Možnosti snížení uhličitanové tvrdosti závlahové vody

Při hodnocení zálivkové vody rozeznáváme tvrdost síranovou způsobenou především sírany a chloridy vápníku a hořčíku, a tvrdost uhličitanovou, kterou působí hydrogenuhličitany těchto dvou prvků. Síranová tvrdost má spíše příznivý vliv, je zdrojem Ca a Mg a neovlivňuje pH substrátu. I uhličitanová tvrdost působí příznivě, ale pouze do hodnoty 5 – 10 °N (stupňů německých), podle citlivosti jednotlivých skupin rostlin. Voda s vyšší uhličitanovou tvrdostí může nepříznivě zvyšovat hodnoty pH substrátu a tím snižovat přijatelnost fosforu a většiny stopových prvků (Fe, Mn, B, Zn i Cu). Poškození rostlin se projevuje hnědnutím kořenů a chlorózami. Nepříjemné je také vytváření bělošedých skvrn na listech. Přesahuje-li uhličitanová tvrdost 10 – 15 °N, měla by se její hodnota pro skleníkové rostliny upravovat.

Nejjednodušším a nejlevnějším způsobem úpravy je míchání tvrdé vody s vodou dešťovou. Řada zahradnických podniků používá pro zálivku vodu z vlastních vrtů s vysokou uhličitanovou tvrdostí a je nucena pro její snížení používat minerální kyseliny v kombinaci s hnojením dusíkem v amonné formě.
Způsoby vyjadřování uhličitanové tvrdosti
V zahradnické literatuře se uhličitanová tvrdost vyjadřuje ve stupních německých (°N), kdy 1 °N je definován jako obsah 10 mg CaO/l vody), případně v mmol CaO/l vody. V zahraniční literatuře se můžeme setkat také s vyjádřením uhličitanové tvrdosti v mg HCO3-/l tedy v ppm HCO3-. Jeden °N odpovídá 0,179 mmol CaO/l nebo přibližně 22 mg HCO3-/l. Přepočty jsou následující:
°N = uhličitanová tvrdost v mmol CaO/l × 5,6
°N = obsah HCO3- v mg/l × 2,8/61
Podle ČSN EN ISO 9963-1 se obsah hydrogenuhličitanů ve vodě stanovuje titrací vzorku vody kyselinou do pH 4,5 a udává se v mmol HCO3-/l jako celková alkalita, nebo též kyselinová neutralizační kapacita (KNK4,5). Jeden mmol HCO3-/l odpovídá 61 mg HCO3-/l. Správně by se tedy uhličitanová tvrdost měla vyjadřovat jako obsah HCO3- v mmol/l nebo mg/l. Vzhledem k tradici se stále používají i °N. Agrochemické laboratoře, které provádějí rozbory vody v rámci poradenské činnosti, hodnotu KNK4,5 přepočítávají na °N.
Přepočty KNK4,5 na uhličitanovou tvrdost jsou:
uhličitanová tvrdost (°N) = KNK4,5 (mmol/l) × 2,8
uhličitanová tvrdost (mmol CaO/l) = KNK4,5 (mmol HCO3-/l) : 2
Úprava vody podle citlivosti rostlin
Při úpravě závlahové vody musíme počítat s tím, že citlivost k obsahu hydrogenuhličitanů není u všech rostlin stejná. Velmi citlivé rostliny (orchideje, bromélie, kapradiny, Asparagus plumosus a výsevy obecně) vyžadují vodu s tvrdostí 3 – 4 °N a citlivé (např. azalky, rododendrony, vřesovité, prvosenky, petúnie a mladé rostliny obecně) 7 – 8 °N. Méně citlivé rostliny (begonie, bramboříky, gerbery) snášejí vodu s tvrdostí 12 – 15 °N a tolerantní (chryzantémy, pelargónie, Asparagus sprengeri) 17 – 20 ° N.
Hodnota pH substrátu zůstává stabilní při používání vody s uhličitanovou tvrdostí 5 °N (110 mg HCO3-/l) a hnojení hnojivy s nízkým podílem dusíku v amonné formě. Negativní vliv vody s uhličitanovou tvrdostí do 10 °N (220 mg HCO3-/l) lze eliminovat používáním hnojiv s obsahem dihydrogenfosforečnanu draselného a části dusíku v amonné formě (např. Kristalony) nebo hnojivy s obsahem kyseliny citronové (např. Universol).
Při uhličitanové tvrdosti nad 10 °N je nutné stanovit množství iontů H+ potřebných pro eliminaci iontů HCO3-. Zdrojem iontů H+ jsou minerální kyseliny a amonné ionty (NH4+) z hnojiv. Minerální kyseliny snižují uhličitanovou tvrdost přímo v roztoku používaném pro zálivku, amonné ionty působí v substrátu, v půdním roztoku.
Zásady aplikace minerálních kyselin
Obecně se snížení uhličitanové tvrdosti provádí na cílovou hodnotu 110 mg HCO3-/l (5 °N ). Z minerálních kyselin se nejčastěji používá 53% kyselina dusičná, která obsahuje 156,4 mg N/l (dávka 0,032 ml/l vody sníží tvrdost o 1 °N, tedy o 22 mg HCO3-/l). Pro přípravu roztoků s nízkým nebo nulovým obsahem dusíku v období, kdy mají rostliny nižší požadavky na tuto živinu se využívá kyselina fosforečná nebo sírová (viz tabulka). U kyseliny sírové se z bezpečnostních důvodů doporučuje kyselina s nižší koncentrací 35 %, která je určena do autobaterií. Hodnota pH hnojivého roztoku po aplikaci kyselin by měla být 5,5 – 6,0.
Dávkováni kyselin se může kombinovat s používáním dusíku v amonné formě (množství 10 mg N-NH4/l vody eliminuje 2 °N). Oba postupy jsou rovnocenné. Podíl dusíku v amonné formě se většinou pohybuje v rozmezí 20 – 30 % obsahu celkového dusíku v živném roztoku, tyto hodnoty jsou uváděny jako optimální pro růst rostlin.
Živiny dodané kyselinami je nutné zahrnout do jejich sumy v roztoku. Ideální je používat upravený hnojivý roztok při každé zálivce. Živný roztok pro mladé rostliny by měl obsahovat 50 mg N/l, pro starší rostliny 100 mg N/l, což odpovídá přibližně koncentraci 0,025 %, resp. 0,05 % NPK hnojiv, např. Kristalon Modrý. Poměr živin pro většinu pěstební doby je N:P2O5:K2O = 1:0,25–0,5:1. Pro generativní fázi, případně období s nízkou intenzitou světla je vhodné poměr živin upravit, např. N:P2O5:K2O = 1:0,5–0,8:2.
Při přihnojování v intervalu pět až deset dní je obsah dusíku 300 – 400 mg N/l (odpovídá přibližně koncentraci 0,15 – 0,2 % NPK hnojiv). Při tomto způsobu přihnojování se snížení uhličitanové tvrdosti vody počítá pouze z dávky kyseliny. U amonných iontů se předpokládá působení v substrátu při následné zálivce neupravenou vodou.
Pokud je obsah síranů ve vodě kolem 125 mg SO4-/l (42 mg S/l), nemusí se přidávat ve formě hnojiv. Totéž platí o hořčíku při jeho obsahu ve vodě kolem 12 mg Mg/l (20 mg MgO/l).
Příprava koncentrátu
Pro snadnou aplikaci směsi kyselin a hnojiv dávkovacím čerpadlem se z jednotlivých komponentů připravuje koncentrát, který se přidává v množství např. 10 ml/l vody. Při používání okyselených živných roztoků je nutná občasná kontrola hodnot pH a elektrické vodivosti (EC). U roztoků s obsahem dusíku 100 mg/l se podle výchozí hodnoty vody EC pohybuje v rozmezí 1,1 –2 ,0 mS/cm. Přídavek kyseliny a hnojiv zvyšuje v tomto případě EC přibližně o 0,8 mS/cm.
Pro přípravu koncentrátu je možné požít jedno a dvousložková hnojiva (obsah živin v %), především dusičnan draselný – 36 K2O, 13 N, dihydrogenfosforečnan draselný (34 K2O, 52 P2O5), dusičnan amonný (35 N), a koncentrát stopových prvků, např. Tenso coctail (0,52 B, 0,53 Cu, 3,84 Fe, 2,57 Mn, 0,13 Mo, 0,53 Zn). Pro jednodušší přípravu pěstitelé používají i rozpustná NPK hnojiva se stopovými prvky – Kristalon Modrý (19 N/6 P2O5/20 K2O/3 MgO), Kristalon Oranžový (6/12/36/3) nebo Kristalon Žlutý (13/40/13/–), která mají většinou k dispozici.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *