Minerální beton pro parkové chodníky i účelové komunikace

V posledních létech se při návrhu a rekonstrukci cest a chodníků v parcích, v polích i v lesích hodně mluví o minerálním betonu. Jedná se však o technologii již delší dobu používanou a zakotvenou v českých technických normách a vycházející ze starých principů výstavby kalených lesních a polních cest.

V parcích a zahradách jsou dodnes používané obdobné technologie mlatových cest.
Minerální beton je pracovní název pro mechanicky zpevněné kamenivo (MZK) podle ČSN 73 6126/1994 Stavba vozovek. Nestmelené vrstvy. MZK je vrstva vytvořená ze směsi nejméně dvou frakcí přírodního nebo umělého kameniva (např. struska, recyklát) rozprostřená a zhutněná za podmínek zajišťujících maximální dosažitelnou únosnost. Předpisem procentického hmotnostního podílu ve výsledné zrnitostní křivce jsou vytvořeny podmínky pro maximální kompaktnost vrstvy po jejím dokonalém zhutnění.
Kryt z MZK je možno navrhnout na vozovky s nízkou i vysokou intenzitou provozu. V lesním hospodářství se navrhují vozovky pro dopravu dřeva lesními odvozními soupravami o celkové hmotnosti do 45 t. Přesto má použití několik omezení při použití pro parkové nebo „okrasné“ cesty.

Povrch z MZK je vhodný:
 jako povrch polních a lesních cest v extravilánu s podélným sklonem od 3 do 8 % a s podélnými příkopy,
 jako povrch parkových (pěších) cest mimo nástupních prostor do objektů (zámků, galerií, apod.), které jsou průběžně zhutňovány koly traktorů údržby parku nebo záměrně upravovány a přehutňovány (omezený provoz osobních vozů a koňských povozů nevadí),
 jako povrch vedlejších (záložních) parkovišť, která jsou vzdálena od vstupu do budov,
 jako povrch cyklostezky s podélným sklonem od 3 do 8 %,

Povrch z MZK je omezeně vhodný:
 pro cesty pro vyjížďky na koních. Koně kopyty ničí, nakypřují kryt. Je nutná zvýšená údržba – úprava příčného profilu a hutnění,
 pro cyklostezky s velkým podélným sklonem nebo dlouhým klesáním. Při brždění dochází k vyfrézování podélných rýh do krytu, které soustřeďují a zrychlují povrchový odtok vody. Následkem je silná eroze a zanášení objektů splaveninami. Nejnebezpečnější je nanesení erodovaného materiálu do zatáčky s menším podélným sklonem a vytvoření kaluží zanesených zvodnělými splaveninami. Do takovýchto úseků je nezbytné doplnit příčné odvodnění koruny a dbát na jeho údržbu,
 pro chodníky s minimálním provozem kolových vozidel. Zde nedochází k dohutňování krytu a cesty práší,
 pro velké plochy, na kterých nelze vytvořit dostatečný příčný sklon a které nelze odvodnit.

Povrch z MZK není vhodný:
 jako povrch ulice v intravilánu (je prašný),
 jako parkoviště u budovy nebo chodník k budově. Za sucha práší, za mokra ulpívá na botách prach a kamínky, které značně zvýší znečištění a poškrábání podlah v budově,
 pro cesty a chodníky s intenzivní zimní údržbou. Jedná se o měkkou, nestmelenou vozovku, která neposkytuje potřebný podklad pro vedení sněhové radlice nebo pluhu a dochází k rozrytí povrchu,
 jako povrch dvora s intenzivním provozem zejména kolových strojů s tuhými nebo terénními pneumatikami. Při nakládání a skládání zboží vysokozdvižnými vozíky dochází k trvalému rozhrabávání krytu a následně ke tvorbě kaluží.
Oproti běžně používaným asfaltovým nebo dlážděným cestám jsou návrhové parametry vozovky s krytem z MZK poněkud odlišné. Zejména je nezbytné pro tyto vozovky zabezpečit bezpečné a rychlé odvedení vody z koruny. Jedná se totiž o omezeně propustnou vrstvu, která je schopná propouštět povrchovou vodu do podloží. Zvýšený průsak vody vede k její akumulaci v podkladních vrstvách. Při zmrznutí potom může dojít k nadzvednutí vrstvy a po rozmrznutí se tímto způsobem tvoří výtluky a kaluže.
Odvodnění koruny vozovky se dociluje především příčným sklonem o hodnotě 3 až 6 %. Tento sklon musí být dosažen na cestách, chodnících i na prostranstvích (nádvoří, křižovatky, parkoviště apod.). Na cestách a chodnících se obvykle volí střechovitý příčný sklon. V odůvodněných případech je možno použít i jednostranný příčný sklon. Jeho použití je na cestách omezeno bezpečností provozu. Vozidla jedoucí v zimě po cestě s jednostranným sklonem jsou náchylnější k usmyknutí.
Další podmínkou použití vozovky s krytem z MZK je zvýšení koruny nad přilehlý terén nebo použití příkopů. Jedná se o obecný problém parkových cest. Tyto tvoří mělké úvozy o hloubce do 20 cm. Voda soustředěná na ploše cesty nemá kam odtéci. Buď odtéká kolejemi a způsobuje erozi, nebo pomalu zasakuje do podloží a tvoří výtluky a kaluže. Úvoz je často vytvořen uměle, zanedbanou údržbou a neznalostí. Okraje úvozu tvoří materiál zpevnění odhozený ke straně a postupně zarostlý travou. Zvýšením koruny cesty nad přilehlý terén se docílí odtékání vody z povrchu cesty do přilehlého trávníku nebo do záhonů, na kterých je rychlejší a vyšší infiltrace.
Zhotovení a zkoušení směsi pro MZK se řídí ČSN 73 6126/1994 Nestmelené vrstvy. Podle zkušeností je možno směsi pro MZK používané na parkové (nemotoristické) cesty upravit. Vhodné se jeví následující změny:
 použití kameniva frakce 0 – 22 nebo 0 – 16 pro zjemnění povrchu chodníků,
 pro probarvení povrchu vybírat do směsí kameniva různých barev z různých lomů, používat antuku, cihelný recyklát, umělé barvené kamenivo apod.,
 minimální tloušťku vrstvy MZK je možno snížit na 80 mm, optimální je 100 až 120 mm.
Směs pro MZK se skládá (míchá) z jednotlivých frakcí kameniva přírodního nebo umělého tak, aby výsledná čára zrnitosti ležela uvnitř oboru zrnitosti a aby byly dodrženy další podmínky:
 hrubé drcené kamenivo (štěrk) frakce 4-32 nebo 4-45, třída min. C,
 drobné drcené kamenivo nebo drobné těžené kamenivo (místní materiál ze zemníků nebo pískoven) frakce 0-4, třída D,
 navržená směs musí vykazovat poměr únosnosti nejméně 80% CBR (po nasycení).

Pro výrobu směsi je nezbytné stanovení poměru míchání jednotlivých frakcí, optimální vlhkosti směsi při pokládání a maximální objemové hmotnosti Proctorovou modifikovanou zkouškou – metodou D podle ČSN 72 1015. S ohledem na nezbytnost doložení kvality zabudovaných materiálů je vhodné zadat zpracování receptury MZK u silniční zkušební laboratoře. K této zkoušce je třeba dodat vzorky předpokládaných použitých kameniv a zemin v množství cca 40 kg od každé frakce. Vzorek musí být dodán v dobře uzavřeném igelitovém pytli, aby bylo možno určit aktuální vlhkost vzorku a doporučit vlhčení směsi. V současné době již některé lomy dodávají hotové směsi s certifikátem.
MZK se vyrábí v lomu mícháním do expedičních sil nebo u dodavatele stavby v cyklických míchacích zařízeních. Oproti normě jsou zkušenosti s výrobou směsi na místě. Na skládce nebo na zpevněné ploše se kamenivo ve stanoveném poměru naveze na hromady do dvou řad vedle sebe. Pomocí čelního nakladače nebo autogrejdru se obě řady postupně přehrnují. Současně se vyráběná směs vlhčí vodou z hadice. Je vhodné na potrubí namontovat vodoměr a měřit množství dodané vody do směsi. Dávkování vody po provedení míchání, na dopravním prostředku nebo na pokládanou vrstvu není dovoleno. Za dávkování vody se nepovažuje vlhčení povrchu položené a hutněné vrstvy. Vyrobená směs nesmí vyschnout a to ani na povrchu. Proto se zakrývá plachtou. Pod plachtou může na skládce vydržet i několik let.
Pokládka a rozprostírání se provádí finišery (stejně jako živičné směsi), grejdrem nebo na úzkých chodnících čelním nakladačem a ručně. Vrstvy se pokládají s takovým nadvýšením, aby po zhutnění tloušťka vrstvy odpovídala tloušťce projektové. Toto se stanoví zkouškou na místě. Po zhutnění, byť jen předběžném je zakázáno vrstvu dosypávat a dovlhčovat. Je – li vrstva po zhutnění nízká nebo objevují – li se na povrchu cesty místa s rozdílnou strukturou (špatně smíchaná), je nejvhodnější celou vrstvu rozkopat na dostatečně velké ploše, směs MZK doplnit nebo vyměnit a vrstvu znovu zhutnit. Při nedostatečné vlhkosti směsi je nezbytné vrstvu rozkopat, odvézt, promíchat s další směsí a současně dovlhčit na požadovanou hodnotu.
Pokládka se nesmí provádět při silném a dlouhotrvajícím dešti a při teplotách nižších než 00 C. Aby se zabránilo předschnutí směsi navezené na plochu, je vhodné podloží řádně prolít vodou a nechat ji zasáknout (min. 1 hodinu). Také je vhodné z hromady navézt jen tolik materiálu, který lze zpracovat před změnou jeho vlastností (vyschnutí), nebo navezenou vrstvu zakrýt plachtou. Není vhodné ponechat navezenou a nezhutněnou vrstvu přes noc nezakrytou.
Po rozprostření a urovnání povrchu každé vrstvy je nutno začít ihned s jejím zhutňováním. Pokud se pokládá více vrstev, je třeba hutnit každou samostatně. Vrstva se zhutňuje postupně od okrajů do středu při střechovitém sklonu a od spodního okraje po předhutněný horní okraj při jednostranném sklonu. Postup hutnění se opakuje až do dosažení požadované míry zhutnění. Zhutňování je možno provádět jakýmkoliv typem válce nebo hutnícího zařízení za předpokladu, že je schopné vrstvu zhutnit podle předepsaných požadavků. Nejvhodnější jsou vibrační válce. Chodníky je možno hutnit i vedenými vibračními deskami. Oproti doporučení normy se nepoužívají infiltrační postřiky ředěným asfaltem nebo asfaltovou emulzí.
Na závěr je možno říci, že účelové komunikace s krytem z MZK mohou nahradit komunikace s krytem živičným nebo betonovým na méně frekventovaných hlavních polních, lesních a parkových cestách a na zpevňovaných vedlejších cestách co do požadované únosnosti. Cena takovéto stavby je výrazně nižší než při použití živice. Při uvážení všech rizik a omezení mohou být zpestřením při volbě povrchu v parku, v zahradě nebo v zahradnické prodejně. Jednoduchými a levnými metodami lze upravit barvu a strukturu materiálu.
V neposlední řadě se jedná o možnost normalizace a certifikace materiálu a technologie. V současné době se často používají různé typy prašných vozovek pod různými názvy, např. mlatové cesty, pískové cesty, hliněné cesty, kalové cesty, kalené vozovky a podobně. Pro tyto povrchy však není stanovená obecná a závazná technologie a neexistují podklady pro jejich kontrolu a přebírání do provozu.
Je zřejmé, že účelové komunikace s prašným krytem oproti komunikacím s živičným krytem jsou levnější v pořízení a obnově, mohou však být dražší v údržbě. Avšak vozovky s krytem z MZK je možno udržovat a opravovat vlastními silami, obvykle není nezbytné objednávat specializovanou firmu vybavenou zařízením na zpracování a pokládání živice a živičných směsí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *