Jedovaté trvalky

Pro výsadby ve veřejné zeleni se často používají i rostliny, které mohou způsobovat rozmanité obtíže. Pokud pomineme část populace přecitlivělou na pyl, některé rostliny mohou škodit při pozření, méně častěji při dotyku či vdechnutím výparů. Většina otrav jedovatými rostlinami má původ v nešťastné náhodě způsobené záměnou, neznalostí či nerozumným jednáním. Také předávkování či neznalost jednotlivých rostlin v lidovém léčitelství může skončit katastrofou.

V rámci již zmiňovaných Trvalkových dnů konaných v Botanické zahradě v Troji vystoupil i doc. RNDr. Jan Novák z České zemědělské univerzity, který se ve svém vystoupení zaměřil na jedovaté trvalky. Celkově u nás roste okolo 150 jedovatých rostlin, jež mohou způsobit poškození orgánů člověka či zvířat, a to díky obsahu určitých látek – toxinů, zpravidla produktů sekundárního metabolismu. Jedovaté látky mohou být v celé rostlině rozmístěny rovnoměrně nebo mohou být v některé části více koncentrovány, případně jsou lokalizovány pouze v některých orgánech.
Otravy se většinou projevují poměrně brzy po proniknutí jedu do organismu. Pokud však požíváme jed dlouhodobě, dochází k vleklému průběhu a k chronické otravě, která je díky nenápadnému průběhu mnohem zákeřnější. Pro zvířata, např. ptáky a slimáky, není díky jejich rychlému metabolismu mnoho z jmenovaných rostlin nebezpečných.

Hlavní čeledě
Jedovaté rostliny nemají kromě jedovatosti žádné společné botanické znaky, vyskytují se v různých čeledích v rámci celé rostlinné říše. Jsou však čeledě, ve kterých se vyskytuje více těchto rostlin jako mákovité, krtičníkovité, lilkovité či pryskyřníkovité. V tomto článku se budeme věnovat jedovatým trvalkám, v jednom z následujících čísel se zaměříme na dřeviny, mezi kterými existuje také mnoho prudce jedovatých rostlin.
Ve výsadbách veřejných ploch si trvalky své místo stále hledají, mnohé z nich však patří mezi oblíbené druhy vysazované na zahradách či rostoucí ve volné přírodě.
Jednou z čeledí, ve které se vyskytuje mnoho jedovatých rostlin, je čeleď makovitých. Máky při poranění roní jedovatou mléčnou šťávu, latex, tuhnoucí na vzduch v hnědou hmotu zvanou opium. Jedovatá je celá rostlina kromě semen. V lidovém léčitelství je velmi oblíben vlaštovičník větší, který však při požití může způsobit průjmy a nevolnost.
Čeleď pryskyřníkovitých také zahrnuje velké množství jedovatých druhů. Všechny obsahují anemonin (ranunculin), který způsobuje zažívací obtíže. Zajímavostí u těchto rostlin je, že většina z nich po usušení jedovatost ztrácí. U čemeřice černé je prudce jedovatý hlavně oddenek, srdeční glykosidy se však vyskytují v celé rostlině. Adonis vernalis, hlaváček jarní, obsahuje srdeční glykosidy a dříve se používal i v lidovém léčitelství. Z dalších jedovatých rostlin této čeledi jmenujme jaterník podléšku, koniklece, talovín či upolíny nepatří mezi příliš jedovaté rostliny. Nesmíme zapomenout na oměj šalamounek, Aconitum plicatum, jehož rostlina obsahuje směs 20 prudce jedovatých alkaloidů. Jedovatý je především podzemní orgán, kde je jejich koncentrace největší. Výtažek z kořene, akonitin, se používal jako šípový jed. U dětí se však vyskytly otravy i při vysávání nektaru. Pryskyřník je také jedovatý, pozor si dejme i na orlíčky a sasanky.
Čeleď Fumariaceaea zahrnuje dymnivky, které se neřadí mezi velmi jedovaté rostliny. Jedinou více jedovatou je dymnivka dutá, rostlina světlých lesů a křovin. Ani další rostliny z této čeledi například Dicentra spectabilis či Fumaria officinalis, nepatří mezi příliš jedovaté rostliny.

Cibuloviny a další trvalky
Na jaře kvetoucí cibuloviny jsou také zdrojem možných otrav. Většinou patří mezi mírně jedovaté a jedná se především o řebčík královský (Fritillaria imperialis), sněženku, bleduli, narcis, šafrán či tulipány a toxické látky jsou obsaženy především v cibuli.
Z dalších jednoděložných jmenujme konvalinku (Convallaria), která obsahuje smrtelně jedovaté glykosidy. Na podzim kvetoucí ocún jesenní (Colchicum autumnalis) obsahuje smrtelně jedovatý kolchicin, který se dříve používal na přípravu léků proti leukémii. I oblíbené kosatce mohou po pozření způsobit žaludeční a střevní potíže.
Jako podrostovou rostlinu využijeme kapraď samec, jež v pověrách figuroval jako čertovo žebro. Jedovatý je hlavně oddenek.

Základem je znalost rostlin
K rostlinám způsobujícím citlivým jedincům kožní problémy patří Primula, Euphorbia, Sedum acre a mnohé z již jmenovaných rostlin jako vlaštovičník . Dictamnus patří mezi fotosenzibilní rostliny vyvolávající kožní alergie, jejichž účinek se znásobuje na slunci. U citlivých osob dochází k zarudnutí, svědění či vzniku puchýřků.
Při výsadbách kolem dětských hřišť či mateřských školek bychom se měli jedovatým rostlinám raději vyhnout. Základem předcházení otravám je neustálý dohled nad velmi malými dětmi, u starších však spíše praktická výchova. Jedovaté rostliny se vyskytují všude kolem nás a je na nás, abychom se s nimi naučili žít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *