Kvalita vína se tvoří ve vinici

V Rakvicích, na jihu moravské vinorodé oblasti, sídlí Ing. Miloš Michlovský, CSc., který je se třemi hektary ekologicky obhospodařované vinice jedním z největších výrobců biovína u nás. Jeho společnost Vinselekt ohospodařuje také dalších sto hektarů konvenčním způsobem a za výrobky ze svých sklepů obdržel již celou řadu ocenění.

Pro ekologické pěstování vinné révy se Michlovský podle svých slov rozhodl proto, že se o tomto způsobu mnoho nevědělo. Měl dobrou startovní pozici, protože jako šlechtitel vytváří odrůdy, které jsou odolné k nejrozšířenějším chorobám a škůdcům. Díky tomu prakticky nevyžadují ochranu. „V tom spočívá jádro ekologické produkce. Dělat ekologická vína na současných odrůdách není vhodné. Dříve nebo později to ekonomicky přestane vycházet, nebo začne pěstitel švindlovat. Prosperovat můžete pouze na bázi nových odrůd,“ tvrdí Michlovský.
Pro použití v ekologickém zemědělství vyšlechtil bílou odrůdu Malverina, z modrých pak Laurot, u kterého očekává registraci v příštím roce. Na vinicích ale čekají desítky dalších odrůd, které se buď připravují do odrůdových zkoušek, nebo šlechtitel sleduje jejich vlastnosti. „Většinou jde o naše novošlechtění na výchozích materiálech dovezených z celého světa. Jsou rezistentní vůči plísni a padlí révovému, některá dokonce k révokazu. Při kombinaci genetické rezistence a biologických postupů, jako jsou například draví roztoči či preparáty na bázi Bacillus thuringiensis proti obalečům, se lze u těchto odrůd obejít bez chemických postřiků,“ soudí Michlovský. Podle něj by se těmito postupy dalo určitého úspěchu dosáhnout i u běžných odrůd.
Prolomení rezistence chorobou, které se někdy vyskytne u polních plodin, se šlechtitel neobává. Stává se to zpravidla tehdy, je-li rezistence založena monogenně nebo oligogenně. Sám pracuje s polygenní, tzv. polní rezistencí, na které se v podstatě podílí celý genotyp. U tohoto typu odolnosti se zatím prolomení rezistence patogenem nikdy neprokázalo. Z druhé strany zde nelze dosáhnout úplné imunity, jakou má právě rezistence monogenní nebo polygenní. „Rok od roku může být samozřejmě rostlina citlivější, což je spojeno například s její kondičností. Také může být vyšší infekční tlak díky optimálním podmínkám pro vývoj patogena,“ vysvětluje Michlovský.
Od odrůd už je jen krůček ke zpracování hroznů. To v Rakvicích probíhá v nerezových zařízeních a také se sírou se zachází citlivě, takže po zdejších vínech rozhodně hlava nebolí. Těžkou hlavu má však Michlovský kvůli názorům některých producentů vína, kteří razí myšlenku čistě specializovaných pracovišť, na kterých by nebylo možné zpracovávat, byť patřičně oddělenou, konvenční i ekologickou produkci. „Pro nás by to znamenalo, že bychom museli založit novou firmu. Ta by se ale dala zřejmě držet jen tehdy, když bychom ji dotovali z jiné produkce. Abyste dělali víno špičkově, musíte být dobře technologicky vybaveni, což něco stojí, a musíte si na to vydělat. Víno, které je sice ekologické, ale přitom nepitelné, si zákazníky nezíská,“ vysvětluje Michlovský a dodává, že pokud by se výroba musela takto oddělit, pravděpodobně by s ekovínem skončil.
O tak razantním kroku ale zatím neuvažuje. Plánuje naopak rozšíření plochy ekologicky obhospodařovaných vinic, které chce osázet vlastními odrůdami.
Vinselekt ročně vyprodukuje zhruba 6000 láhví bílého a o něco méně červeného biovína. Aktivní marketing kvůli jeho prodeji zatím nedělají, chystají ho až na příští rok, kdy bude uznaná i odrůda Laurot. Také do zahraničí se biovíno vyváží jen ojediněle, většinou několik krabic, spolu s dodávkou konvenčního. „Cíleně nevyvážíme, protože z vlastní produkce celý kamion nenaplníme,“ konstatuje Michlovský.
I přes poměrně nízkou produkci ale biovíno z Rakvic vydělává. „Jsme soukromá firma a nemůžeme na ně doplácet. Biovíno ale prodáváme v úrovni nejnižších cen. Díky tomu, že pochází z geneticky odolných odrůd, nemá náročnou ochranu, což snižuje náklady. Sklízíme tolik, jako u jiných odrůd, tedy pět až šest tun z hektaru. Vysokou sklizeň nepreferujeme, protože přetěžuje rostlinu, která je kvůli tomu mnohem náchylnější,“ říká šlechtitel.
A jaká jsou tedy biovína z Rakvic? Bílá Malverina má chuť jemnou květinkovou …, červený Laurot se chuťově blíží známému aromatickému Merlotu. Obojí by znalci určitě ocenili a zařadili do kategorie suchých vín. Nedalo nám a pustili jsme se s ing. Michlovským do diskuze o tom, kde mají nejlepší vína a jestli nemají jižně položené státy díky vyšším teplotám výhodu? „To co je neopakovatelné, je schopna dát vínu právě okrajovost. Aromatické látky jsou těkavé a vytvářejí se a udrží v hroznech a následně ve vínech v okrajových oblastech – na severu nebo ve vysoko položených místech, například v horských oblastech Chile či Argentiny,“ dozvěděli jsme se. Pro zrání hroznů je přes den optimální teplota v rozmezí 20 – 30 °C a v noci kolem 10 °C. Díky tomu se vytvořené aromatické látky udrží a neprodýchají. V jižnějších státech, kde není chladný proud, nebo vysoké hory, se sice tyto látky vytvoří, ale v noci se zase prodýchají. U červených vín je situace trochu jiná. Vyšší teploty jsou důležité pro vývoj dostatečné cukernatosti a následně vyššího obsahu alkoholu, který dodává vínu dojem teploty, hřejivosti.
„Vynikající červená vína byla u nás například v letech 1999, 2000, ale budou i v tomto roce, kdy mají hrozny dobré cukry i v našich podmínkách. Ale je třeba začít dělat víno již ve vinici, což znamená, že nesklidíte třeba patnáct tun Vavřince nebo Frankovky, ale jen pět tun. Dále ho musíte dobře zpracovat, aby se odbourala hrubá kyselina a najednou zjistíte, že vína jsou podstatně ovocnější, květnatější a zajímavější než vína jižní. U těch vás sice první doušek zahřeje, ucítíte například „barikovou“, kokosovou chuť, ale pak už v nich nenajdete nic moc zajímavého. Člověk se ale rád ve víně kochá a stále v něm chce hledat něco nového, co by ho oslovovalo,“ shrnuje Michlovský.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *