Autor
Kategorie:
Nezařazené

Méně známé druhy Buddleja (komule)

Dřevina patří do rodu především subtropických stálezelených keřů a stromů s centrem rozšíření v jihovýchodní Asii. Jen několik málo opadavých druhů zasahuje ve východní Asii a Himálajích do mírného pásma. Dříve byla řazena do čeledi komulovitých (Buddleiaceae), dnešní botanici ji na základě molekulárně genetických dat řadí mezi krtičníkovité (Scrophulariaceae).

Do dnešní doby bylo popsání asi 100 druhů. V zahradách se pěstují běžně dva nepodobné druhy – komule Davidova (B. davidi) a komule střídavolistá (B. alternifolia), které není třeba zvlášť představovat. Komule Davidova byla do kultury zavedena v devadesátých letech 19. století ve Velké Británii. Rychle se stala oblíbeným keřem a byla vyšlechtěna řada kultivarů s květy, které mají barvu od bílé, přes růžovou a světle fialovou po purpurovou až skoro černou. Nedostatkem ale bylo, že chyběly rostliny se žlutými barevnými tóny. Žlutě či oranžově kvetoucí komule rostou pouze v tropech, jeden druh na Madagaskaru a druhý, komule kulovitá (B. globosa) v Chile. Komule kulovitá se pěstuje v teplejších oblastech západní Evropy, u nás však bohužel zmrzá.
Buddleja x weyeriana – v roce 1914 se anglickému šlechtiteli W. Van de Weyerovi povedlo zkřížit komuli kulovitou a komuli davidovu. Kříženec dostal název Buddleja x weyeriana. Je to opadavý, bujně rostoucí keř. Na rozdíl od komule davidovy, která má obvykle štíhle vystoupavý habitus se vzpřímenými větvemi, tento kříženec je široce rozložitý, hustší keř – vyžaduje více prostoru. Květenství a listy se tvarem podobají komuli Davidově. Květy lákají ve velkém množství motýly a čmeláky. Pěstují se v několika kultivarech. ´Golden Glow´ má květy světle žluto oranžové s fialovým nádechem na okrajích a na poupatech, ´Moonlight´ má krémově žlutý květ s oranžovým středem a růžovým nádechem uvnitř a ´Sungold´ květe žlutooranžově. Jsou to nápadné, v létě kvetoucí keře vhodné především pro solitérní výsadbu, nejlépe do trávníkových ploch. Vůči mrazu je odolnější než většina kultivarů komule Davidovy. Vzácně se pěstují i další druhy komulí.
Komule japonská (Buddleja japonica, syn.: B. curviflora) – je středně velký či menší keř se vzpřímeně rostoucími čtyřhrannými větvemi. Listy jsou vejčité až kopinaté, šedé na spodní straně plstnaté, později olysalé. Květenství je v převisajících hustých latách, korunní trubka je vně plstnatá. Kvete v létě. Původem je z Japonska.
Komule sněhobílá (Buddleja nivea) – pochází z Himaláje a Jinanu. Keř má silné vystoupavé čtyřhranné větve, které se pod váhou květenství poněkud předklánějí. Mladé větve jsou hustě plstnaté. Listy jsou velké, podlouhle kopinaté, na rubu hustě běloplstnaté, na líci lysé nebo řídce plstnaté. Květenství je přibližně 15 cm dlouhá, hustá lata. Kalich i korunní trubka jsou vně plstnaté. Fialové květy se žlutou skvrnou uprostřed zdobí keř v letních měsících.
Komule tibetská (Buddleja tibetica) – je středně velký keř s oblými jemně plstnatými letorosty. Listy jsou vejčité asi 10 cm dlouhé, na rubu bělavě plstnaté s nápadně křídlatými řapíky. Květy jsou v hustých kulovitých svazečcích, zpočátku purpurové později světlají. Kvete časně, již v dubnu. Pochází z Tibetu. Z dalších druhů, které jsou u nás zimovzdorné, je možné jmenovat Buddleja lindleyana, B. x pikei a B. ´Lochinch´ (B. davidii x B. fallowiana).
Komule vyžadují slunné stanoviště a chráněnou polohu. Vysazujeme je raději na jaře nebo z kontejneru na konci léta, aby stihly do zimy dostatečně zakořenit. Zem kolem mladých rostlin můžeme na zimu namulčovat. Komule jsou poměrně tolerantní jak k suchu, tak i ke kvalitě půdy. Pro dosažení co největší násady květů volíme v kultuře živnou, středně těžkou propustnou zem. Rychlý růst a bohatou násadu květů podpoříme také dostatečným hnojením na jaře. V létě již nehnojíme, snížili bychom tím mrazuvzdornost rostliny.
Komule se snadno množí bylinnými řízky, nejlépe z dlouhých bylinných letorostů. Botanické druhy se množí výsevem semene, které nepotřebuje chladovou stratifikaci.
Komule Davidova se v některých zemích (např. na Novém Zélandě) stává obtížným plevelem. Velice se také rozšířila v ruinách, které vznikly v Anglii po bombardování během druhé Světové války.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *