Jak využít vlastnosti substrátů

Často se setkávám s velmi vyhraněnými a protichůdnými názory zahradníků na to, jaký substrát je vlastně nejlepší. Zatímco například na výsevný substrát z nejkvalitnějších bílých rašelin jedni nedají dopustit, pro jiné pěstitele je to nejhorší substrát s jakým v životě pracovali, a dál vychvalují substrát na bázi černých rašelin s příměsemi různých materiálů (perlitu, písku apod.). Tyto různé názory však pramení z neznalosti (nepochopení) vlastností konkrétních surovin resp. substrátu, a jejich nevyužití, podcenění nebo naopak přecenění.

Na výrobu substrátů je stále nejvíce využívána rašelina. Ta tvoří buď 100 % základ – čistě rašelinových substrátů, nebo je doplňována některými dalšími komponenty na obohacení resp. úpravu vlastností. Především na množárnách, u výsevů a při pěstování hrnkových rostlin ve sklenících jsou používány substráty s vysokým podílem kvalitních bílých rašelin. Naopak, pro venkovní použití se jeví jako vhodnější substráty s přídavkem více rozložených černých rašelin, kompostů a dalších minerálních přísad.
Bílá rašelina – rašelina s nízkým stupněm rozložení. Je mnoho obecných zásad, podle kterých lze vybrat právě tu nejkvalitnější. Například podle způsobu těžby (borkovaná rašelina je považována za kvalitnější než frézovaná), podle zeměpisné polohy rašeliniště (čím severněji položené, resp. z chladnějšího klima tím lepší) atd.. Avšak i přes tyto obecné zásady se můžeme setkat s rašelinou nejvyšší kvality ačkoliv to odporuje těmto obecným zásadám. Proto kvalitu rašeliny je nutno vždy posuzovat podle konkrétního materiálu.
Jak jsem již uvedl, nejvyšší kvalitu použité rašeliny ocení především nejmodernější skleníkové provozy. Ať již na množárnách, při výsevech, nebo při skleníkové produkci hrnkových rostlin. Rozdíl od standardní kvality bílé rašeliny se může projevit v případě řízené kultury se 100 % zajištěním optima všech faktorů. Jestliže během pěstování některý z faktorů není v optimu, pak se tento rozdíl většinou neprojeví (resp. například snížení teploty o 2oC oproti optimu, nebo šablonovité hnojení bez průběžného sledování obsahů přijatelných živin – tedy ne jenom elektrické vodivosti tj. obsahu solí, s následnou korekcí při přihnojování, má nesrovnatelně větší negativní vliv na rostliny). U bílých rašelin se využívá její ohromné nasáklivosti pro vodu. Závlaha těchto substrátů je zcela odlišná. Oč je zálivka vydatnější, o to bývá delší interval mezi zálivkami. Toho se využívá při vrchní závlaze, pro snížení rizika rozvoje zejména listových houbových chorob. Substrát, který nepojme moc vody, je nutné častěji zalévat. Dochází k častému kropení listů a díky vysoké vzdušné vlhkosti se snadno šíří houbové choroby. Použití čistě rašelinových substrátů, je možné z hlediska výživy považovat za téměř hydroponické pěstování. Tzn. prakticky veškeré živiny potřebné pro růst a vývoj rostlin je nutné dodávat průběžným přihnojováním. Vlastnosti, kterých si ceníme, však také skýtají určitá rizika. Například z důvodů úspor energie nebývají u většiny pěstitelů dodržovány optimální teploty. Proto je nutné sledovat vývoj počasí a v případě očekávaného chladného a zataženého počasí je nutné předem omezit zálivku. Substrát, plně nasycený vodou, v chladném počasí bez intenzivního slunečního svitu, téměř nevysychá. Tehdy je nutné skleník vytopit na vyšší teplotu a větrat, jinak může dojít zastavení růstu až k poškození rostlin. Při ručním hrnkování je vyšší spotřeba takového substrátu, protože dochází velmi snadno ke stlačení. Naopak, u hrnkování automatickým sázecím strojem se stává, že po zálivce se načechraný substrát v hrnku více slehne a tedy v květináči je mnohem menší objem substrátu (nevyužitý objem květináče). Substráty mají velmi nízkou objemovou hmotnost, čehož se hojně využívá při dovozu substrátu i při expedici rostlin. Naopak pro školkaře a pro produkci na venkovních plochách bývá tato vlastnost málo vítána. Lehké květináče se i při slabém větru snadno kácí. Do položeného květináče se nedostává dešťová ani závlahová voda a výrazně se zvyšují ztráty na produkci. Tento problém je možno řešit například z Holandska známými větrolamy (sítěmi) rozmístěnými napříč převládajícím větrům, v malých vzdálenostech od sebe, volbou speciálních květináčů se širší základnou, nebo vyvazováním vysokých výpěstků k drátěnce a zavedení kapkové závlahy.
Další výhodou bílé rašeliny je její strukturnost. Kvalitní rašelina je strukturní nejenom na začátku pěstování, ale tuto vlastnost si uchovává dlouhodobě. Toho se využívá zejména při stále častějším využívání systému závlah příliv-odliv. V tomto případě nedochází k rozbahnění substrátu a tedy k vytěsnění vzduchu, což by mělo za následek zahnívání kořenů. Další možností jak zvýšit vzdušnost substrátu je použití různých velikostních frakcí rašelin. U substrátů pro příli-odliv bývá záměrně zvýšený hrubší podíl.Tím je dosaženo většího objemu nekapilárních pórů a tedy i rychlejší odtok přebytečné vody. Pro většinu kultur se využívá frakce 8 – 20 mm. U větších hrnků a rostlin náročnějších na vzdušnost substrátu se využívá frakce 20 – 40 mm nebo i hrubší. S rozvojem produkce větších rostlin ve školkařtví (kontejnery o objemu 2 i více litrů) se začínají i u nás používat substráty se zvýšeným podílem hrubé frakce (nejčastěji 20 – 40 mm nebo i hrubší). Samozřejmě, že tyto substráty se nerozbahňují, a v případě deštivého roku rostliny netrpí přemokřením substrátu. Tyto substráty však vyžadují mnohem častější zálivku. Díky vysoké vzdušnosti, spojené s rychlým prosakováním přebytečné vody, však tyto substráty jsou velmi náchylné k vyplavování živin. Tomu se školkaři snaží čelit používáním vyšších dávek dlouhopůsobících hnojiv typu cote, nebo častějším přihnojováním nízkými koncentracemi živných roztoků.
Černá rašelina – co se týká strukturnosti je pravým opakem rašeliny bílé, jedná se o silně rozloženou rašelinu s jemnou strukturou. Jemné struktury a schopnosti držet při sobě se využívá jak pro substrtáty na plnění traysů – sadbovačů s velmi malými pěstebními buňkami, tak pro substráty na výrobu balíčkované sadby. Zejména starší generace zahradníků využívají výhody, že je na první pohled vidět, kdy je substrát zalitý a kdy je suchý. Vlivem nižší vodní kapacity tento druh rašeliny rychleji vysychá. Substráty na bázi černé rašeliny však skýtají riziko, že při vydatnější zálivce se rozbahní a dochází k zahnívání kořenů vlivem nedostatku vzduchu v substrátu.
Nejčastějším komponentem nejen rašelinových substrátů jsou jílové minerály. Zvyšují výrazným způsobem pufrační schopnosti (tzn. tlumí výkyvy hodnoty pH způsobené použitými hnojivy, nebo i závlahovou vodou), které v čistých rašelinách téměř chybí. nebo jsou minimální. Právě pro dlouhodobější kultury je použití jílových minerálů velkým přínosem ke stabilitě chemických vlastností substrátu. Jílové minerály se také podílí na poutání živin v substrátu. Jestliže převažuje závlaha nad výparem, pak snižuje ztráty živin vyplavováním. Další významnou roli hrají při úpravě vláhového režimu substrátu, usnadňují vsakování zálivkové vody do vyschlého rašelinového substrátu. Rašelinové substráty s jílem jsou „hutnější“ – mají vyšší objemovou hmotnost, takže se při hrnkování tolik nezmačknou.
Komposty. V zahradnických substrátech bývají používány převážně dva druhy kompostů. Kůrový humus a zelený kompost. Velkou výhodou kůrového humusu je, že se jedná o standartní materiál s ustálenými vlastnostmi. Zelený kompost již bývá variabilnější, ale bývá bohatší na živiny. U substrátů obohacených kompostem se využívá lepších pufračních schopností a hlavně pozvolného uvolňování živin. U kvalitně připravených kompostů je odstraněno riziko biologické fixace dusíku. Naopak kompost je také zdrojem okamžitě přijatelných živin a stopových prvků. Navíc značné množství živin uvolňuje v průběhu pěstování. Mnoha pokusy bylo prokázáno, že například v okrasných školkách s nižší intenzitou hnojení je možné docílit větších a kvalitnějších výpěstků.
Dalšími inertními přísadami je možné měnit některé fyzikální vlastnosti. Například písek zvyšuje objemovou hmotnost a usnadňuje vsakování vody do přeschlé rašeliny. Perlit zase zvyšuje vzdušnost málo strukturních materiálů. Dřevní vlákna jsou stále považována spíše za alternativní náhradu rašeliny, přestože mohou výrazně zvýšit vzdušnost a omezit vodní kapacitu substrátu. U substrátů s těmito vlákny se většinou nemusíme obávat přemokření. I po vydatných deštích a závlahách umožňují rychlý odtok přebytečné vody ze substrátu a zajistí rychlé obnovení přísunu vzduchu ke kořenům. Nevýhodou však bývá poměrně rychlé vyplavování živin z takového substrátu.
Jak je vidět z těchto několika příkladů, každá surovina má řadu předností. Proto se nejčastěji používají substráty obsahující kombinaci různých surovin, tak aby substrát vyhovoval jak danému druhu rostlin, tak také například použité technologii. Pouze na pěstiteli záleží, zda tyto přednosti využije, nebo zda se stanou rizikovým faktorem ovlivňujícím produkci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *