil…“

Péče o stromy
Ještěže práce tady mne těší a částečně vyvažuje zmíněné nepříjemnosti. I když ještě nejde vše, jak by mohlo. Tak např. proti obávanému obaleči jablečnému existují přípravky na bázi viru granulózy (Madex, Granupom), který napadá výlučně tohoto škůdce a pro ostatní organizmy je neškodný. „Zatím jsem neměl možnost tyto přípravky použít, a tak bude opět mnoho jablek červivých. Jiný kmen viru granulózy je účinný specificky na obaleče zimolezového, který v mém sadu také páchá veliké škody. V tomto roce jsem ve spolupráci s pracovníky VÚRV Praha Ruzyně a Biola Chelčice použil švýcarský přípravek Capex. Účinky tohoto viru se jeví zatím slibně – podle předběžných pozorování zabral zřejmě lépe než chemické přípravky v jiných podnicích našeho regionu. Zjišťuje se, že ochrannou funkci sehrávají i mrtvolky larev obalečů, rozeseté po pozemku – rozšiřují a udržují v populaci škůdce virovou nákazu i v dalších letech. V konvenčním zemědělství se často obaleč stane vůči chemickým přípravkům rezistentním. Biopřípravky mívají účinnost většinou méně razantní, mnohdy jsou však z dlouhodobého hlediska spolehlivější.
Co se týče řezu, je třeba jej provádět trochu jinak. Nejde jen o malou násobilku každého ovocnáře, tj. ponechávat větve spíše vodorovné, nasazující nejvíce na plody, a naopak výhony jdoucí „do dřeva“ odstraňovat. Důležité je nastolit přiměřeným řezem umírněný růst stromů. Příliš bujně rostoucí stromy jsou náchylné k chorobám, škůdcům a mrazu a jejich plody trpí fyziologickými poruchami. Nesmí být zanedbávána ani úrodnost půdy a výživa stromů. Mimo komposty pomáhá i nastýlka pokosené trávy v řadách – zadrží vláhu, brzdí plevel a je vlastně hnojivem. V meziřadích se tráva seče čtyřikrát až pětkrát během vegetační doby.
Bio značka není levná
Takový sad potřebuje neustále investice. Ať už kultivátor nebo mulčovač – je to suma 150 až 200 tisíc korun. Nezbytné je také vybudovat závlahový systém. Hektar kapkové závlahy v ovocném sadu ale vyjde na 80 000 Kč plus dalších několik desítek tisíc korun za zdroj vody a čerpací stanici. Vydařenější evropský obchod jablíček se zebrou, jak se přezdívá pruhované značce BIO, garantující uznanou ekoprodukci, by tu byl obzvláště potřeba. „Ekopěstitelství, zvláště s novým sadem, to je běh na dlouhou trať. Zatím prodělávám. Zejména studium a získávání zahraničních zkušeností, např. na konferencích, polyká nemalé prostředky. Výhodné exkurze organizované svazem PRO-BIO jsou jen dílem těchto nákladů. Přesto rady i kontakty často poskytuji zdarma jiným – jednak chci, aby ekoovocnáři byli víc vidět, jednak se většinou ostýchám, říci si o úhradu nesnadno nabitých informací. Spíš doufám, že se časem ukáží oni něčím na oplátku.“

Bioprodukce má budoucnost
O budoucí odbyt ze svého sadu Bedřich Plíšek strach nemá. Zájem o trvalý přísun bioovoce začínají už i u nás projevovat obchodní řetězce. S přínosem pro hodnotová specifika hospodaření citlivého k přírodě tu sice moc počítat nelze, ale trvalým odbytem bioprodukce, jak praví zahraniční zkušenosti, zase řetězce zpravidla ekofarmáře posouvají z dosahu riskantní „čáry ponoru“.
Na vlastní sklizeň v sadu nad Vinicemi zatím stačí práce příslušníků rodiny. Jelikož ho ekopěstitelství baví, chce 8. září uspořádat v Hořicích poradenský kurz otevřený všem zájemcům o bioovocnářství. Součástí jednodenní „nalejvárny“ zásadních znalostí i drobných ekofint má být i exkurze do ekostatku v německém Görlitzu asi 150 km odtud. „Chci stavět odborně na vlastní nohy velké i malé ovocnáře. Jedině tak při patrném rozmachu trhu s biopotravinami časem i ekonomicky uspějí,“ říká a dodává: “Nejsem vůbec přítelem nesystémových státních podpor, byť za ně kolegové dík jejich slušnému zvýšení státu a nyní i EU chvalořečí. Tvrdím, že správnější cestou je státní podpora marketingu biopotravin, abychom i u nás dosáhli vyšších cen a zdravé tržní situace, kdy poučený zákazník, který ví proč chce právě BIOprodukty, je ochoten za jejich vyšší hodnotu i patřičně zaplatit. Stát by měl také investovat peníze do výzkumu a rozvoje poradenství“.

A závěrem 5 základních rad pro začínající ekopěstitele:

Jak začít s ekologickým ovocnářstvím:

1. Pečlivě zhodnoť nejvýhodnější odrůdy odpovídající podmínkám i záměrům a v tomto duchu pak přetvoř roubováním či výsadbou svůj sad.

2. Odstraň monokulturu, tj. vytvoř na pozemku zdravou biodiverzitu (např. s využitím jiných dřevin i kvetoucích bylin, takto pestré rostlinstvo začleň do sadu i kolem něho).

3. Posiluj odolnost stromů, např. změnou řezu (je-li nadměrný v zimě, strom to
provokuje k intenzivnímu růstu nové hmoty, ale rychle vyrostlé výhony nejsou odolné, strom je choulostivější, náchylný na houbové choroby a působení mšic).

4. Změň hnojení – v ekosadu nehnojíme rozpustnými průmyslovými hnojivy, ledky apod., nýbrž kompostem (ne však nadměrně – strom pak víc přitahuje škůdce a choroby).

5. Informuj se na možnosti biologické ochrany – když sama biodiverzita nestačí (prakticky na všechny choroby a škůdce jsou už dnes biopřípravky, byť je třeba u nás nekoupíte, ale to se nyní v EU rychle mění).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *