Jak zámecká paní k bioprodukci přišla

Zahradnické výroby, a nejen ty, můžeme začlenit buď mezi konvenční, integrované anebo biologické podle stupně používání ochranných a podpůrných chemických přípravků. Do skupiny bio nepočítáme biodynamické a jiná „tajuplná“ hospodaření.

Ale začněme od Adama
Před rokem jsem se zúčastnila ekologického semináře, který pořádala MZLU, ZF v Lednici na Moravě spolu s rakouskými kolegy. Jednalo se o nultý ročník, který byl více oficiální než praktický, vhodný spíše pro úředníky než pro běžné bio pěstitele. Takže při obědě jsme hodnotili průběh akce, kdo jaký má přístup k ekologického hospodaření a proč. Při volné diskusi se mě kolega Ing. Dvorský zeptal, zda znám Zámecké sady Chrámce. Bohužel jsem musela říci, že ne. Svoji neznalost jsem napravila teprve až po roce, kdy jsme se k manželům Syrovátkovým vypravili na kus řeči – jak se dostali k sadům a bio produkci, jaké mají záměry … Velmi brzo jsme pochopili, že ten kus řeči by musel být opravdu pěkně dlouhý a ještě by nezodpověděl vše, co nás zajímalo.
V práci jsem prolistovala poznámky a snažila se udělat z nich malý profil velkých lidí, kteří se, podobně jako mnozí další, dostali k hospodaření opravdu nečekaným způsobem a také nečekaně se s ním vypořádávají.
Vše začalo restitucemi
Pražská rodinka, mohlo by se říci žijící poklidným způsoben života, která měla svoje stálé zaměstnání (Olga Syrovátková jako mikrobioložka a technička – specialistka, Ing. Jiří Syrovátka, CSc. ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky) se mávnutím proutku dostala do centra dění. Rodiče paní Olgy zrestituovali v roce 1996 asi 100 ha pozemek (92 ha tvořily sady vysazené před mnoha lety státním statkem a trvalé trávní porosty), zámeček a sýpku v obci Chrámce (okres Most). Jako startovní kapitál si vzali úvěr 700 000 Kč, ale velmi brzo přišli na to, že není z čeho by tento dluh spláceli.Rodiče si ze začátku mysleli, že bude stačit, když celé hospodářství buď pronajmou ( to se opravdu stalo, na jeden rok) nebo ho budou řídit z Prahy. Ale již po třech letech zjistili, že to není to pravé a do věci se vložila jejich dcera, která spolu s manželem po krátké době změnila bydliště i zaměstnání a dnes se plně věnuje hospodářství (vědět co to obnáší, nikdy by se do toho nedala – to jsou její slova, ale práce, která je dnes za nimi vidět, hovoří o něčem jiném).
Půjčka na vybavení
První půjčka na 700 000 Kč měla pokrýt všechny potřeby na techniku a vybavení sadů – podle nových majitelů. Díky neznalosti věci si nedělali starosti o počtu beden a velkobeden před sklizní, žebříků (hrušky jsou převážně vysokokmeny), nemluvě o postřikovačích sežínačích a dalším technickém vybavení. Takže první peníze padly na bedny, mulčovač, žebříky a háček na tahání beden. Teprve při hlášení očekávaného výskytu škůdců zjistili, že potřebují postřikovač na aplikaci ochranných preparátů a mnoho dalších věcí, které jim v té době nic neříkaly ….
Teprve každodenní život je učil, co je potřebné, co je třeba zařídit, jak je složitá práce s lidmi.
Proč bio sady
Pouze jeden jediný postřik stačil na to, aby zlikvidoval nejen škůdce, ale všechen život. Nebylo broučka, motýla ani jiné žoužele a to rozhodlo o tom, že již žádná další chemie se nebude valit do sadů (oblast je čistá, bez kalamitního výskytu škůdců a chorob). Vždyť příroda by se měla uctívat a my bychom měli stát v pokoře před ní.
Poradenství a konzultační činnost provádějí členové OU ČR a pracovníci VÚO z Holovous, kteří například zjistili, že od roku 1986 jsou sady panenskou záležitostí, kam nespadla ani kapka chemie a tím pádem splňují požadavky na bio produkci.
Chrámce se nacházejí v optimální hruškové oblasti a také jejich výsadby tvoří majoritní část sadů. Další velkou předností je to, že hrušky jsou velmi žádaným artiklem na západ od našich hranic. Po důkladných rozborech v holandských laboratořích se uskutečnila smlouva a později se i realizoval export od zahraničí prvního bio ovoce. Tyto vývozové vlaštovky následovaly višně, které na požádání odběratele sklízely bez stopek.
Od roku 1999 jsou držiteli certifikátu BIO.
Sady a jejich odrůdová skladba
Většina sadů je přestárlých.Nacházejí se v Severočeském kraji, na půdním typu hnědozem v nadmořské výšce 364 m n. m.
Nejstarší hrušně byly vysazeny v roce 1965 ve formě vysokokmenů ve sponu 8 x 5 m se sežínaným zatrávněním na svahu se sklonem 3 – 4 %. Další výsadba následovala v roce 1967 jako polokmeny se sponem 4 x 2,5 m (sežínané zatrávnění). Odrůdová skladba odpovídala době: ’Konference’, ’Boscova lahvice’, ’Lucasova’, ’Madame Verte’, ’Charneuská’. V letech 1988 – 91 byla vysazena ’Williamsova čáslavka’.
Jabloně se vysazovaly v roce 1985 a 1987 jako čtvrtkmeny (’Rubín’, ’Gloster’) nebo polokmeny (’Golden Delicious’, ’Spartan’, ’Starkrimson’, ’Gloster’, ’Šampion’, ’Idared’, ’James Grive’, ’Oldenburgovo’).
Na jihovýchodních svazích se sklonem 4 – 5 – 7 % jsou sady meruněk, které pocházejí z roku 1965. Jsou ve tvaru polokmenu v odrůdách ’Rakovského’ a ’Velkopavlovická’. Sady jsou s celoplošným zatrávněním.
Třešňová výsadba pochází z roku 1989. Vysokokmeny a polokmeny jsou v poměru 1 : 1. Najdete zde odrůdu ’Napoleonova’, ’Van’ a ’Kaštánka’ ve sponu 5 x 4 m.
Višňové sady patří mezi ty mladší (1988 – 91). Vysazeny byly ve sponu 5 x 4 m. na jihovýchodních svazích se sklonem 0,5 – 5 %. ’Morela pozdní’ na podnoži ptáčnice a mahalebka, stejně jako ’Morellenfeuer’, ’Fanal’ na mahalebce.
Obnova a údržba sadů
Majitelé jsou si vědomi neudržitelného vysokého věku stromů, ale také si plně uvědomují co vše obnáší likvidace přestárlého porostu a výsadba nového. Nejsou to pouze jednorázové finanční výdaje, ale i pět až šest let, které nepřinášejí ani korunu zisku, pouze se navyšují náklady.
K obnově sadů však dochází postupně a tak se v roce 2000 přistoupilo k výsadbě višní (4 x 5 m) odrůd ’Érdi botermo’ a ’Morellenfeuer’ a švestek ’Tegera’, ’Katinka’ a ’Hanita’ (4 x 5 m) na podnoži mirobalán. Nový výsadbový materiál byl dodán firmou Plantex, Veselé při Pieštanoch.
Zatrávněné meziřadí mulčují a nálety odstraňují trhačem křovin (Bystroň, Valašské Meziříčí), který se jim osvědčil. Měkké nálety odstraňují ručně.
Pro signalizaci výskytu škůdců používají lepové desky. Vzhledem k tomu, že široko daleko není žádná jiná výsada, je pravděpodobnost výskytu malá a zatím se neobjevila. Při pravidelných kontrolách sadů likvidují ojedinělé výskyty napadení.
Negativní zkušenosti mají i se zmlazením, hrušní a jabloní. Vzhledem k tomu, že na prodej se nedostanou žádná jablka, vše jde na zpracování, nevadí menší velikost plodů nebo nerovnoměrné vybarvení. Chuťově však překonají plody z konvenčních sadů.
Kam s nimi
Vstoupíte-li na dvůr a podíváte-li se do útrob špýcharu, je vám jasné, jakou cestu si manželé Syrovátkovi vybrali. Drtička, lisovací stolice, loupačka a dělička plodů, dopravníky a zásobníky naznačují, že špejchar se vbrzku přemění na „malou“ zpracovnu, která pohltí všechno ovoce a vypustí hotové sušené, pálené a tepelně zpracované výrobky. Předpokládají, že chybějící odpeckovačku seženou a tak se budou moci putit i do sušení vynikajících třešní. Svítící žlutý špejchar s bílým ostěním v sobě bude skrývat (ještě dnes se vše dobudovává a usazuje) ještě sušárnu, jamovací linku a na doplnění i lihovar, z kterého bude vytékat lahodná hruškovice.
Neredukovaná násada plodů, zahuštěné netvarované koruny, staré odrůdy a nedostatečně velké partie pro obchodní řetězce na jedné straně – na druhé značné množství plodů, které díky předcházejícím bodům nesplňují normy jakosti pro výběr a I. jakost, tak by se mohla shrnou bio produkce. Většina plodů z bio sadů v naší republice je určena na přímý konzum, minimální objem se zpracovává.Proto Syrovátkovi volili tuto cestu a chtějí tak zaplnit mezeru na našem trhu. Jejich cílem je zpracovat co největší množství suroviny, pouze kvalitní hrušky a višně vyvézt.
Uvědomíme-li si, že se jedná o největší bio sad u nás, bude i úroda tomu odpovídat.
Funkční technické památky
Spolehlivá moštovací stolice ze Švýcarska, která navazuje na drtič, oslavila již své čtyřicátiny. Přes svůj věk je plně funkční a pracovitá – s výkonem 900 litrů moštu za hodinu.Zatím není plně vyřešena otázka čeření . Uvažuje se o odstřeďování nebo se bude pokračovat v čeření želatinou nebo se nechá štáva přírodní, kde kaly jsou pouze kosmetickou závadou. V neprůhledných vícevrstvých obalech s aseptickým uzávěrem by nebyl buněčný zbytek vidět.Předpokládá se, že mošt se bude plnit za tepla (70 – 80 0C) do pěti a desetilitrových obalů. V loni se z 36 ha hrušňové výsadby sklidilo 270 t ovoce a vylisovalo se 160 000 l moštu, který se zpracoval v Letasol Kunovicích.
Sušené ovoce v posledních letech známe převážně z dovozu a přitom naše zkušenosti se sušením bylo ve Frutách velké. Ovoce se suší na stacionární třístupňové sušičcš, které předchází mechanické loupaní, odjadřincování a segmentování ovoce. Německá linka je schopna zpracovat 80 kg vstupní suroviny (neupravené) – hrušek, jablek a třešní.Problémem je cena elektrického proudu, kdy při ceně 3,69 Kč/1kW je sušení na hranici rentability, proto využívají noční proud (0,9 Kč/kW). Částečným řešením je předsušit ovoce výměníkem tepla z ekologického kotle, který se používá a vytápění provozu a následovně ovoce v sušárně „dopéci“.
Kvalitní jam s kousky ovoce, který si zachová přirozenou barvu, chuť a vůni je nepřekonatelný (možná, že někdo řekne nezdravý). Proto do zpracovatelského programu se zařadila i tato linka, která pochází z bývalé Fruty Sulejovice. Hotový výrobek se bude plnit do skla s uzávěrem Twist-off.
Zatím nevyřešena zůstává otázka vyvíječe páry a kotle. Ale do sezóny, která lepe na vrátka, bude vše vyřešeno.
Výrobky ze Zámeckých sadů Chrámce budou výhradním dodavatelem do pražského Country Life a jihomoravské Sluneční brány.
Finální realizace a co s odpady
Jablka – 40 až 45 tun jsou určena ke zpracování, na sušení ve formě měsíčků nebo kostiček do čajů. U hrušek se předpokládá, že 10 až 15 % sklizně půjde na export, část jako konzumní zboží do supermarketů. Lihovar, který je stavěn na zpracování hrušek, hovoří sám za sebe.
Višně a třešně by se měly úspěšně zařadit do exportu, zbytek realizovat v řetězcích nebo v místním prodeji nebo v prodeji ze dvora. Jam pohltí zbytek
Jak je zajištěna likvidace odpadu, který při lisování a loupání představuje velký objem? Již dnes mají smlouvu na sušené výlisky, které se budou přidávat do ovocných čajů, takže dojde k „bezodpadové“ výrobě.
Jak naučila nouze Dalibora na housle hráti
Snad jen neznalost problematiky a problémů, které vznikají při tak rozlehlém areálu dovolila, že se Syrovátkovi pustili bez strachu do boje. Po překonání zásadních počátečních potíží mají jasno, kam chtějí dojít. Jejich odhodlání je vidět na každém kroku. Čistý dvůr, zrekonstruovaný špejchar, upravený zámek a park, zatrávněné meziřadí. Práce, která plně pohltila jejich život.
Předpokládají, že uvedení technologické sekce do provozu zajistí obrat k dalšímu dovybavení linek, čímž se sníží pracnost a následně zlevní provoz.
Sny zámeckých pánů
Každý má svůj malý nebo velký sen. I naši zámečtí páni. Jejich malým snem je vybudovat Selský dvůr, kde by vedle sebe žili kozy, ovce, husy, kachny a mnoho dalších zvířat, které by dohromady vytvořili malou zoo, jenž by sloužila všem – malým i velkým. Chtěli by ukázat, že kráva není fialová, maso a mléko se nerodí na polici supermarketu ve fólii nebo kartonu. Ovce má hebkou srst a kozy není třeba se bát. Mělo by zde dojít k propojení přírody a lidské společnosti. Zde by měly vznikat základy kladného vztahu dětí ke všemu živému a schopnosti tolerovat toho druhého.
Vedle toho by rádi na dvoře soustředili i starší techniku, která by navazovala na zemědělské muzeum. Mnoho prací zaniká nebo se mění a již dnes nevíme, co se na co používalo.
Velký sen je opravdu velký. Jejich hospodářství se nachází v oblasti odtěžených ploch, kde doly mají povinnost provést rekultivace a starat se o ně po dobu pěti let. Uběhne pět let a co potom? Tady by začal jejich sen – vybudovat 10 až 12 rodinných farem zaměřených na chov ovcí ( 3 – 4000 kusů) s návazností na centrální zpracování mléka, masa, popřípadě rouna, kde však v cestě stojí velký problém a to je jeho praní. Jednalo by s o životaschopný projekt, který by měl být finančně nezávislý.

Příručky hovoří o mostecku jako o zdevastované . měsíční krajině bez života, kde na horizontu vyrůstají pouze vysoké tovární komíny, které otravují celé okolí. Možná, že návštěvníci budou mile překvapeni panenskou přírodou s bohatou florou a faunou. Vystoupáte-li na kopec Weinberg (kde se asi vzal původní název a kde jsou vinohrady?), uvidíte kol dokola krajinu, která vyzařuje klid a mír. Naším úkolem je uchovat pro naše potomky tento krásný kout země a do výroby začlenit postupy, které jsou šetrné a nejvíce odpovídají dané lokalitě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *