Jujuba čínská – Ziziphus ziziphus

Pěstování rostlin bylo od samých počátků spojeno s přenášením semen a zaváděním nových druhů a odrůd na území, kde prozatím nerostly. Introdukce cizokrajných rostlin má neobyčejný význam hospodářský, tímto způsobem byly získány četné rostliny okrasné, technické a užitkové, mezi nimiž mají rovněž své důležité místo i subtropické ovocné dřeviny, mezi něž patří i druh Ziziphus ziziphus.

Je samozřejmé, že v podmínkách ČR nedojde k velkoplošnému rozšíření tohoto subtropického ovocného druhu. Nicméně si jujuba zasluhuje větší rozšíření hlavně pro své biologické a zemědělské vlastnosti, k nimž patří především odolnost vůči chladu, suchu a nenáročnost na půdní podmínky. Vysoký obsah biologicky aktivních látek ji činí velmi cennou také v potravinářství a ve farmacii.
Platný botanický název je Ziziphus ziziphus. V zahradnické literatuře se čínská datle většinou označuje jako Ziziphus jujuba. V českém jazyce je tento druh znám jako jujuba čínská, čínská datle, cicimek datlový či pouze cicimek nebo jujuba. V Číně se jujuba pěstuje více než 4 000 let, přičemž až do poloviny 20. století zde byla nejrozšířenější ovocnou dřevinou, hned po ní následoval tomel, hrušně, citrusy a jabloně. Dodnes je jednou z nejdůležitějších ovocných plodin Číny.
Charakteristika rostliny
Jujuba je opadavý nízký strom nebo keř subtropického až temperátního pásma. Větve jsou neuspořádaně tvarované s párem trnů u každého nodu. Existují i druhy téměř beztrnné. Jujuba patří mezi pomalu rostoucí dřeviny. Asi ve 4 letech dorůstá výšky 1 m, v 10 letech 2 m, ve 20 letech 3 m a stromy staré 60 let dorůstají výšky až 12 m, při 35 cm v průměru kmene. Plodem je podlouhlá vejcovitá, hruškovitá až kulovitá peckovice s tmavě červeným nebo až hnědým lesklým oplodím, dlouhá 2 – 5 cm, zpočátku zelená, při dozrávání dostává oranžově žlutou až červeně hnědou barvu. Přezrálé a dosušené vypadají jako čerstvé datle nebo olivy. Dužnina, je masitá, zelenavě bílá až nažloutlá, sladké až navinulé a aromatické vůně, křupavá až houbovitá, proto je výhodné nechat plody po sklizni nějaký čas zavadnout, aby se dužnina trochu vysušila. Potom se stává křehkou a sladkou, ale má celkem nevyrovnanou chuť. Semeno – pecka je vřetenovitá, k oběma koncům zašpičatělá. Ze semeníku se vytváří peckovice s jednou peckou, která může obsahovat 1 – 3 embrya. Pecka je tvrdá. Existují i bezsemenné plody, vzniklé partenokarpicky.
Ekologické nároky
Nároky na teplotu
Jujuba je typickou, nenáročnou dřevinou subtropického kontinentálního klimatu. Výborně roste a plodí i při teplotách 35 – 38 °C. Velmi pozdě dozrává a je-li studený podzim, špatně vyzrává. Dobře roste v sušším prostředí obzvláště s horkým suchým létem. Nejdůležitější pro ni je slunná poloha. Možné umístění představuje studený skleník nebo chráněná poloha jižních, teplých vinorodých oblastí. Vyhovující prostředí je s průměrnou roční teplotou neklesající pod 10 °C. Jujuba v našich podmínkách snáší až – 24 °C.
Nároky na půdu
Na půdu není jujuba náročná. Vyhovuje písčitá i jílovitá, hluboká půda. Nejvíce jí prospívají teplá slunečná a závětrná místa, kyprá, písčito-hlinitá půda dobře propustná pro vodu a vzduch. Má velkou přizpůsobivost jak suchým tak i zamokřeným nebo zasoleným půdám. Roste a plodí i na chudých půdách, kde by se jiným subtropickým dřevinám nedařilo.
Nároky na vláhu
V podmínkách, kdy je rostlina zavlažována, je její základní kořenová masa rozložena v hloubce 0,8 – 1 m, s další hloubkou kořenů ubývá. V nezavlažovaných systémech je maximum hlavních kořenů rozloženo v hloubce 2 m a jednotlivé kořeny pronikají až do hloubky 2,6 m.
Z hlediska nástupu do vegetace, bylo pozorováno, že jujuba v podmínkách ČR (Jižní Morava) začíná rašit koncem března až začátkem dubna. Počátek kvetení je ve skleníku pozorován od konce dubna až začátkem května a ve venkovní výsadbě koncem května až v polovině června. Sklizeň plodů je v období od poloviny října do začátku září. Vegetační doba se pohybuje od 188 do 179 dní. K dozrání plodů jujuba vyžaduje co nejdelší a co nejteplejší podzim, proto je vhodné k pěstování v podmínkách České republiky použít co nejranější odrůdy
Obsahové látky
Plody
Nutričně je nejdůležitější obsah vitamínu C v množství 400 – 1000 mg.100 g-1 čerstvých plodů. Mezi další významné obsahové látky patří triterpenoidní kyselina oleanolová, betulinová, ursulová, dále to jsou fenoly, tanin, betulin, jujubogenin, jujubosid, flavon C-glykosid a spinosin, třísloviny, červené barvivo eretrozifil, rutin, z vitamínů jsou to kromě vitaminu C, thiamin (B1), riboflavin (B2), pyridoxin (B6), niacin (PP) a provitamin -karoten. Plody dále obsahují 2,6 – 3,4 % bílkovin, 3,7 % tuků a 25 – 32 % sacharidů. Z minerálních látek je to draslík, železo, vápník, fosfor, hořčík, sodík, zinek, mangan, měď, kobalt a jód.
Listy
Listy obsahují cukry, -karoten, tanin, flavonové glykosidy, saponiny, kumariny, pryskyřici, sliz, vitamin C (69 mg . 100g –1 ), kyselinu jablečnou a octovou. V kůře se nachází leukopelargonidin, leukocyanidin a kyselina betulinová. Šťávy listů jujuby mají jako jediné podivuhodnou vlastnost. Ať čerstvé nebo sušené obsahují látku, která paralyzuje buňky, které vnímají sladkou chuť, tzn., že ruší schopnost vnímání sladkosti. Pokoušeme-li její listy, pak na půl až na celou hodinu ztrácíme pojem sladkosti, necítíme sladkou chuť. Jíme-li cukr, zdá se nám, že koušeme do křídy. Krystalový cukr vyvolává pocit písku, med chutná jako kolomaz. Po hodině se začne sladkost opět vnímat. V současnosti stále probíhají intenzivní laboratorní analýzy této jedinečné látky.
Semena
Semena obsahují quercetin-3-O-glukosid, quercetin-3-O-diglukosid, quercetin-3-O-rutinosid, rhamnetin a eriodictiol. V roce 1990 byly ze semen jujuby izolovány peptidické alkaloidy sanjoinin B, D, F, G2, frangufolin, amphibin D a cyklický peptid – sanjoinenin. Dále semena obsahují triterpenoidní saponiny jujubosid A a B, jejich sapogenin jujubogenin, dále flavonoidní glykosidy swertisin a spinosin, steroidní glykosid daukosterol aj.
Význam a využití
Plody
Potravinářský význam
Hlavní zpracování plodů spočívá v kompotování, vaření, výrobě povidel, pyré, marinády, při výrobě dortů, pečiva, bonbónů, a dále k přípravě tzv. cukat, což je ovoce uvařené v cukru. Využívají se také k přípravě vitaminových nápojů, k mražení a k sušení. Po uležení získávají plody osobité aroma a používají se jako dezert k vínu. Někde se podávají jujuby k rybám nebo s kaší, zpravidla sušené, které se také dávají do pudinků, sušenek, do ovocných chlebíčků. Sušené jujuby se proslazují a prodávají se posypané práškem z aromatických bylin jako tzv. čínské datle. V Indonésii se mladé listy upravují jako zelenina. Z čerstvých plodů se připravuje želé nebo sýry.
Léčivé účinky
Jujuba má kromě své ovocnářské hodnoty velký význam jako léčivá rostlina. Široké uplatnění v léčitelství má především v zemi svého původu, tedy v Číně. Galén jujubě připisoval blahodárné působení na žaludek a trávicí systém. Avicena doporučoval zlepšovat tučnou stravu přidáním ovoce a zdůrazňoval jujubu. Arabský lékař Massich věřil, že jujuba zklidňuje záchvat astmatu a zlepšuje příznaky arteriosklerózy. Existují doklady, že plody jujuby chrání před rozličnými chorobami spojenými s nespavostí a před ztrátou mateřského mléka. Doporučuje se použití plodů proti kašli, nespavosti, neurózám, revmatickým bolestem, dále léčí poranění úst a stomatidy. Dále čistí krev a snižuje krevní tlak, uklidňuje bolesti jater, ledvin a močového měchýře. Mast zhotovená z prášku z plodů a medu, dobře hojí rány. Dále jsou zmínky o protirakovinných účincích. Prášek z jujuby v 80 % alkoholu se doporučuje na popáleniny prvního stupně.
Semena
Semena léčí nespavost a celkovou slabost, bušení srdce, hypertenzi, chronickou žízeň, nadměrné pocení a podvýživu, má tonizující účinky na organismus, uklidňuje nervy, posiluje kosti a šlachy. Snižuje pocení. Zevně se používá na rány.
Listy
V Číně se používají pro výrobu očních kapek, dále ke snížení horečky a také ve vlasové kosmetice pro růst vlasů. Dále se listy jujuby používají jako krmivo pro ovce a kozy, a také jako potrava pro bource morušového. Listy se používají při léčení zimnice. Jsou výborným prostředkem k povzbuzení krevního oběhu.
Dřevo a kůra
Dřevo jujuby je nažloutlé, s tmavočerveným jádrem, pevné, tvrdé a velmi těžké. Je ceněno zvláště pro soustružnické práce. V kůře jujuby je obsaženo 4 – 7,2 % tříslovin, v kořenech až 9,3 %. Piliny ze dřeva jujuby, rozdrcené na prášek a použité vnitřně pomáhají proti kolice tlustého střeva. Kořeny jujuby se používají při léčbě zimnice a také podporují růst vlasů. Kůra se používá při zánětu víček.
Základní způsoby množení
Jujuba může být množena jednak semeny, řízkováním, očkováním, roubováním, odkopky, ale také např. mikropropagací.
Generativní množení
Generativní množení je vhodné pro získání podnoží, na které naroubujeme kulturní odrůdu. Úspěšnost generativního množení je závislá na kvalitě osiva. Klíčení semen může být ovlivněno i podmínkami, za nichž se semena vyvíjela na mateřské rostlině. Obecně může být klíčivost semen ovlivněna stářím mateřské rostliny, vnějšími podmínkami působícími na mateřskou rostlinu v době zrání. Především teplota, vodní režim, délka dne a kvalita slunečního záření. Uváděné vlivy se fyziologicky projevují v různé míře nepropustnosti semenných obalů, v různé hladině inhibičních či stimulačních látek, nebo heterokarpií, tj. vznikem semen rozdílných vlastností na jedné rostlině nebo u stejného druhu. K dobrému vyzrání plodů je nutné dlouhé a horké léto. V klimatických podmínkách České republiky je obtížné dosáhnout plné zralosti jujuby, semena nejsou plně vyzrálá a pak nejsou vhodná jako osivo. Při posuzování vlivů na kvalitu osiva je třeba brát zřetel na způsob opylení. Bylo zjištěno, že semena z cizosprášení obsahovala 63 % plně vyvinutých jader a 16 % částečně vyvinutých. Při samosprášení bylo v semenech pouze 0,4 % plně vyvinutých jader a 2,7 % částečně vyvinutých. Semena s částečně vyvinutými jádry nejsou schopna vyklíčit. Semena za účelem množení bychom měli sklízet z drobnoplodých odrůd jujuby, jelikož tyto mají velké množství kvalitních semen a mají klíčivost od 25 – 95 %. Hlavní příčinou pomalého růstu a nízké výtěžnosti je endokarp plodu – tvrdá pecka, která je nedostatečně vodopropustná a mechanicky brání růstu. Ke zvýšení vzcházivosti semen, zkrácení doby jejich prorůstání a urychlení popraskání endokarpu existuje několik metod přípravy semen. Z provedených pokusů se jako nejlepší způsob posklizňového dozrávání semen jeví provedení skarifikace a následná teplá nebo studená stratifikace. Při teplé stratifikaci se semena vystaví teplotě 25 – 28 °C po dobu 1 měsíce, přičemž vzcházivost je potom okolo 60 – 65 %. Při studené stratifikaci jsou semena uložena po dobu 1 – 2 měsíců při teplotě 5 °C. Po provedení studené stratifikace klíčivost okolo 50 %.
Vegetativní množení
Očkování a řízkování je u této kultury velice problematické a v pokusech nepřineslo uspokojivé výsledky. Malé nebo žádné úspěchy vzešly z opakovaných pokusů o řízkování nadzemní části rostliny. Velmi malé množství zakoření. Zakořeňování je zdlouhavé a vyčerpané řízky často uhynou. Proto je vhodné používat stimulační látky a řízky mlžit. Tím snížíme ztráty vody při transpiraci a vyloučíme přehřívání listů. Zlepší se tím průběh fotosyntézy a zmenší se výdej a spotřeba zásobních látek nezbytných při zakořeňování. Větších úspěchů bylo dosaženo řízkováním kořenů. Rostliny takto získané mají velmi kvalitní kořenový systém. Roubování je nejúspěšnější metodou množení jujuby. Při správném provedení všech úkonů a splnění nároků rostlin se ujímavost při různých způsobech roubování uvádí 60 – 98%. Na základě provedených pokusů lze jako nejvhodnější způsob množení tohoto druhu doporučit roubování do rozštěpu či anglickou kopulací.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *