Kleče v městské zeleni

Mezi borovicemi v městské zeleni se vysazují nejčastěji domácí (nebo evropské) druhy a jen ojediněle druhy cizokrajné. Mezi stromovitými druhy převažují borovice lesní (Pinus sylvestris) a borovice černá (Pinus nigra), obě včetně mnoha hlavně tvarových, ojediněle i barevných kultivarů. V keřových jehličnatých výsadbách převažuje kleč – kosodřevina (Pinus mugo, syn. P. montana).

Je původní téměř ve všech horských oblastech střední a jižní Evropy (nad hranicí lesa – s vysokou sněhovou pokrývkou), tzn. od Alp přes Karpatskou horskou soustavu (ČR ve všech hraničních pohořích, na Slovensku ve Vysokých i Nízkých Tatrách) až po Balkán (Transylvánské Alpy). V Alpách vystupuje do výšky 2500 m n.m., v Tatrách do 2000 m, v Čechách je původní jen v subalpinském stupni západních Sudet a Šumavy. V Krkonoších roste do nadmořské výšky zhruba 1500 m.

Základní charakteristika dřeviny
Vyskytuje se na vápenatých i kyselých horninách a díky tomu je značně přizpůsobivá. Je to většinou pomalu rostoucí a hustý, bohatě větvený keř široce kulovitého tvaru. Může dosahovat výšky 2 až 4 metry. V přírodě její výška klesá se zvyšující se nadmořskou výškou. Větve jsou na bázi přitisklé k zemi, na koncích vystoupavé. Borka je zpravidla šedohnědá, podélně rozpraskaná. Kořeny má kleč povrchové (kůlový kořen chybí), široce rozprostřené a dobře zpevňující půdu. Dřevo je tvrdé, silně pryskyřičnaté, bílé s červeným jádrem (kdysi se používalo i k výrobě terpentýnu). V přírodě se může kleč dožívat stáří až několik set let.
Jehlice jsou po dvou ve svazečku, 3 až 5 cm dlouhé, max. 2 mm široké, tmavě zelené, tuhé, s jemně pilovitými okraji. Vytrvávají 5 až 10 let. Vejčité až kuželovité šišky jsou přisedlé až krátce stopkaté, postavené nejčastěji po 1 až 3, až 5 cm dlouhé a 3 cm široké.
V přírodě se vyskytuje v několika geografických rasách, které se ovšem vzájemně překrývají a jsou proto někdy obtížně rozlišitelné:
• P. mugo ssp. mugo (= P. mugo var. mughus) dorůstá výšky i šířky 2 – 3 metry, má poléhavý rozložitý vzrůst s plazivými kmínky a je rozšířená od východních Alp až po Balkán.
• P. mugo ssp. (P.m. var. pumilio) je vysoká 1 až 1,5 metru, široká až tři metry, vzrůst ploše kulovitý, kompaktní. Jehlice bývají různě dlouhé. Vyskytuje se v horách střední až východní Evropy, v Alpách, Karpatech a na Balkáně. Šišky jsou téměř přisedlé.
• Odlišná je pouze P. mugo ssp. uncinata (dříve samostatná P. uncinata – borovice blatka), která je stromovitě rostoucí, má většinou jen jeden kmen a dorůstá výšky 10 až 15 metrů. U nás se vyskytuje např. na rašeliništích v jižních Čechách, na Šumavě a v Krušných horách. Pro sadovnickou praxi však členění podle geografických odchylek není až tak důležité (s výjimkou borovice blatky), protože se ve veřejné zeleni vysazuje buď čistý druh nebo šlechtěné kultivary. Tyto se liší hlavně celkovým habitem (výška, šířka a tvar) a také tvarem a velikostí šišek (důležité hlavně pro dendrology).

Nároky a pěstování
Kleč je borovice světlomilná, jako ostatně většina druhů borovic se dvěmi jehlicemi ve svazečku. V polostínu nebo dokonce ve stínu se jí nedaří, výhony jsou řídké, slabší a vzrůst je celkově atypický. Také snáze podléhá chorobám a škůdcům. Právě proti nim je důležité, aby vysázený porost klečí byl vzdušný a otevřený. Na 1m2 proto vysazujeme nejvýše dva až tři kusy.
Dobře snáší drsné klimatické podmínky. Je až s podivem, jak se dokáže přizpůsobit městskému klimatu, který je většinou suchý, v létě i horký a prašný. Na půdy je nenáročná, roste dobře v půdách suchých i vlhkých, kyselých i zásaditých. Stačí jí dokonce i mělká vrstva, kde po zakořenění svými dlouhými kořeny dobře zpevňuje půdu, zvláště na svazích. Přesazovat starší rostliny je značně problematické.
K dosažení kompaktního tvaru je vhodné zaštipování. Provádí se však většinou jen v soukromých zahradách a skalkách. Ve veřejné zeleni je možné tento celkem jednoduchý, ale pracný úkon provádět jen na menších plochách nebo význačných místech. V principu se provádí tak, že na jaře po vyrašení nových výhonů (zhruba v květnu) zkrátíme ještě „holé“ výhony (než obrostou jehličím) zhruba o polovinu. Dojde k vytvoření více nových pupenů a v příštím roce k zahuštění rostliny.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 1/2011.

Text a foto Ing. Petr Pasečný, Mělník

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *