Monarda – zavinutka

Tato vysoká trvalka patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Domovinou původních druhů je Severní Amerika a přestože se jedná o velice atraktivní rostliny, údaje o jejich zahradnickém využití v Evropě se datují až od počátku 20. století.

Své latinské jméno získala Monarda po španělském botanikovi Nicholasi Monardesovi, který ji poprvé popsal ve své knize Léčivé rostliny Severní Ameriky vydané v roce 1571. Jelikož je zavinutka blízká příbuzná s hluchavkami, vypovídá to o jejím vzhledu a vlastnostech. Jedná se o rostlinu vysokou kolem 100 cm mající typickou čtyřbokou lodyhu ukončenou květenstvím s jazykovými květy. Barevný efekt netvoří jen vlastní kvítky, ale i podpůrné listeny květenství, které se zbarvují až v době kvetení, tj. od července do srpna. Rostlina je velmi aromatická a používá se i pro lékařské účely.

Vznik kulturních odrůd
Existuje několik druhů, které se podílely na šlechtění. Všechny současné odrůdy se řadí do skupiny Monarda – hybridy.
Zpočátku se nejvíce uplatňoval druh Monarda didyma, původně rostoucí především v lesnatých oblastech, na vlhčích a živných půdách. Původní barva květu tohoto druhu je červená až šarlatová, popř. bílá (var. alba). Nevýhodou odrůd pocházejících z tohoto druhu jsou větší nároky na živné a vlhké půdy. Na sušších stanovištích trpí listovými chorobami.
Tento problém se vyřešil přikřížením druhu Monarda fistulosa, který roste na suchých místech a jehož odolnost vůči listovým chorobám je větší. Barvu květu má světle růžovou, popř. levandulově modrou nebo také bílou (var. albescens).
Kromě výše uvedených druhů se na vzniku současných odrůd podílely ještě další zavinutky, které však již nejsou zastoupeny takovou měrou, např. Monarda punctata.
Současný sortiment odrůd je velmi obsáhlý, v roce 1998 bylo zaznamenáno celkem 61 odrůd různých barevných odstínů od bílé přes růžovou, šarlatově červenou až po fialovou. Výška rostlin se pohybuje v rozmezí 60 až 180 cm. Velkou nevýhodou většiny odrůd je náchylnost k listovým chorobám, především k padlí. Posledních několik let se tímto problémem šlechtitelé intenzivně zabývají a tak vznikají rezistentní odrůdy lepších kvalit, u kterých se tato náchylnost potlačuje. Uvádím některé odrůdy s velkou rezistencí vůči padlí, např. ´Colrain Red´ (tmavě červená), ´Marshalls Delight´ (růžovofialová), ´Purple Mildew Resistant´ (výrazně purpurová), ´Raspberry Wine´ (purpurová), ´Rose Queen´ (červená), ´Rosy-Purple´ (tmavě červená), ´Violet Queen´ (výrazně purpurová), Monarda fistulosa var. albescens (bílá).
U nás se však spíše setkáme se staršími tradičními odrůdami, které mají až na výjimky problémy s padlím neustále. Ty nejběžnější podle barvy květu jsou: bílá: M. didyma var. alba, ´Schneewitchen´, ´Sioux´, ´Snow Queen´; růžová: ´Croftway Pink´, ´Twins´; červená: ´Adam´, ´Cambridge Scarlet´, ´Gardenview Scarlet´ (rezistentní na padlí), ´Goldmelise´, ´Kardinal´, ´Libra´, ´Mahogany´, ´Scorpio´ (do fialova), ´Squaw´ (relativně rezistentní na padlí); fialová: ´Blaustrumph´ (= ´Blue Stocking´), ´Donnerwolke´
Kromě vegetativně množených odrůd je možné také pěstování zavinutky ze semen. Na trhu jsou nabízeny směsi barev, např. Panorama. Pocházejí z křížení M. didyma a většinou jsou dosti náchylné na výše zmiňované listové choroby.

Nároky na pěstování
Při pěstování je důležité, jaký původ má daná odrůda. Jak již bylo zmíněno výše, starší odrůdy většinou pocházely z druhu M. didyma a proto dávají přednost zahradní půdě bohaté na živiny a stanovišti slunnému či polostinnému. Doplňková zálivka je na sušším místě nezbytná. Oproti tomu odrůdy pocházející větší měrou z druhu M. fistulosa prospívají nejlépe na slunných a teplých stanovištích. Snesou i méně živné půdy a celkově jsou tyto odrůdy méně náročné na ošetřování. Z toho plyne závěr, že pěstované odrůdy mohou být z hlediska nároků velmi rozmanité. Je ovšem také patrná velká přizpůsobivost odrůd k různým stanovištím.
Obecně je vhodné zavinutky sázet do běžné humózní zahradní půdy, na slunné popř. polostinné místo. Na vhodném stanovišti jsou rostliny poměrně dosti invazní a rozrůstají se stonkovými výběžky těsně pod povrchem půdy. Nevýhodou tohoto chování je fakt, že trs rostlin se sice neustále rozrůstá, ale na druhou stranu rostliny vždy zabírají jen to místo, které je bohatší na živiny a chudá půda ve středu trsu již nezaroste a zůstává prázdná. Jediné, jak tomu můžeme zabránit, je časté přemnožování jednou za 2 – 3 roky. Zavinutky patří mezi krátkověké trvalky a trsy rostlin je třeba neustále dělit a přesazovat.
K dalšímu ošetřování patří častá kontrola výskytu listových houbových chorob (především padlí). V případě každoročního silnějšího výskytu padlí je nutné použít vhodnou chemickou ochranu. Jinak se může stát, že rostliny zůstanou ihned po odkvětu bez listů, a tím se oslabuje jejich další růst a mohou špatně přežít zimní období.
Vzhledem k povrchovému rozložení kořenů a stonkových výběžků je dobré použít na zimu nějaký kryt. Můžeme použít jakýkoliv vhodný materiál (slámu, listí), ale nejlépe se osvědčuje 5cm vrstva rašeliny, kterou po zimě z větší části odstraníme.
Ostatní ošetřování je obdobné jako u ostatních vysokých záhonových trvalek s tím rozdílem, že zavinutky nemusíme po odkvětu ořezat. Je možné ponechat zasychající stonky s koncovými semeníky jako dekoraci i v průběhu zimního období, podobně jako u většiny okrasných travin.
Nejzávažnějšími onemocněními zavinutek jsou především houbové choroby listů a stonků. Na škůdce díky svým aromatickým listům netrpí.

Rozmnožování
Můžeme zvolit jak generativní, tak vegetativní množení. Běžně se na trhu nabízejí směsi semen. Nevýhodou je získání různých jedinců, které se budou odlišovat nejenom barvou květu, ale i výškou lodyhy a různou dobou kvetení.
Většinou je lepší použít vegetativní množení a tak zachovat dané vlastnosti odrůdy. Nejjednodušší metoda je dělení trsů v brzkém jarním období. Trsy nejsou po vyjmutí většinou příliš soudržné, rozpadají se na jednotlivé oddenky, které jsou pro rozmnožování nejdůležitější. Vybíráme jen ty mladší, protože rostliny většinou regenerují pouze z loňských oddenků. Dále lze použít množení bylinnými řízky. Termín odběru se řídí podle růstové fáze výhonů. Můžeme začít na jaře a skončit v polovině léta. Pokud jsou výhony neustále udržovány řezem ve vegetativní fázi, je možné řízky odebírat téměř kdykoliv po celou dobu vegetace.

Použití
Nejlépe se tyto květiny hodí do záhonových výsadeb v kombinaci s ostatními druhy trvalek. Zavinutka má velmi pevné stonky a vydrží dlouho ve váze. Je tedy rostlinou vhodnou k řezu. Druh Monarda fistulosa a jeho kříženci jsou výborní i jako solitera na suchá a slunná stanoviště. Vzpřímené stonky relativně stejnoměrně rozmístěné vytváří úhledný, vzdušný trs. Po odkvětu je možné ponechat uschlé lodyhy na místě a tím vytvořit i dekorativní zimní efekt. Velmi vhodná je kombinace s okrasnými trávami např. Panicum, Miscanthus, apod. Ostatní rody trvalek, které zavinutky výborně doplňují, jsou Aster (A. ericoides, A. novae-angliae, A. novi-belgi), Coreopsis, Helenium, Helianthus, Heliopsis, Rudbeckia, Solidago.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *