Hypericum sp.(třezalka)

Charakteristika rostliny Mezi třezalky patří byliny, polokeře a keře, některé jsou opadavé, jiné stálezelené. Rostou na severní polokouli v mírném a subtropickém pásmu a celkem je jich asi na 300 druhů.

Výhodou třezalek je rychlý růst. Listy jsou vstřícné nebo v přeslenech, krátce řapíkaté nebo přisedlé, celokrajné, podlouhle až čárkovitě vejčité, dosahují délky 3 – 12 cm. Charakteristickým znakem listů jsou prosvítající tečky, obsahují olejnaté nádržky. Listy jsou zbarveny do různých odstínů zelené. Větvičky keřovitých druhů jsou tenké, prutovité, zelenohnědé. Nezanikají v olistění. Oboupohlavní květy jsou pětičetné, nápadné, s výraznými tyčinkami. Často tvoří koncové nebo úžlabní vrcholíky. Třezalky kvetou žlutě celé léto až do podzimu. Plod je většinou nahnědlá tobolka, bez výrazného estetického účinku. Přesto u některých druhů dorůstá červená nebo hnědočervená bobule (H. androsaenum, H. elatum). Kořenový systém je bohatý s hustým vlášením.
Nároky na pěstování
Vyžadují teplou a chráněnou polohu. Menší druhy žádají slunce, keříky slunce nebo polostín, H. calycinum snese například i stín. Ideální je lehčí humózní půda, středně živná, nesmí být výsušná. Podle druhu jsou třezalky mrazu- vzdorné až chladuvzdorné. Silné zimy mohou poškodit konce větévek a olistění. V takovém případě je na jaře seřízneme. Velmi dobře regenerují. Prospěje jim zimní přikrývka. Rostliny vysazujeme vždy s kořenovým balem nebo z kontejneru. Zpravidla s jejich pěstováním nejsou potíže. Minimálně trpí chorobami. Rez listů může napadat H. inodorum a H. hookerianum ‚Hidcote‘ trpívá virovou chorobou, která způsobuje změnu listů, které jsou úzké a panašované.
Použití
Nejvyšší okrasnou hodnotu má zářivý květ třezalky s vystupujícími tyčinkami. Podle druhu kvetou od června až do konce října, nejrozšířenější souvislé období květu je červenec až konec září. Ozdobou pozdního léta a podzimu u některých druhů jsou také červené bobule. Listy některých odrůd se na podzim zajímavě žlutě vybarvují, ještě pozoruhodnější je oranžově červený nádech u H. patulum f. forrestii. Keřovité třezalky vysazujeme jako solitéry i ve skupinách. Výborně se hodí na svahy. Používáme je také do větších skalek, na zídky, jako předsadbu před vyšší keře. Výrazná žluť vynikne také v trvalkových záhonech, především v kombinaci s modrými či červenými květinami. Z vyšších typů můžeme vytvořit nízké živé plůtky. Půdní kryt nejčastěji vytváří H. calycinum, protože tvoří četné kořenové výběžky. V uvedeném případě vysazujeme 6 až 8 rostlin na m2. Jako půdní kryt používáme také H. moserianum, které jednou za sezónu seřízneme, můžeme použít i na vysoko nastavenou lištu sekačky nebo křovinořez. Na větší plochy používáme H. hookerianum ‚Hidcote‘, kde postačí čtyři rostliny na m2 a dorůstá do výšky kolem 80 cm. Velmi dobře pokryje rohové plochy a různé kouty, které jinak bývají zanedbané. Dodá jim novou tvář a zcela je prozáří svými květy. Zkuste například pozvednout dvorek mezi domy a vysadit skupinku několika třezalek. Menší typy jsou zase vhodné do skalek.
Množení:
Byliny množíme semenem, je velmi jemné, sypeme ho pouze na povrch výsevného substrátu, nezasypáváme. Vyséváme na podzim nebo na jaře. Trsy můžeme množit také dělením. Plazivé a výběžkaté druhy se velmi dobře množí dělením, ostatní druhy řízkujeme. Používáme dřevité řízky, vyzrálé letorosty, v období červenec až listopad a zakládáme pod sklo. Kultivary množíme jen letním řízkováním.
V přírodě u nás často roste třezalka tečkovaná, která se lidově nazývá bylina svatého Jana (podle doby prvních květů) a hojně se využívá jako léčivá rostlina.
Některé osvědčené druhy křovitých třezalek
Opadavé: třezalka koujtšenská (H. kouytchense) má větve obloukovitě zahnuté, zelené listy, květy zlatožluté, dekorativní jsou hnědočervené tobolky, může kvést od června až do října.
Poloopadavé: třezalka bobulovitá (H. androseamum) má sytě zelené listy, velikost květu 2 – 3 cm, ploché květenství s 5 – 10 květy, kvete od června do konce září, třezalka nevonná (Hypericum inodorum) vzpřímený keřík, tmavě zelené listy voní až po rozemnutí, někdy zcela opadává, květy jsou menší s charakteristickými tyčinkami, plody jsou oranžově červené, třezalka Moserova (Hypericum moserianum), keř dorůstající 30 cm, větve jsou obloukově ohnuté, malé miskovité květy převyšují matně zelené listy. Odrůda ‚Tricolor‘ má listy s bílým a růžovým lemem.
Stálezelené: třezalka kalíškatá (Hypericum calycinum) – široce rozkladitý nízký keřík, větvičky má šikmo vystoupavé, na koncích převisají, velké jasně žluté květy dosahují 6 – 7 cm, rozkvétá uprostřed léta, listy jsou tmavě zelené, třezalka jehličkovitá (Hypericum coris) je řídce stavěný poléhavý hustý keřík, dosahuje 15 – 30 cm, má vystoupavé konečky větviček, květy velké 1 – 2 cm jsou jasně žluté, červeně proužkované, vhodná na skalku, třezalka Hookerova (H. hookerianum) někdy bývá částečně opadavá, květ dosahuje 4 – 5 cm, u odrůdy ‚Hidcote‘ 6 – 7 cm, třezalka tříkvětá (H. kalmianum) je přízemní, květ má 2 – 3 cm, listy modrozelené.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *