Množení a ošetřování okrasných ostružiníků

Okrasné ostružiníky se pěstují především pro svůj habitus, barevné nebo jinak zajímavé pruty a listy, výrazné květy a zajímavé plody. Některé druhy jsou choulostivé k namrzání a jejich ošetření je třeba tomu přizpůsobit.

Samostatnému rodu Rubus, zejména detailnímu popisu vybraných druhů a kultivarů okrasných ostružiníků pěstovaných v Dendrologické zahradě v Průhonicích, jsme se věnovali v čísle 10/2009. Tentokrát se zaměříme na ošetřování a množení těchto, zatím ne tak známých a hojně používaných keřů a bylin.

Množení
Způsoby množení okrasných ostružiníků jsou obdobné jako u odrůd pěstovaných pro konzumní účely.
Řízkování pod sklem – vzhledem ke skutečnosti, že se celý rod velmi dobře množí vegetativně, je asi nejvíce využívaný a lze z něj získat velké množství rostlin. Řízky odebíráme od poloviny do konce července tak, aby nebyly příliš tuhé. Odebírají se vrcholové řízky se dvěma až třemi listy. Pícháme je ve skleníku s vyšší vzdušnou vlhkostí do množárenského substrátu (lehká, písčitá, humózní zemina). Řeznou plochu stačí ošetřit běžným stimulátorem, např. AS – 1. Skleník je třeba stínit a pravidelně odvětrávat. Po zakořenění rostliny přesazujeme do hrnků a postupně je začínáme otužovat.
Hřížení – Tímto způsobem nezískáme tolik jedinců jako řízkováním, ale lze ho využít pro udržení nebo doplňování sbírkových rostlin. Výhodou je, že mladé rostliny jsou již otužilé a zvyklé na podmínky stanoviště. Dlouhé jednoleté výhony ohýbáme, kde je asi 15 cm pod zemí připevníme kolíčky. Rýhu, do které jsme výhon zavedli, je dobré vyplnit lepší (kompostní) zeminou. Zavedený výhon by měl mít pod zemí alespoň nějaká očka, kde je nejvíce dělivých pletiv – lépe tak zakoření. Mladé rostliny od matečných oddělujeme na jaře. U plazivých, ale i u vyšších ostružiníků, kde se ohnuté pruty dotýkají země, se můžeme setkat se samovolným zahřížením při styku výhonů s půdou.
Odkopky – z adventivních pupenů na horizontálně rostoucích kořenech se vytváří nové výhony. Mladé rostliny odebíráme na jaře. Takto lze dobře množit například Rubus illecebrosus. Přesto, že tímto způsobem nezískáme mnoho jedinců, rostliny budou již velké a přivyklé na stanoviště.
Semenem – tento způsob se při množení okrasných ostružiníků příliš nevyužívá (většinou jen pro účely šlechtění). Navíc mnoho pěstovaných rostlin je i kultivarem a ponechání požadovaných znaků u dceřiných rostlin by zde bylo spíše na náhodě. V Dendrologické zahradě jsem se však setkal se semenáčky některých druhů (Rubus laciniatus, Rubus phoenicolasius, Rubus illecebrosus atd.), které byly často i na vzdálených místech od svých matečných rostlin a neměly potíže se touto cestou množit. Mohl by tak zde být problém v šíření nepůvodních a bujně rostoucích rostlin do volné přírody. Tuto skutečnost je třeba při výsadbách okrasných ostružiníků zohlednit.

Text a foto Bc. Tomáš Vencálek

Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 3/2010.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *