Autor
Kategorie:
Nezařazené

Kopretiny k řezu i pro hrnky

Zahradní kopretiny, lišící se od obyčejných lučních příbuzných dlouho jen velikostí úborů, se díky podchycení početných odrůd s plnými úbory změnily během několika minulých desetiletí k nepoznání. Přesto ani v květinářsky vyspělých zemích nepatří k zvlášť oceňovaným květinám k řezu: 146 000 € za něco málo přes milion prodaných stonků (převládají odrůdy ´Wirral Supréme´ a ´Esther Read´) stačilo v roce 2005 na VBN mezi řezanými květinami právě k obsazení 170. příčky. Přitom ještě před deseti lety zaznamenávaly obrat bez-mála pětinásobný a s téměř šesti miliony prodaných stonků dosáhly na 95. pozici.

Původ zahradních kopretin
Rodu Leucanthemum náleží na čtyřicet druhů, převážně mediterránních, mnohé však dnes rostou zplaněle v mírném pásmu celého světa. Jejich taxonomie je složitá a ač jsou si v mnohém velice podobné, vysokohorský komplex převážně diploidních (L. halleri Polatsch., L. lithopolitanicum Polatsch.) až hexaploidních (L. atratum DC.) alpinských druhů se zdá být relativně izolován od úzce příbuzných a nižší polohy upřednostňujících komplexů lučních a hajních kopretin. Luční kopretiny jsou rovněž převážně diploidní nebo tetraploidní, obvykle mívají lopatkovité přízemní listy a u nás jsou zastupovány druhy jako L. vulgare Lam. nebo L. ircutianum DC. Robustnější hajní kopretiny (L. adustum Gremli, L. margaritae Soó, L. maximum DC.) bývají hexaploidní až dekaploidní, vyrůstají z dřevnatějících oddenků a přízemní listy mívají kopinatě opakvejčité. Zahradní kopretiny, nověji rozšiřované pod jménem L. superbum Kent, jsou zpravidla dodekaploidní a údajně jde o hybridy iberských L. maximum DC. a L. lacustre Sampaio – vyloučena ovšem není ani účast dalších druhů z okruhu pannonského L. adustum Gremli.
Leucanthemum superbum Kent bylo (jako Chrysanthemum superbum Ingram) popsáno roku 1975. Tajemstvím obestřený původ hybridů, po dlouhá desetiletí chybně spojovaných s Chrysanthemum maximum Ramond, sahá ovšem do mnohem dřívějších časů – nejspíše už k počátku předminulého století, kdy byly rodičovské taxony uváděny do kultur. První zahradní kultivary – dávno zapomenuté ´Duchess of Abercorn´, ´Elaine´, ´Filifera´, ´Kathleen´ registrovala Daisy Hill Nursery již roku 1897. Ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století se objevují první plné odrůdy (´Wirral Supréme´, ´Christine Hagemann´), následovaly další vynikající Hagemannovy výpěstky (´Gruppenstolz´, ´Julischnee´), neopakovatelná ´Česká Píseň´ šlechtitele A. Vejtasy a pak už se nové kultivary brzy počítaly na desítky. Jejich zahradnické kvality v našich klimatických podmínkách před čtvrtstoletím důkladně zhodnotila M. Opatrná (Acta Průhoniciana 45), řada z tehdy vysoce oceňovaných odrůd – mezi nimi i Vaňkovy ´Brigitta´ a ´Zuzana´ – však z nabídek trvalkových školek vymizela. Oblibu odrůd s máslově žlutými paprsky předznamenalo uvedení jednoduché ´Sonnenschein´ roku 1984 – dnes jsou již dostupné i žlutě kvetoucí plné kultivary. V současné době se připravuje hodnocení zahradních kopretin na zahradnické fakultě MZLU v Lednici, o jeho výsledcích budeme na stránkách Zahradnictví časem informovat.
Množení kopretin
Kopretiny lze snadno množit dělením jednoletých matečných rostlin v létě po odkvětu. Starší matečné rostliny je lépe nejdřív seříznout, důkladně zavlažit a ponechat tři týdny ve vegetativním růstu: v srpnu nebo v září lze pak přímo vysazovat oddělky zhruba o pěti výhonech. Úspěšné bývá i pozdější množení až do poloviny listopadu, u produkčních kultur tak odpadá nutnost předčasného ukončení sklizní zpětným seříznutím. Rostliny dělené v jarních měsících neposkytují v prvním roce květy v uspokojivé kvalitě a výnosy bývají nízké.
Vyrovnanější materiál pro výsadbu lze získat z řízků získaných vylamováním bazálních odnoží – často již mívají nasazeny kořeny a lze je píchat přímo do osmicentimetrových hrnků. Nejranější kultivary (´Esther Read´, ´Maistern´, ´Rheinblick´) lze řízkovat od konce července, ostatní nejlépe v druhé polovině srpna. Řízkování vyžaduje dopěstování výsadby schopných rostlin ve sklenících, oproti dělení je ovšem zmlazení výraznější a poskytuje vitálnější sadbu.
Řadu odrůd s jednoduchými úbory (´Alaska´, ´Starburst´, ´Amelia´, ´Polaris´) a nověji i některé z poloplných a plných odrůd (´Snowdrift´, ´Exhibition´) lze množit výsevem. Osivo (2 – 4 g postačí k dopěstování tisíce rostlin) vzchází na světle při teplotě 20 oC do 10 až 12 dní. Poté je lépe teploty snížit třeba až k 14 oC – za vyšších teplot ztrácí sadba na kompaktnosti a stává se citlivější vůči patogenům. Potomstvo bývá z výsevů často extrémně nevyrovnané, najdou se v něm však vynikající rostliny pro další vegetativní množení.
Kultury k řezu květů
Kopretiny upřednostňují půdy bohaté na organické látky a živiny, vlhké, ale dobře drenážované, s pH 5,8 až 6,8. Osvědčilo se základní hnojení 10 až 12 kg NPK na ar, nebo lépe 8 kg NPK v kombinaci s 500 kg proleželé chlévské mrvy. Kultury k řezu květenství bývá doporučováno vysazovat od srpna do listopadu. V řádcích o rozteči 0,4 m můžeme odrůdy L. superbum vysazovat na vzdálenost 0,3 až 0,4 m, L. vulgare na 0,2 m (poslední lze jako jednoleté kultury na záhonech vysazovat též do čtyř řádků vzdálených 0,3 m).
Instalace závlah a každoroční rozhození plného hnojiva (10 až 12 kg NPK na ar v předjaří, po odkvětu dalších 8 kg) je podmínkou udržení víceletých kultur v dobrém zdravotním stavu a zajištění uspokojivé produkce květů. Příliš pozdní přihnojení vede ale ke snížení odolnosti rostlin vůči vymrzání a zimní vlhkosti. Natažení opěrných sítí v záhonových výsadbách bývá doporučováno u ´Esther Read´ a vzrůstnějších odrůd L. superbum; u méně vzrůstných kultivarů (´Wirral Supréme´, ´Sněhurka´, ´Gruppenstolz´) bývá nezbytné jen v případě přílišného hnojení porostů. Kvalitně ošetřované porosty L. superbum poskytují uspokojivé výnosy po tři roky (´Wirral Supréme´ nebo ´Aglaia´ zpravidla jen po dva roky), odrůdy L. vulgare bývá lépe zmlazovat každoročně. Včasný zpětný řez posiluje tvorbu vegetativních odnoží a odolnost rostlin vůči vyzimování. Některé odrůdy (´Maistern´, ´Christine Hagemann´) po včasném zpětném řezu ještě k podzimu ochotně remontují. Dobře ošetřované porosty L. superbum poskytují v prvním roce 25 až 30, ve druhém 80 až 100 a ve třetím 120 až 150 kvetoucích stonků z m2. Kvetení lze o šest až deset dní přirychlit nakrytím porostů perforovanou fólií. Ta se natahuje zpravidla v únoru (kopretiny raší už za teplot kolem 2 oC) a k počátku prodlužovacího růstu musí být odstraněna. Květenství se řežou v době otvírání prvních kvítků terče (u plných a anemonkokvětých odrůd plně rozkvetlá) a lze je několik dní skladovat při 2 oC. Trvanlivost se pohybuje kolem osmi až deseti dní, lze ji až o šest dní prodloužit ošetřením přípravky omezujícími tvorbu etylénu.
Hrnkové kultury
V poslední době přichází v zahraničí do obliby přirychlování nižších odrůd (´Snowcap´, ´Snow Lady´, ´G. Marconi´) pro prodej ve 12 až 14cm hrnkách. K dopěstování kvalitního a kompaktního zboží k nejranějším termínům jsou ovšem nezbytné nejen zkušenosti se správnou aplikací retardantů (chlormequat je málo účinný, doporučovaný etephon oddaluje kvetení a zmenšuje úbory), ale i detailní porozumění problematice květní tvorby. Kopretiny jsou dlouhodenními rostlinami, reakce na fotoperiodu bývá však u různých kultivarů značně rozdílná a výrazně bývá ovlivněna také vernalizačními teplotami. Zatímco nevernalizovaná ´Esther Read´ kvete na třináctihodinovém dni, ´Eclipse´ zůstává ještě na 14hodinovém dni ve vegetativním růstu a nakvétá teprve na dni 15hodinovém nebo delším. Po několikatýdenním vystavení teplotám nižším než 6 oC kvetou mnohé odrůdy už na 10hodinovém dni. I tady však odrůdové predispozice hrají významnou roli: jestliže odrůdě ´Snow Cap´ postačilo k plnému kvetení méně než šest týdnů vernalizačních teplot, ´G. Marconi´ si vyžádala dobu více než dvojnásobnou. ´Snow Lady´ kvetla z 90 % na 10hodinovém dni také nevernalizovaná, po třítýdenním vystavení nízkým teplotám byly však rostliny v kvetení více uniformní a dvanáctitýdenní předchlazení zkrátilo dobu rychlení téměř o polovinu. S narůstající dobou působení nízkých teplot rostla však i výška kvetoucích rostlin. Po zobecnění výše uvedených dat bývá pro zajištění kompletní květní tvorby při rychlení doporučováno vystavení rostlin teplotám kolem 4 oC nejméně na šest týdnů a poté 16hodinový den (4 až 6 klux). Vernalizované rostliny nakvétají do šesti týdnů při 24 oC nebo do deseti týdnů při 16 oC – i to však bývá ovlivněno odrůdovými predispozicemi, u celé řady odrůd vyžaduje rychlení více času. Vyšší teploty při rychlení nadto redukují velikost i počet rozkvétajících úborů. K nevýhodám produktu patří – vedle skutečnosti, že úbory kopretin nebývají zrovna libovonné – poměrně krátká trvanlivost (asi dva týdny při 18 oC). Statistiky VBN evidovaly v předloňském roce téměř 440 tisíc prodaných hrnků (s převahou odrůdy ´Snow Lady´) s obratem 355 tisíc eur.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *