Hrozba nové bakteriózy na letním květáku v Evropě

Bakterioza květáku působená Pseudomonas maculicola je v USA známa již téměř celé století; první písemné doklady o ní pocházejí již z roku 1911. Její výskyt a škodlivost je úzce spojen s mírným oceánským klimatem. Moderní metody pěstování sadby z minibalíčků produkovanými specializovanými velkopěstírnami v gigantických sklenících vytvářejí předpoklady k jejímu rozšíření i v Evropě.

Zkušenosti ze západní Evropy
V severní Francii byl její výskyt registrován již dobře před deseti roky. Zatím působí velké škody na letním květáku na relativně omezeném území. Již v roce 1991 pozorovali pěstitelé symptomy poškození květáku neznámým patogenem v regionu Nord-Pas-de Calais. Ke konci sklizně listy letního květáku téměř zcela odumřely, když předtím docházelo k jejich intenzivně červenému zbarvení. V závislosti na převažujícím směru větru byly z této kultury napadeny i sousední porosty, nacházející se v plném růstu.. Na celé kultuře se vyskytovaly nekrotické změny vrcholků listů, spojené se slabým modročerveným zbarvením. Po změně počasí a ochlazení tyto příznaky zmizely stejně rychle, jak rychle se objevily.
Stejné příznaky napadení květáku v létě pozorovali i v belgických Flandrech v roce 1994. Na základe souboru příznaků – nekrotických změn listů, jejich perforace a opadu byl jako patogen určen Pseudomonas maculicola. Opad byl natolik výrazný, že rostliny ztratily až dvanáct listů. Po tomto masivním výskytu se patogen projevoval pouze sporadicky, významněji až v roce 2001, kdy došlo k zastavení růstu květáku po sejmutí krycí polyetylénové fólie u rané výsadby.
Doposud nebyly zajištěny symptomy napadení zelí tímto patogenem, avšak je prokázaná ztráta kvality hlávek a jejich zmenšení vlivem ztráty listů a tím přirozeného krytí hlávek, jejich zmenšení a nažloutnutí.
V roce 2002 byla hlášena napadení zmíněným patogenem na porostech ředkvičky ve střední Francii a rovněž v Bretani. Choroba se může většinou zavléci sadbou, její symptomy jsou zaměnitelné s alternarií nebo jinými chorobami listů brukvovitých. Často není počátek výskytu zaregistrován, vzbuzuje pozornost teprve po masivním rozšíření vlivem pro ni příznivých povětrnostních podmínek. Ke konci růstu kultury jsou symptomy bakteriózy překryty stárnutím nebo infekcí bakterií Xantohomonas campestris, působící černou bakteriální hnilobu.

Podmínky pro rozvoj
Pseudomonas maculicola škodí převážně na květáku, výjimečně i na brokolici, růžičkové kapustě, hlávkovém zelí, kedlubnách a vodnici, na nichž se mohou po inokulaci projevit však jen slabé příznaky. Jejímu rozvoji napomáhá vlhké, studenější počasí. Podle údajů různých autorů se optimálně rozvíjí při teplotě 22 – 24 0C, zatímco teploty přesahující 30 0C zastavují její vývoj. V první řade je přenosná osivem, ale i kapkami deště, při závlaze, dále větrem a hmyzem. Vstupní branou této choroby jsou průduchy. Bakterie může na rostlinných zbytcích přežívat po dobu jednoho roku.

Příznaky
Nejčastějším příznakem napadení jsou několik milimetrů velké olejovité skvrny, které se vyvíjí do hnědavého nebo modročerveného zabarvení. Jsou patrné převážně na spodní straně listů, neboť parazit vniká do pletiv průduchy. Jednotlivé skvrny mohou splývat navzájem, ve svém středu přecházet v nekrózu a trhliny, posléze se projevovat dírkovitostí. Listy vypadají roztřepeně v těžkých případech žloutnou a posléze opadají. Nejvíce jsou postihovány staré listy. Parazit je doposud nejvíce rozšířen v USA (Atlantické pobřeží, Kalifornie), ve Skandinávii, Finsku, na Novém Zélandě, v Austrálii, Brazílii. Jeho šíření je podporováno silnými srážkami, používáním minisadby, během jejíhož předpěstovávání ve sklenících závlaha opakovaná pět až šestkrát denně nabízí ideální podmínky pro vývoj a šíření choroby, ústící do napadení porostů v polních podmínkách. Dalším faktorem je specializace pěstitelských podniků, snížení počtu odrůd, generalizace zavlažování a rovněž i znatelné zmírnění klimatu a období letních dešťů. Prevencí je za prvé střídání plodin, dále používání výhradně zdravého osiva, jeho desinfekce vodou o teplotě 50 0C po dobu 20 – 30 minut. Doposud neexistuje žádná spolehlivá metoda boje, k dispozici nejsou ani rezistentní odrůdy.
Na obzoru je již však další bakterióza – v roce 2002 byl v Kalifornii zaznamenán výskyt nového patogena, Pseudomonas syringae pv.Alisalensis.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *