Květiny na počest krále

Když se řekne Thajsko, většině čtenářů se vybaví slunné pláže a některá vyhlášená turistická střediska, kde jsou Češi dnes již stálými hosty. Někdo si vzpomene na ničivou tsunami, která se přehnala přes západní pobřeží a přilehlé ostrovy na sklonku roku 2004. Města Ratchaphruek nebo Chiang Mai však budou povědomé jenom těm, kteří zde někdy byli. A právě v Ratchaphrueku, nedaleko správního města severního Thajska Chiang mai, se konala královská výstava Royal Flora Expo.

Fantastická přehlídka květin, věnovaná dvojitému výročí thajského krále jeho výsosti Bhumibola Adulyadeje, se uskutečnila od začátku listopadu 2006 do 31. ledna 2007. Výročími, které zavdaly důvod k uspořádání gigantické výstavy květin, aranžmá, zemědělských produktů a prezentace úspěchů thajského hospodářství, byla oslava 80. narozenin v zemi tolik uctívaného a váženého krále, a také 60. výročí jeho vlády nad Thajským královstvím.
Výstava měla masivní reklamu, která na nepřipravené cizince zafungovala okamžitě po příletu do thajské metropole Bangkoku. Letištní hala byla plná barevných letáků s fotografiemi, lákajícími k návštěvě. Hlavní třídy města Chiang Mai byly vyzdobeny symbolem výstavy kasií – květinou se žlutými okvětními lístky (Cassia Fistula L.) a datem s letopočtem 2549. Pro vysvětlení, to kvůli jinému kalendáři, které buddhistické Thajsko používá. Navíc tato rostlina nebyla vybrána náhodou. Žlutě kvetoucí hroznovité květenství kasie zosobňuje dvě ze tří nejdůležitějších institucí Thajského lidu – národní náboženství buddhismus a thajského krále Bhumibola Adulyadeje. Ten se narodil v pondělí a barva, která je dle Thajců svázána s pondělkem, je právě žlutá. Tolik k symbolice výstavy. Místo pro výstavu bylo zvoleno velmi strategicky – nedaleko svahů vysokých hor s dostatkem vody, dobře dostupné automobilem, letecky i vlakem. Mimochodem dopravu z centra města zajišťovalo několik autobusových linek, z nichž některé byly zcela zdarma. Jediný problém byl tyto linky ve změti místní dopravy nalézt. Samotný areál výstavy se nacházel zhruba 15 km od města Chiang Mai v Ratchaphrueku. Plocha, kterou venkovní expozice a haly výstavy zabíraly činila 80 ha.
Po příjezdu na centrální stanoviště autobusů a parkoviště v jednom, bylo vše perfektně organizováno místními zřízenci Ti přesně věděli, co mají dělat, kam posílat návštěvníky, z nichž mnozí vážili cestu až z druhého konce Thajska. Denní limit návštěvníků byl stanoven na 50 000 a nutno podotknout, že kolem 16. hodiny bylo na další den vyprodáno. Tuto informaci nám naštěstí sdělili zaměstnanci v turistickém informačním centru. Jen pro představu – již 22. prosince prošel branou dvoumilióntý návštěvník. Byl jím občan Japonska Suzuki Sadatoshi. Celkový počet návštěvníků pak přesáhl tři miliony.

Prohlídky i v noci
Výstavní brány se uzavíraly až úderem osmé hodiny večerní a návštěvníci, kteří areálem procházely za tmy (po 18.30 hod. ), měli možnost kochat se nasvícenými expozicemi a pořadatelé pro ně připravili také zajímavou laserovou show. Celým areálem vedly dvě návštěvnické stezky: růžová dlouhá 4 km s dobou prohlídky asi tři až čtyři hodiny a oranžová s délkou trasy 7,2 km a dobou prohlídky 6 hodin. Nám se i přes celý den strávený na výstavě (od 10. do 18. hodiny) nepodařilo všechny pavilony a všechny expozice shlédnout. Bylo jich příliš mnoho a pro oko Evropana všechny příliš lákavé. Nakonec nám nezbylo než některé, pro nás méně exotické, opomenout.
Výstavní prostory byly rozděleny do čtyř tématických částí – Mezinárodní zahrada, Thajská tropická zahrada, Zóna královského pavilonu a Korporátní zahrady. Vše doplněno informačními stánky, jídelními kouty s vynikající thajskou a indickou kuchyní, místy pro pikniky a amfiteátrem, kde probíhal
Tropická zahrada
Největší část výstavy zabírala thajská tropická zahrada, umně upravený park, protkaný mosty a chodníky, aby návštěvník měl možnost vidět vše i z ptačí perspektivy a také přivonět si ke květům rostlin. Mohli jste ochutnat čaje thajské provenience, vyzkoušet léčivé extrakty z místních bylin, vidět produkci thajských hub a způsoby jejich pěstování nebo navštívit obydlí některého z místních kmenů, které zde měly svá zastoupení v typických domech a staveních. Ochutnávky jídel, čajů, ovoce a jiných pochutin zdarma byly samozřejmostí. Vše servírováno návštěvníkům s přátelským úsměvem místních obyvatel. Zajímavostí této sekce byl les gumovníků, kde bylo návštěvníkům předvedeno, jak je získáván latex, od sběru až po zpracování do podoby surové gumy. Za pozornost stály také Heliconia garden se všemi možnými i nemožnými tvary a odstíny této zajímavé květiny a Canna garden, kde byla předvedena nejnovější šlechtění této i u nás populární hlíznaté rostliny. Škála barev a odstínů nebrala konce. K dalším zajímavostem této sekce výstavy patřila například vinice, lotosová zahrada plná různých odstínů této vodní květiny nebo chlazený skleník s teplotou 12 až 14 oC, kde zejména místní obyvatelé obdivovali magnólie, různé druhy ledových salátů nebo rostliny kiwi. Kdo by si myslel, že thajské zemědělství je zaostalé, byl rychle vyveden z omylu v dalším skleníku. Zde byla prezentována bezchybná hydroponická kultura nádherných zdravých rostlin salátových okurek – doplněna o metodu tzv. aeroponie neboli aeroponického systému, za který její objevitelé obdrželi zvláštní ocenění v roce 2005. Kde, to nám již průvodce nesdělil.
Stinný ráj a další zahrady
Tak byla nazvána další část, v níž byly k vidění stínomilné kapradiny, křídelnice (Pteris), guzmánie, vrísey, tillandsie, gigantické parožnatky, palmy, bromélie – prostě vše zelené co má rádo stín a vlhko. Fascinující koncentrace stínomilných rostlin a fantazie zahradníků, která při tvorbě této expozice nebrala konce. Díky lávce umístěné tři metry nad zemí, bylo vše možné vidět i z výšky a užít si dech beroucí hru barev a odstínů zelené barvy.
Mezinárodní zahrada představovala úžasnou směsici prezentací zemí, kterým stále ještě panuje král a dalších Thajsku spřátelených zemí. Bylo jich celkem 33 ze čtyř kontinentů. Z evropských zemí zde byly Belgie, Nizozemsko, Španělsko a Turecko. Z těch více exotických to byla Čína, Mauretánie, Súdán, Katar, Nepál, Laos nebo Bhútán. U expozice posledně jmenovaného mini státu uprostřed Himalájí nebylo možné přehlédnout v nedohlednu se vinoucí frontu čekajících Thajců a turistů. Nutno dodat, že ta se ani po několika hodinách nezmenšila, spíše naopak a detailní obsah této expozice nám tak zůstal utajen. Fascinující hru dřeva, kamene a zelených ploch předvedla na výstavě Belgie (viz. foto). Oproti tomu stánek s expozicí Mauretánie připomínal dětské pískoviště s nemnoha sukulenty a s domem původních obyvatel této africké země. Zda tato expozice místním obyvatelům více přiblížila život v této saharské zemi se můžeme jen dohadovat.
V zóně královského pavilonu návrháři otevřeli prostor pro působivá aranžmá ze živých plotů, palem a osázených záhonů v kombinaci s jezírky a vodotrysky. Samotný královský palác byl zajímavý tím, že byl celý z nesmírně kvalitního a drahého týkového dřeva vystavěn ve stylu jednoho z místních kmenů Lanna. Okolní přilehlé svahy lemovaly nádherné láhvové palmy a koberce letniček, zejména petúnií, aksamitníků, cínií a šalvějí. Jezírko, které ukončovalo promenádu před královským palácem, souznělo s okolní výsadbou a nikterak nerušil ani vodotrysk zaranžovaný s thajskou hudbou. Podél břehů jezírka posedávaly davy turistů, kteří odpočívali po náročné procházce areálem u jídla a pití.

Orchideje vévodily
Pro středoevropana byla jednou z nejzajímavějších sekcí celé výstavy tzv. Korporátní zahrada, kterou celá výstava začínala. Byla zde aranžmá thajských provincií včetně hlavního města, prezentace o pěstování rýže s praktickou ukázkou těžké ruční práce, pár vodních buvolů i čerstvě osázené jasně zelené políčko plné mladých rostlin rýže. Vše umně upravené do jasně hovořící řeči, že tato země si ví s pěstováním rýže rady. Patří totiž k její největším producentům na světě, a to díky dvěma sklizním ročně. Další expozice byla věnována pěstování kukuřice nebo skleníkovému hospodářství. Kromě thajských provincií se v této sekci prezentovaly i některé velké světové koncerny, které na svých expozicích rozhodně nešetřily. Zejména jedna nejmenovaná japonská automobilka ohromovala návštěvníky hned u vstupu do areálu pompézním květinovým aranžmá, zobrazujícím její logo.
Samostatnou kapitolu celé výstavy tvořil orchidejový pavilon, který byl neustále v obležení tisíců návštěvníků. Ti neustálým cvakáním spouští svých fotoaparátů dávali organizátorům jasně najevo, že touto expozicí se trefili do vkusu většiny, a to jak laiků, tak odborníků. Gigantické vandy s nepopsatelnými varietami barev braly dech úplně všem. Mini i maxi květy všech možných odstínů s různými kresbami na okvětních lístcích jakoby někdo ručně domaloval. Úžasné tvary květů, nádherná vůně a syté barvy – to byl společný jmenovatel pro stovky katlejí obtěžkaných monstrózními květy a visících na drátěných záhonech. Zdárnými sekundanty těmto dvěma královnám byly falenopsisy a Dendrobium. Až 120 cm dlouhé květní stvoly falenopsisů obsypané květy a podložené, abys se svou vahou nezlomily, nejsou k vidění každý den. Květy Dendrobium zářily fantastickými jemnými pastelovými odstíny, které se na náš trh jen tak lehce nedostanou. Odborná porota, která hodnotila nové hybridy, jistě neměla lehkou úlohu. Zejména odborníkům pak byla určena vnitřní sekce, orchidejového pavilonu, kde se nacházely speciality čeledi vstavačovitých – orchideje bez listů, nejmenší orchidej, umístěná pod lupou, aby ji vůbec bylo vidět či její protiklad – největší orchidej na světě, vzrůstem dosahující více než 150 cm a sousta dalších zvláštností ze světa vstavačovitých (viz. foto). Orchideje tvořily i značnou část “běžné výzdoby” sloupů osvětlení, zábradlí a okrajů záhonů. Orchidejový pavilon patřil bezesporu k vrcholům celé výstavy.
Celkový vynikající dojem celé výstavy umocňovala hudební a taneční vystoupení souborů z celého Thajska. Národopisné soubory, mladé tanečnice i školní děti tančící thajské tance, to vše bylo možné shlédnout v centrálním amfiteátru, kde se každou hodinu odehrávala taneční a hudební představení.
Závěrem snad jen tolik – dej Budha thajskému králi dalších deset let života, aby mu jeho poddaní opět uspořádali výstavu jako byla tato. Určitě si ji nenechám ujít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *