Laurentia fluviatilis

Do čeledi Campanulaceae se řadí Laurentia fluviatilis (syn. Isotoma fluviatilis) – dlouhodenní, nízká, rychle se rozrůstající, hustě větvená bylina s malými, světle zelenými, okrouhlými, řídce zubatými listy a světle modrými, hvězdicovitými květy, které jsou na rozdíl od Laurentia axillaris menší a vyrůstají těsně nad listy. Domovinou tohoto druhu jsou subtropické oblasti jižní Austrálie a Nového Zélandu. V sortimentu jsou tři odrůdy s bílými, světle a tmavě modrými květy.

Vrcholové řízky o velikosti čtyři centimetry zakořeňují v množárenském substrátu pod mlhou, při teplotě 18 až 20 °C během dvou týdnů. Poté se mladé rostliny vysazují jednotlivě do květináčů o průměru 9 až 10 cm nebo po třech kusech do květináčů o průměru 11 až 12 cm. K výsadbě se používá slabě vyhnojený, propustný, rovnoměrně vlhký, rašelinný nebo kůrorašelinný substrát s hodnotou pH v rozmezí 5,5 až 6.
Během kultivace vyžadují rostliny teplotu 16 až 18 °C, dostatek světla, živin i čerstvého vzduchu, vzdušná vlhkost však nesmí klesnout pod 70 %. K přihnojování se používají slabší, 0,1% roztoky vícesložkových hnojiv s vyrovnaným obsahem základních živin, v intervalu 7 až 10 dnů. Opakovaným zaštipováním výhonů (dvakrát až třikrát) se získají pěkně tvarované výpěstky a také materiál k dalšímu množení. Aplikace retardantů není při zachování požadovaných teplot nutná. V průběhu pěstování se mohou v porostu objevit molice nebo třásněnky, při nedostatečném větrání plíseň šedá.
Zakoupené rostliny se v létě pěstují v květináčích na teplém a slunném stanovišti, chráněném proti větru a dešti. Při rovnoměrné zálivce a pravidelném přihnojování dobře rostou a kvetou až do podzimu.

Text Ing. Věra Nachlingerová, VÚKOZ, v. v. i., Průhonice
Foto archiv

Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 9/2010.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *