Jarmanky (Astrantia L.) – historie pěstování a odrůdové sortimenty

Přestože jsou jarmanky v zahradách pěstovány odedávna, bývaly současně i přehlíženy coby vcelku běžné plané květiny evropských lesů a teprve v posledních desetiletích, příznačných vzrůstající oblibou rustikálních stylů v zahradách i ve vazačství, došly zaslouženého ocenění nevyzývavého půvabu mistrně cizelovaných okoličnatých květenství. A s rychlým rozvojem odrůdových sortimentů si brzy získaly i pozornost pěstitelů květin k řezu: před čtvrtstoletím se již na nizozemských akcích ročně prodávalo něco přes dva miliony nakvetlých stonků, záhy poté se obrat téměř ztrojnásobil a ustálil jarmanky zhruba na 110. pozici v nejprodávanějších řezaných květinách.

Všechny jarmanky vyhánějí z aromatických oddenků řapíkaté dlanitolaločné listy se zubatě vyřezávanými laloky. Květenství na spoře olistěných lodyhách jsou seskládána z okolíků, v nichž jsou drobné, stopkaté, oboupohlavné kvítky s nápadnými semeníky porůznu střídány s kvítky samčími; okolíky jsou pak podepřeny zdobnými, nápadně zbarvenými, límečkovitě utvářenými přesleny listenů (tzv. obaly). Ty jsou ostatně vlastní i nejbližšímu příbuzenstvu: hvězdnatcům (Hacquetia, nyní však spojovaných s rodem Sanicula) a máčkám (Eryngium), jejichž druhy patří proto mezi miříkovitými v okrasných zahradách k nejpěstovanějším.

doc. Dr. Ing. Jiří Uher

Mendelova univerzita v Brně, ZF v Lednici

Celý článek naleznete v Zahradnictví č. 10/2016.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *