Kakosty podskupiny Endressia

Subsekce Endressia sestává jen ze čtyř druhů kakostů, až na jedinou výjimku jihoevropských. V zahradách bývají v porovnání s jinými taxony citlivější vůči holomrazům a v desítkách odrůd je pěstováno především hybridní G. x oxonianum, nověji je ale rychle rozšiřována i nabídka odrůd G. nodosum. Diskutována jsou německá, americká a britská hodnocení, tabulky přibližují okrasnou hodnotu 78 zahradních odrůd obou nejpěstovanějších taxonů a poukazují na německá hodnocení po stránce vitality a regeneračních schopností.

Zatímco k upřesnění představ o příbuzenských vztazích vývojově starší skupiny v podrodu Geranium nemálo přispěla molekulární data (Aedo & al., 2007), pro vztahy uvnitř mladší skupiny dosud podobná data k dispozici nejsou. Rozhodující slovo tedy nadále patří evolučním tlakům více podléhajícím (a proto značně ošidným) datům morfologickým, na jejichž podkladě postavil Yeo (2001) také subsekci Endressia. Morfologicky se zdá se být velmi blízká podskupině Sylvaticum a s některými z jejích taxonů se také kříží, potomstvo však zpravidla zůstává sterilní. S druhy jiných podskupin se zdá hybridizovat o poznání ochotněji – a překvapivě to platí především pro taxony patagonské a novozélandské.

Původní druhy
Subsekce Endressia sdružuje všehovšudy čtyři druhy, charakteristické vzpřímeně postavenými, zpravidla výraznou nervaturou prokreslenými květy s plátky na vrcholcích srdčitě vykrojenými. Podobně jako u taxonů podskupin Sylvaticum a Wallichianum najdeme i tady na květech chlupy splývající napříč bázemi všech květních plátků. Prašníky všech druhů jsou modropurpurové.
Typový taxon podskupiny, Geranium endressii Gay, dorůstá jen něco přes čtvrt metru výšky a jeho svraskalé bledě zelené listy sestávají z pěti široce rhombických, ostře zubatých laloků. Nálevkovité květy s lehce vykrojenými petaly a purpurovými prašníky jsou cyklámenově růžové a hedvábitě lesklé, u nejpěstovanějších odrůd (porůznu přesouvaných k hybridům s následujícím taxonem) též bledě lososově růžové (´Wargrave Pink´), šeříkové (´Betty Catchpole´) nebo broskvově růžové (AGM 2005 oceněná ´Castle Drogo´). Planě rostoucí populace tvoří rozsáhlé porosty ve světlých lesích severních pyrenejských svahů, dále k severu pak – podobně jako jejich zahradní hybridy – údajně ještě zplaňují.
Balkánské Geranium versicolor L. roste o poznání kompaktněji ze zkrácených oddenků, má hnědými skvrnkami značené listy a pohledné bílé květy protkané síťnatou purpurovou nervaturou (bezbarvou u odrůdy ´Snow White´).
V horských lesích celého evropského Středozemí rostoucí G. nodosum L. vyhání z plazivých oddenků tří až pětilaločné, jen mělce zubaté listy na uzlinatých stoncích a kvete v sytě růžových odstínech. Plané formy dopěstované z běžně dostupného osiva (Jelitto Staudensamen) bývají často hodnoceny lépe než běžně dostupné kultivary (Hertle, 2006) a v parkových výsadbách ochotně zplaňují.
Jen ojediněle pěstované G. rectum Trautv. vystupuje na tianshanských horských lukách k 2400 m nadmořské výšky. Má zářivě růžové květy s bělavými, modře lemovanými prašníky a olistěním upomíná na G. endressii, roste však trsnatě.

Text a foto Doc. Dr. Ing. Jiří Uher, Mendelu v Brně, ZF v Lednici

Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 5/2010.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *