Japonské sasanky

Japonskými sasankami jsou nazývány plnokvěté formy Anemone hupehensis, pěstované od nepaměti ve východoasijských zahradách, v praxi je však toto označení běžně rozšiřováno i na jejich hybridy s ostatními druhy sekce Anemospermos. Evropskými pěstiteli byly intenziv-ně šlechtěny především na sklonku předminulého století a dnes jsou pěstovány zhruba v padesáti odrůdách. Zmíněny jsou metody množení a možnosti přirychlení, diskutována jsou německá, britská a americká odrůdová hodnocení, tabulky přibližují charakteristiky a původ dostupných odrůd a poukazují na německá hodnocení po stránce vitality a regeneračních schopností.

Sasanky (Anemone) sdružují na 150 velice rozmanitých a po celém světě rozšířených druhů, provázáných úzce s taxony rodů Knowltonia, Hepatica a Pulsatilla. A to natolik úzce, že to vedlo k opakovaným snahám řady autorů o jejich dělení do menších, možná přirozenějších rodů. Molekulární data (Hoot & al., 1994; Ehrendorfer & Samuel, 2001) ostatně nedávno ukázala, že mnohdy to nebyly snahy neoprávněné. A neunikly jim ani “japonské sasanky“, mimořádně vzrůstné druhy sekce Anemospermos – i ony byly roku 1941 separovány japon-ským botanikem T. Nakaiem do samostatného rodu Eriocapitella. Ale právě tento rod, jakkoli byl řadou pozdějších autorů akceptován, při bližším pohledu jen stěží obstojí: s karyotypem x=8 představuje sice onu příbuzenskou skupinu bližší koniklecům a jihoafrickým knowltoni-ím, tedy skupinu většině ostatních “sasanek“ (x=7) jen sesterskou, právě do této skupiny však spadá i typová sekce rodu Anemone (Schuettpelz & al., 2002).

Původní taxony
Japonské sasanky byly pod označením Tzooshin Kiku poprvé zmíněny roku 1695 lékařem Holandské východoindické společnosti A. Cleyerem; bezmála o století později je jiný lékař téže společnosti, Karl Thunberg, zaměnil s plaménky a chybně popsal jako Atragene japoni-ca, sveden jejich pomnoženými petaly. Teprve roku 1835 je P. von Siebold správně zařadil k sasankám jako Anemone japonica – přehlédnuvše ovšem, že stejné jméno bylo už dříve, byť invalidně, použito Houttuynem (tentokrát pro změnu pro pravé plaménky, Clematis florida). Rostlinám bylo proto později jméno změněno na Anemone hupehensis Lemoine (Bowles & Stearn, 1947). Mezitím je ale na sklonku roku 1844 přivezl R. Fortune do anglických zahrad a tady se pod Sieboldovým jménem zabydlely natolik, že i ono epitetum hupehensis bylo rostli-nám s nepomnoženými petaly vlastně přiděleno V. Lemoinem původně jen na úrovni variety Anemone japonica – a zmatky vzniklé ze skutečnosti, že dnes jsou naopak plnokvěté japonské sasanky vydávány za varietu A. hupehensis, přetrvávají v literatuře doposud.

Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2010.

Text a foto doc. Dr. Ing. Jiří Uher, Mendelu v Brně, ZF v Lednici

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *