Autor
Kategorie:
Nezařazené

Možnosti integrované ochrany cibule proti sklerociové hnilobě

Původcem choroby je Sclerotium cepivorum, napadající vedle cibule kuchyňské i šalotku, pór a další druhy liliovitých. Ve stupni napadení existují odrůdové rozdíly, nejvíce náchylné jsou bílé odrůdy jarní cibule.

Rozvoj choroby
Houba napadá již klíční rostliny během klíčení a krátce po vzejití. V ohnisku může být napaden i vetší počet rostlin. Na starších rostlinách se napadení projevuje hnilobami podpučí a kořenů cibule, kde lze pozorovat vatové mycelium parazita. Později dochází ke tvorbě kulatých, černých sklerocií o průměru 0,2 – 0,5 mm, přežívajících v půdě po dobu více než 10 roků. Klíčení sklerocií podněcují kořenové výměšky klíčních rostlin cibule při optimální teplotě 10 – 12 0C.
Jak klíčení sklerocií, tak průběh infekce a vývoj choroby závisí velmi úzce na povětrnostních podmínkách. Nejvíce se choroba šíři při teplotách v rozmezí 15 – 20 0C, při teplotách pod 10 0C nebo nad 25 0C je rozvoj omezen. Z toho důvodu dochází k jejímu rozvoji především v předjaří a na podzim, případně za chladného, mokrého léta. Přezimující cibule bývá napadána častěji nežli jarní, neboť k infekci dochází již na podzim.
Před výsevem cibule na určitý pozemek lze provést orientační zkoušku na přítomnost sklerocií prosevem ornice, jestliže se vyskytne více jak 10 sklerocií na 1 kg ornice, lze počítat s pěstitelským rizikem. Napadené cibule je zapotřebí vytřídit při ukládání cibule do skladu, neboť by mohly být příčinou druhotné infekce uložené cibule.

Řešení problému
Je patrné, že bílá hniloba působí starosti především v těch oblastech, kde má příznivé podmínky svého rozvoje. Patří mezi ně i Velká Británie, kde pěstování cibule doznalo jak značného rozmachu, tak i vysoké pěstitelské úrovně. Nicméně lukrativnost této plodiny způsobila její rozšíření i do oblastí s méně příznivými podmínkami, kde udržení jakosti působí nemalé problémy. Do nedávné doby zde pěstitelé používali masově k desinfekci půdy methylbromid a k ochraně porostů cibule tebuconazol, nyní musí hledat usilovně jiné metody ochrany. Jednou ze strategií je likvidace sklerocií v půdě vyprovokováním jeho vyklíčeni pomocí exudátů infikovaných rostlin. Tuto metodu začal rozpracovávat výzkumný ustav zahradnický (HRI – Horticultural Research Institute) v rámci integrovaného systému, využívajícího organického prostředku ochrany v kombinaci s aplikací kompostovaných odpadů z cibule.
Jedná se o nadějnou, setrvalou, k prostředí velmi šetrnou metodu ochrany cibule proti bílé hnilobě, která současně napomáhá řešit velmi tíživý problém likvidace zbytků cibule. Odpady z cibule reprezentují jen ve Velké Británii asi 30 000 tun ročně. Doposud byly naváženy na skládky, což se stává neúnosně nákladné a dále se očekává, že EU směrnice nepochybně sníží množství biodegradovatelných odpadů, které se mohou likvidovat uložením na skládkách.

Biologická ochrana
Díky finančním prostředkům ze zdrojů Defra se podařilo nalézt dvě účinné houby, vhodné pro biologickou ochranu proti Sclerotium cepivorum (Trichoderma viride L4 a S17A). Mají schopnost parazitovat na sklerociích a ničit je. V laboratorních pokusech izoláty s Trichoderma viride likvidovaly sklerocia z 80 – 90 % po 8 týdnech při teplotě 20 0C. Ve skleníkových pokusech se dosáhlo snížení napadení třech odrůd cibule bílou hnilobou o 50 %. Aktivita biologických prostředků byla shodná jak na rašelinových, tak i na písčitých půdách. V maloplošných polních pokusech nebyla účinnost biologické ochrany tak výrazná jako ve skleníkových pokusech.

Použití kompostovaných odpadů cibule
Výzkumný ustav zahradnický vyvinul metodu kompostování odpadů cibule vylučující tvorbu nepříjemného zápachu nebo úniku tekutých frakcí do prostředí, což je při likvidaci odpadů cibule velmi obtížné, jak dokladují i případy havarijních stavů z ČR (odpady u sušáren cibule, ukládáni cibule na betonových platech s následným únikem exudátu na stametrové vzdálenosti či do podlaží a podzemních vod, atd.
Látky, uvolňované při rozkladu kompostovaných odpadů cibule v půdě, mají stimulovat ke klíčení sklerocia a tím vyloučit či alespoň výrazně omezit riziko napadení cibulovin při jejich pěstováni na daném pozemku. Intenzita této stimulace a následné degradace sklerocii závisí na množství do půdy zapravených kompostovaných odpadů cibule a samozřejmě na podmínkách – půdním druhu povětrnosti atd. V pokusech na rašelinových, jílovitých a písčitých půdách byl použit kompost s 50% podílem vody. Podíl likvidace sklerocií se pohyboval mezi 60 až 90 %. Podobný účinek byl zaznamenán i ve skleníkových pokusech, v nichž se sledovalo napadení klíčních rostlin cibule bílou hnilobou. Zatímco nejspolehlivější účinnost měl kompost na organických (rašelinovitých) půdách, nepůsobil na půdách jílovitých.
Použití obou metod ochrany společně poskytuje vetší účinnost, jak prokazují výsledky pokusů v rámci programu RECOVEG sponzorovaného EU. Zatím se však jedná o předběžné výsledky, nicméně jsou nadějné. V polních pokusech se bude pokračovat, přičemž se počítá i se zahrnutím dalších způsobů ochrany cibule proti nebezpečné bílé hnilobě včetně využití tebuconazolu k moření osiva(např. přípravek Horizon).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *