Modrásek Cacyreus marshalli – škůdce pelargonií a kakostů

Na území Evropy byl modrásek Cacyreus marshalli poprvé pozorován na ostrově Mallorca (Baleárské ostrovy, Španělsko) v roce 1988, kdy byl nejdříve mylně popsán pod vědeckým jménem Lycaena boeticus. Poté se motýl rozšířil z Baleárských ostrovů do vnitrozemí Španělska (1993). Škůdce napadající především pelargonie byl následně detekován i v dalších evropských státech.

Modrásek Cacyreus marshalli taxonomicky náleží do řádu motýli (Lepidoptera), čeledi modráskovití (Lycaenidae). Škůdce pochází z jižní Afriky, kde byl jeho výskyt zaznamenán v Botswaně, Jihoafrické republice, Lesothu, Mosambiku, Svazijsku a Zimbabwe. Kromě Španělska byl výskyt modráska postupně zjištěn na území Belgie (1991), Francie (1997), Spojeného království (1997), Itálie (1997), Portugalska (1998), Nizozemska (2000), Malty (2007), Chorvatska (2008), Slovinska (2011) a Švýcarska (2011). Škůdce napadá zejména  zástupce rodu Pelargonium (pelargonie), méně častěji pak zástupce rodu Geranium (kakost).

Biologie a příznaky výskytu škůdce

C. marshalli má bronzově hnědé zbarvení vrchní strany křídel s bílými skvrnkami při jejich okraji. Dospělé samičky motýla mají rozpětí křídel 18–27 mm, zatímco samečci 15–23 mm. Po detekci výskytu C. marshalli na ostrově Mallorca se rozhodla rostlinolékařská služba Španělska realizovat výzkumný projekt zaměřený na biologii tohoto škůdce. Bylo zjištěno, že nově vylíhlé larvy pronikají do květních pupenů otvory v kališních lístcích. Zůstávají skryty v pupenech, kde se živí květní tkání za vytváření dutin. Zbarvení larev se během jejich vývoje mění, může dosahovat markantně žlutých a nebo nazelenalých odstínů s růžovým zabarvením nebo bez něj. Po dosažení třetího instaru larvy opouštějí květní pupeny a začínají vytvářet chodbičky ve stoncích rostlin. Při teplotě 20 °C se larva mění v pupárium přibližně za 30 dnů a pupální stádium trvá asi 17 dnů. Při nižších teplotách vývoj motýla probíhá pomaleji a předpokládá se, že není schopen přezimovat v chladnějších oblastech. V laboratorních podmínkách, při teplotě 20 °C, nebyla žádná diapauza pozorována a generace škůdce následovaly nepřetržitě za sebou.

Text: Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ, Brno

Foto: Zdroj fotografií: EPPO

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 2/2016.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *