Mšice na jabloních

Mšice jsou z pohledu potravních nároků fytofágové. Živý se sáním šťáv z rostlinných pletiv. Proto vnímáme jejich význam spíše negativně a řadíme je mezi takzvané savé škůdce. V důsledku sání dochází k oslabování rostlin, narušuje se jejich fyziologická rovnováha, často dochází k různým deformacím a samozřejmě i ke snižování výnosů.

Rostlinné šťávy, které mšice sají, jsou velmi bohaté na cukry. Mšice nejsou schopny většinu vysátých šťáv strávit, a proto je vylučují v podobě sladkých výkalů, kterým se říká medovice. S tím souvisí také další negativní význam tohoto hmyzu. Listy a jiné zelené části rostlin pokryté vrstvou medovice mají sníženou asimilační schopnost. Medovice je navíc vhodným substrátem pro růst různých hub, často černí. Jejich výskyt na plodech pak výrazně snižuje kvalitu. Zanedbatelný není ani přenos různých virových chorob mšicemi.
Na druhou stranu význam mšic není jen negativní. Mšice kolonizují rostliny, které rostou v agroekosystému, ale nepodílí se na tvorbě hospodářského výnosu. Jde především o plevele a v trvalých kulturách o byliny tvořící ozeleněná meziřadí. V takovémto případě mohou mšice sloužit jako potravní zdroj pro celou řadu užitečných organismů, v době, kdy nemohou najít potravu na pěstované plodině. Například slunéčka nebo někteří parazitoidi nepohrdnou ani sladkou medovicí. Ta je ještě významnější pro včely, které medovici sbírají (zejména v lese) a tvoří z ni charakteristický medovicový med.
Mšice na jabloních
Přenesme se nyní od obecných úvah nad významem mšic, k jejich výskytu na jabloních. Nejškodlivější je mšice jitrocelová (Dysaphisplantaginea, obr. 1), která může při nízké násadě plodů zredukovat jejich růst až o 5 %. Tento druh se v letním období stěhuje na jitrocel a zpět na jabloň se vrací v podzimním období. Naopak mšice jabloňová (Aphispomi, obr. 2) se po celou sezónu vyskytuje pouze na jednom hostiteli. Její škodlivost spočívá především v deformaci listů v letním období. Často dochází k druhotnému výskytu sazovitých plísní, které se tvoří na lepkavé medovici produkované mšicemi. Také vlnatka krvavá (Eriosomalanigerum, obr. 3). zůstává v průběhu sezony na jednom hostiteli. Napadení touto mšicí způsobuje především retardaci růstu letorostů a bujení floému.
Jak nemít problém se mšicemi
Ekologie řadí mšice mezi r-stratégy. To znamená, že jejich populace velmi rychle roste a v poměrně krátké době jsou schopny dosáhnout vysokých četností. Často můžeme v sadech pozorovat na letorostech kolonie čítající několik set mšic. Na druhou stranu jejich slabě sklerotizované tělo poskytuje jen velmi malou možnost obrany a také jejich mobilita je silně omezená. Proto jsou přímo ideální kořistí pro rozličné predátory a parazitoidy.
Studie dokazují, že v ekologicky obhospodařovaných sadech bývají nejpočetnějšími predátory mšic dravé larvy pestřenek (řád dvoukřídlí).
Ty svým zvláštním vzhledem připomínají drobné měkkýše. Uvádí se, že během svého vývoje zkonzumují 400–700 mšic. Hojně se vyskytují také všeobecně dobře známá slunéčka (řád brouci). Tito predátoři ve své žravosti jen těžko hledají konkurenta. Samice slunéčka sedmitečného, která žije přibližně jeden rok sežere až 4000 mšic. Významné jsou také různé dravé druhy ploštic (hladěnky, zákeřnice).

Text a foto Ing. Václav Psota,
Biocont Laboratory, spol. s r. o.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *