Jak dále s virem šarky švestky v ČR a EU

Virus šarky švestky (Plum Pox Virus = PPV), dále také jen „virus šarky“, byl popsán v roce 1917 z území Bulharska. Na území České republiky byl znám již v první polovině 20. století, např. na Chrudimsku bylo ve 30. letech minulého století hlášeno 90% napadení slivoní.

V osmdesátých letech minulého století byla zavedena formou směrnice Ministerstva zemědělství a výživy opatření proti viru šarky, která spočívala hlavně v ozdravení rozmnožovacího materiálu ovocných dřevin a v odstraňování napadených stromů. Nicméně v osmdesátých a devadesátých letech docházelo dále k zavlékání viru šarky dovozy rozmnožovacího materiálu slivoní (chápáno v širším smyslu – včetně meruněk a broskvoní) ze zahraničí. Koncem 20. století již byl také s ohledem na rozsah výskytu viru šarky patrný odklon od úplné eradikace viru na našem území. Opatření se nadále soustředila hlavně na udržení zdravého rozmnožovacího materiálu slivoní.
Ještě v roce 2003 zavedla Státní rostlinolékařská správa (SRS) k zamezení zavlékání viru šarky dovozem povinné testování vzorků ze všech zásilek náchylných hostitelů. Smyslem bylo zachytit výskyt latentní infekce viru šarky v dováženém rozmnožovacím materiálu a výpěstcích. Toto opatření však bylo od vstupu ČR do EU (2004) nefunkční s ohledem na absenci kontrol zásilek na hranicích mezi členskými státy EU.

Vir šarky v Evropě a ve světě (mezititulek)
Virus šarky je v řadě zemí světa považován za tzv. karanténní škodlivý organismus. Jako karanténní škodlivý organismus může být přitom podle Mezinárodní úmluvy o ochraně rostlin (FAO 1951, v platném znění) uznán takový škodlivý organismus rostlin, který se v daném území nevyskytuje vůbec nebo jen omezeně, představuje hospodářský význam a proti němuž se uplatňuje úřední ochrana. Virus šarky je podle této definice karanténní pro evropské, africké a americké regionální organizace ochrany rostlin. V roce 1999 byl virus šarky poprvé potvrzen v USA, kde probíhá eradikační program.
Evropská a středozemní organizace ochrany rostlin (EPPO) jako regionální organizace ochrany rostlin zařazuje virus šarky do karanténního seznamu EPPO A2. Podle aktuální databáze výskytu EPPO je virus šarky široce rozšířen v deseti zemích EPPO, omezeně rozšířen ve 14 zemích EPPO a data o výskytu jsou bez podrobností hlášena z dalších šesti zemí EPPO.
Virus šarky je v zemích EPPO úředně regulován ve členských státech EU, v Turecku, Ruské federaci a na Ukrajině. EPPO vydalo diagnostický protokol ke způsobu determinaci viru šarky a k provádění kontrol k ověření její nepřítomnosti v porostech hostitelských rostlin. Je však nutno připomenout, že dokumenty EPPO mají pouze význam jako odborná doporučení pro smluvní strany EPPO, nejde o závaznou legislativu.

Výskyt viru šarky v ČR (mezititulek)
Lze konstatovat, že virus šarky se vyskytuje prakticky na celém území ČR na přirozeně (divoce) rostoucích hostitelích tohoto viru. Údaje o rozšíření viru šarky jsou shromážděna jednak na základě úředního průzkumu výskytu viru prováděného SRS, jednak na základě odborných aktivit výzkumných institucí v ČR.
Každoročně je v ČR úředně ověřeno také několik případů výskytu viru šarky ve školkách, skutečnost však může být horší s ohledem na skutečnost, že někteří množitelé slivoní mohou likvidovat rostliny s podezřelými příznaky ještě před provedením úředních kontrol.
Umístit tab. 1

Opatření proti šíření viru šarky v EU (mezititulek)
Základní rostlinolékařskou legislativou Evropské unie (EU) je směrnice Rady 2000/29/ES (dále jen “směrnice“). Směrnice stanoví požadavky pro dovoz tzv. regulovaných rostlinných komodit ze třetích zemí do EU a pro jejich obchodování na vnitřním trhu EU. Směrnice ukládá členským státům EU zajistit přednostně eradikaci úředně regulovaných škodlivých organismů rostlin nebo, není-li to (již) možné, aspoň zabránit jejich dalšímu šíření.
Ve směrnici je virus šarky zařazen do seznamu úředně regulovaných škodlivých organismů, které jsou již usídleny na území EU. Tento statut viru šarky platí pro celé území EU; nejsou tedy vzhledem k tomuto viru vymezeny v EU žádné tzv. chráněné zóny s odlišným režimem ochrany. Regulace v EU platí pro rostliny náchylných druhů rodu Prunus L., určené k pěstování, kromě osiva. Rostliny určené k pěstování zahrnují matečnice, rouby, očka, řízky i hotové výpěstky. Rod Prunus je zde míněn v širším smyslu, a zahrnuje tak také broskvoň, meruňku nebo višeň.
Směrnice stanoví fytosanitární požadavky pro uvádění rostlin náchylných druhů Prunus určených k pěstování na trh v EU z hlediska zamezení výskytu viru šarky. V praxi se jedná o úřední potvrzení SRS, že rostliny buď:
• pocházejí z oblastí prostých viru šarky, nebo
• byly úředně uznány podle certifikačního systému a získány přímo z materiálů udržovaných za odpovídajících podmínek a úředně testovaných na virus šarky, nebo
• byly získány přímo z materiálů udržovaných za odpovídajících podmínek a v průběhu posledních třech ukončených vegetačních období nejméně jednou úředně testovaných na virus šarky; a
• na rostlinách v místě produkce ani na náchylných rostlinách v jeho bezprostředním okolí nebyly od počátku posledních třech ukončených vegetačních období zjištěny žádné příznaky choroby působené virem šarky; a
• rostliny v místě produkce, které vykazovaly příznaky chorob působených jinými viry nebo obdobnými patogenními faktory, byly odstraněny.

Výzkumný projekt EU SHARCO (mezititulek)
S ohledem na rozsah výskytu viru šarky v členských zemích EU po rozšíření EU a na poměrně přísné legislativní požadavky EU na obchod s hostitelskými rostlinami viru šarky je z podnětu Evropské komise (dále jen „Komise“) realizován výzkumný projekt SHARCO. Jeho cílem je analyzovat stávající situaci ve výskytu viru šarky v EU a opatření proti němu ve vybraných členských státech EU, ale i ve třetích zemích. Jsou porovnávány dvě skupiny zemí – země, kde je virus šarky široce rozšířen (Bulharsko, Česká republika, Německo, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Srbsko) a země, kde je virus šarky dosud jen omezeně rozšířen (Itálie, Francie, Nizozemí, Turecko).
Vědecký tým rozeslal v roce 2008 vybraným zemím dotazník a v roce 2009 uskutečnil návštěvy vybraných zemí včetně České republiky. Následně vědecký tým formuloval určité kritické body v systému ochrany proti šíření viru šarky dle požadavků EU. Stávající legislativní požadavek na (pouze) vizuální kontrolu míst produkce hostitelských rostlin viru šarky určených k pěstování je podle výsledku analýzy projektu SHARCO nutno doplnit povinným vzorkováním a testováním rostlin. Problém totiž představuje bezpříznaková přítomnost infekce virem v rostlinách infikovaných mšicemi a v rostlinách tolerantních odrůd slivoní. Dalším problémem je velmi rozdílný výklad pojmů „místo produkce“ rostlin a jeho „bezprostředního okolí“ v různých členských státech EU. Vědecký tým také konstatoval, že požadavek na absenci příznaků napadení virem šarky v určité školce a jejím okolí po dobu tří let je zbytečně přísný.
Projekt SHARCO již také formuloval určitá doporučení na úpravu směrnice.

Text Ing. Michal Hnízdil, MZe ČR, Foto archiv redakce

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 6/2011.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *