Autor
Kategorie:
Nezařazené

Levandule a její patogeny

Pod názvem levandule (Lavandula L., Lamiaceae) se obvykle rozumí druhy a kříženci stálezelených polokeřů s fialově modrými, bílými nebo růžovými květy. Produkční období levandule trvá 5 až10 let, ale jsou známy i dvacetileté rostliny. Vědecký název levandule je odvozen z latinského lava = myji a officinalis = lékařský. Jako léčivá bylina byla známa již před 2500 lety a Egypťané ji využívali při mumifikaci a výrobě parfémů. Řekové nazývají levanduli nardus, podle syrského města Naarda, a běžně ji označují nard. V současné době se uplatňuje především v lékařství, farmacii, parfumerii a kosmetice, ale i jako okrasná rostlina.

Levandule vyžaduje dobře drenážované písčité až kamenité půdy a dostatek slunce. Případnému poškození pozdními jarními mrazy lze předejít výsadbou sazenic do volné půdy až od druhé poloviny května. Po odkvětu se výhony sestříhávají (do září) až k prvnímu páru listů, nikoliv až na staré dřevo, aby se vzniklé rány ještě do příchodu zimy zahojily.

Listové skvrnitosti
K nejčastěji se vyskytujícím onemocněním levandule patří skvrnitost listů vyvolaná houbou Septoria lavandulae. Septorióza levandule byla identifikována na druzích Lavandula angustifolia (syn.: L. spica, L. officinalis, L. vera), L. dentata, L. latifolia, L. pyrenaica a L. stoechas. Výskyt onemocnění byl zaznamenán v Evropě (v Bulharsku, Belgii, České republice, Dánsku, Francii, Německu, Itálii, Litvě, Lotyšsku, Moldávii, Nizozemsku, Portugalsku, Rumunsku, Rusku, Švédsku, Velké Británii a na Ukrajině), v Africe (Madeira) a v USA.
Napadení se projevuje nejprve na živých a vadnoucích bazálních listech. Po obou stranách čepele jsou viditelné okrouhlé, později hranaté až nepravidelné, zasychající bělavé skvrny s hnědočerveným až purpurovým, mírně vyvýšeným, 2 – 5 mm širokým lemem. Po obou stranách listů se v pletivu skvrn tvoří černé kulovité pyknidy. Následkem silného napadení rostliny zaostávají v růstu a listy předčasně opadávají. Houba se na větší vzdálenosti šíří pyknosporami přenášenými vzduchem a na infikovaných rostlinách také sporami splavovanými deštěm. Houba přežívá pyknidami v odumřelém napadeném pletivu. K ochraně levandule pěstované k okrasným účelům lze při prvních příznacích napadení aplikovat fungicidy určené proti listovým skvrnitostem okrasných rostlin, např. Ortiva, Talent, Rovral Flo aj.
Hniloby řízků a kořenů
Nejčastějším onemocněním řízků a sazenic levandule je bazální hniloba vyvolaná rhizoktonií (Rhizoctonia sp.). Za vhodných podmínek pro rozvoj houby, tj. střední až vyšší vlhkosti a teploty, se může onemocnění vyskytnout kdykoliv v průběhu pěstování i u dospělých rostlin, a vyvolává hnilobu kořenů. Na kořenech a části stonku pod úrovní půdy se u rostlin infikovaných Rhizoctonia solani objevují mírně vkleslé, ostře ohraničené, rezavě hnědé až černé skvrny. Za dostatečné vlhkosti jsou pouhýma očima viditelná hnědá vlákna vyrůstající z lézí. Houba přežívá v půdě myceliem nebo drobnými černými sklerocii.
Pokud rostliny již byly napadeny a chemická ochrana je nezbytná, lze použít fungicidy s účinnou látkou azoxystrobin, captan, fludioxonil, flutolanol, PCNB a thiophanate-methyl, které vykazují velmi dobrou účinnost. Aplikují se buď nebo jako zálivka po výsadbě řízků či sazenic nebo se přidávají do substrátu před výsadbou.
Příčinou bázální stonkové hniloby levandule je fytoftora (Phytophthora cactorum). Zpočátku náhle vadnou jednotlivé výhony, později odumírají celé rostliny. Na průřezu báze stonku jsou viditelné zhnědlé svazky cévní. Napadené rostliny je třeba odstranit a zlikvidovat, sousední rostliny v porostu ošetřit fungicidní zálivkou (Previcur 607 SL).

Skvrnitost a hniloba stonku
V některých zemích způsobuje vážné problémy při pěstování levandule Phoma lavandula. Malé, špinavě šedohnědé až černé zasychající skvrny na stonku se pozvolna více či méně zvětšují a protahují, později se z nich odlupuje epidermis v podobě stříbřitých šupinek. V infikovaném pletivu jsou roztroušeny pyknidy. Napadené kvetoucí stonky se spirálovité stáčejí a hnědnou, listy jsou zpočátku beze změn a zachovávají si turgor, později rychle vadnou, hnědnou a zasychají. Napadené části nebo celé keře odumírají. Fungicidy proti skvrnitosti stonku nejsou k dispozici a napadené rostliny je nezbytné z porostu odstranit a zlikvidovat. Většina moderních hybridů je však vůči tomuto patogenu odolná, jen kultivary ´Munstead´a ojediněle i ´London Pink´ jsou uváděny jako vnímavé.

Na levanduli se jen výjimečně vyskytují i další patogeny. Z virů je nejčastěji izolovaný Alfalfa mosaic virus (AMV). Napadení se projevuje zakrslostí výhonů a žlutou mozaiku listů. Jako další hostitel viru PVY kmen N byla zjištěna L. canariensis. Napadené rostliny je třeba zlikvidovat. Kromě virů se na levanduli vyskytuje plíseň šedá (Botrytis cinerea) a padlí (Oidiopsis sp.). Příležitostně mohou levanduli poškozovat mšice a molice, ojediněle i pěnodějky, které však představují spíše estetický problém.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *