Hodnocení stromů

Stromy jsou součástí prostředí kolem nás a přináší mnoho krásného a pozitivního. Současně se však mohou stát zdrojem rizika, a to především v urbanizovaném prostředí. Je třeba pravidelně monitorovat jejich stav a dbát na kvalitní údržbu.

To však často bývá problémem. Nedostatkem bývá nedostatečná informovanost a kvalifikovanost těch, kteří mají problematiku dřevin na starosti, ale i dalších zúčastněných osob. K tomu přistupuje i obecný nedostatek finančních prostředků na provádění kontrol a potřebných zásahů. Velkou výzvou je také absence kodifikace postupů hodnocení dřevin, jak na to upozornil v úvodním slově děkan Lesnické a dřevařské fakulty doc. Petr Horáček.
S nedostatkem prostředků jen těžko něco uděláme, můžeme však zapracovat na zvýšení informovanosti konzultantů a arboristů. Právě tento cíl si dal dvoudenní seminář konaný koncem března na brněnské Mendelově univerzitě. Zájem ze strany posluchačů byl nebývalý. A aby ne, zazněly zde příspěvky odborníků z řad vysokoškolských pedagogů, praktikujících arboristů i zástupců státní správy.
Partnerem semináře se stala Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR. Je organizační složkou státu zřízená MŽP a jejím posláním je odborná i praktická péče o přírodu a krajinu na území České republiky.
Pohled na ochranu krajiny a dřevin v ní umístěných se liší podle jednotlivých zájmových skupin působících v krajině. Jinak na ni nahlíží krajinář, lesák, vodař, geolog, entomolog, zoolog, botanik, mykolog, krajinný ekolog či architekt. Všichni mají v krajině svůj zájem, který se snaží prosazovat. Podle Mgr. Jaromíra Kosejka z AOPK je však potřeba, aby tyto skupiny vzájemně spolupracovali.

Dva pohledy na hodnocení
Svůj pohled praktikujících arboristů na problematiku inventarizace a hodnocení stromů představili Ing. Pavel Wágner a Ing. Marek Žďárský. V oboru se prakticky pohybují od roku 1994 a v rámci podnikání se zabývají hodnocením stromů, jejich ošetřením a soudně znaleckou činností. V praxi lze, podle autorů, odlišit dva přístupy k hodnocení stromů:
– 1. sadovnický – zahradně architektonický – jeho výsledkem je takový návrh pěstebních opatření na hodnocených dřevinách, který směřuje k zachování funkce stromu v kompozici,
– 2. přístup arboristický – provozně bezpečnostní – jeho účelem je hodnocení biomechanické vitality a vlivu na bezpečnost provozu, dopadové vzdálenosti, cílem návrh pěstebních opatření na hodnocených stromech se zaměřením se na určitého jedince se snahou o jeho zachování, pokud je to možné.
Jejím základem je inventarizace – soupis jedinců rostoucích na hodnocené lokalitě s uvedením botanického názvu, aktuálních hodnot dendrometrických údajů a sadovnické hodnoty, popřípadě vitality, zdravotního stavu, stáří, charakteristiky růstu, zda kvete, plodí apod. Její součástí je plán se situačním zakreslením jednotlivých dřevin. Pro arboristy je důležitý konkrétní návrh pěstebních opatření. V praxi se využívá jako: 1. podklad pro kácení dřevin podle par. 8 zákona 114/1992 Sb., 2. součást znalecké činnosti a odborných posudků, 3. podklad pro návrh ošetření dřevin v rámci projektů zpravidla podléhajícím výběrovému řízení, např. pro cenovou nabídku, 4. evidence a péče o dřeviny.

Potřeba sjednotit pojmy
Hodnocení stromu vychází ze znalostí a zkušeností hodnotitele a jedná se o vysoce subjektivní záležitost. Nejčastější chyby, ke kterým při inventarizaci dochází podle Ing. Wágnera jsou:
1. špatná či nejednoznačná identifikace taxonu, jedince v terénu, nesprávně změřené nebo odhadované dendrometrické údaje, určení vývojového stádia a stáří stromu (životnosti),
2. rozdílný výklad pojmů, jejich záměna, rozdílná kvalita a podrobnost údajů, nesprávná interpretace údajů a její nepochopení zadavatelem hodnocení, neznalost technologií ošetření.
Další problémy jsou zejména spojeny s následujícími aspekty hodnocení:
1. z pohledu kompozice (sadovnická hodnota) – ne zcela jednotně definovaný parametr nebo jeho nevhodné použití. Zároveň autoři zdůrazňují opomíjení kompozičního hlediska při povolování kácení, jakoby tento parametr neměl dostatečnou váhu oproti provozní bezpečnosti.,
2. návrh pěstebních opatření – stále není zodpovězena otázka, kdo jej vypracuje a jak podrobně, zda hodnotitel či arborista. Často bývá příliš obecný a neúplný, zásah by přitom měl být co nejpřesněji popsán a lokalizován, stanovena doba a rozsah,
3. dřeviny někdy hodnotí nezkušené osoby, kterým chybí praktická zkušenost s arboristikou, otázkou je také potenciálně snížená kvalita při hodnocení velkého počtu jedinců za nízké jednotkové ceny,
4. častá rivalita mezi arboristy a zahradními architekty – každý má svůj úhel pohledu,
5. terminologické nejasnosti – nejednotný význam u některých výrazů.
Praktického arboristu především zajímá: 1. kvalita provedení hodnocení a účel, jakému má sloužit, 2. použitá metodika a terminologie (nutné sjednocení či vysvětlení), 3. roční doba, ve které bylo hodnocení provedeno, 4. stáří provedené inventarizace, 5. způsob hodnocení a jeho rozsah (vizuální, přístrojové, laboratorní, ze země, v koruně apod.). Hodnocení může být objektivní (konkrétní defekty) a subjektivní (u nás častěji, na základě fyziologických znaků).
Pokud hodnocení zahrnuje i návrhy opatření, je potřebná přesnost jejich výčtu a jasná lokalizace. Nejhorší je neúplný či polovičatý návrh opatření. Proto by bylo vhodné sjednocení terminologie navrhovaných zásahů.

Text a foto Helena Piková

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č.5/2011.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *