Hodnocení stavu stromů

Nadstavbou inventarizace, kterou jsme se zabývali v minulých dílech, je hodnocení stavu stromů. Jedná se o úkon, který je částečně definovaný v legislativním rámci a musí proto splňovat stanovené náležitosti.

Prvním právní úkon, který souvisí s hodnocením stavu stromů, je postup orgánu ochrany přírody při povolování kácení dřevin rostoucích v mimolesním prostředí (zákon č. 114/1992 Sb., §8 odst. 1). Zde je řečeno, že … Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Orgán ochrany přírody také může požadovat provedení náhradních výsadeb ve výši ekologické hodnoty stromu, což vyžaduje jeho ocenění na základě aktuálního stavu. Při oceňování opět probíhá definice stavu dřeviny – tímto postupem se budeme zabývat ve zvláštním díle tohoto seriálu.
Druhou legislativní souvislostí je odpovědnost za majetek, definovaná občanským zákoníkem (zákon č. 40/1944 Sb.). Podle občanského zákoníku (§ 420, odst. 1 a 3) „… každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti …“, přičemž „… odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.“ Toto ustanovení se v kontextu péče o stromy využívá pro deklaraci povinnosti vlastníka či správce stav stromů průběžně kontrolovat a zajišťovat adekvátní péči.

Co je účelem hodnocení?
Účelem hodnocení stromů je tedy schematický popis základních diagnostických pohledů tak, aby byly naplněny následující požadavky:
• Popis hlavních parametrů, nutných pro podložení zpracovaného plánu péče. Rozsah hodnocení by měl být natolik reprezentativní, aby z něj bylo zřejmé, proč bylo přikročeno k návrhu zásahu daného typu. Především se to týká zásahů, které mohou v určitém kontextu být kontroverzní (např. kácení stromů) a zásahů finančně či technologicky náročných.
• Definice rozsahu potenciálního rizika. Jedním z hlavních účelů zpracovaného hodnocení stavu je delegování zodpovědnosti ze strany vlastníka (správce) stromů na osobu odborného konzultanta. Provozní bezpečnost představuje zcela zásadní oblast možných problémů. Zanedbání či nedostatečná definice tohoto parametru v rámci hodnocení stavu stromů je proto možné chápat jako zásadní technologickou chybu.
• Odhad perpektivy stromu. Pojem “perspektiva” zahrnuje v podstatě oba hlavní dále popsané diagnostické pohledy na strom – jak jeho vitalitu, tak i zdravotní stav. Odhad dynamiky fyziologického ústupu, event. mechanického selhání jedince zásadním způsobem definuje délku funkční existence na stanovišti a tím pádem i efektivitu event. ochranných opatření a rozsahu běžné péče.

Nadstavbová hodnocení
Rozsah hodnocení stavu stromů se může lišit s ohledem na problematiku řešené lokality. Jako určitou nadstavbu základního “technického” hodnocení stavu tak můžeme chápat:
• řešení kompozice plochy, určování sadovnické či estetické hodnoty,
• definici biologické/ekologické hodnoty stromů,
• výpočet finanční hodnoty stromů z různých pohledů.
Tato nadstavbová hodnocení se používají pouze v přesně definovaném kontextu a svou výpovědí si mohou přímo protiřečit. Určitě si lze představit například silně poškozený, odumírající strom, ovšem osídlený kriticky ohroženým druhem xylofágního hmyzu, jehož ekologická hodnota je extrémně vysoká v protikladu k většině zbylých diagnostických pohledů. Proto se budeme používáním specializovaných průzkumů zabývat ve zvláštním díle tohoto seriálu.

Věk / Fyziologické stáří
Velmi často kladenou otázkou především ze strany laické veřejnosti je dotaz na věk stromů. Už v počátečních dílech série článků o stromech jsme se zabývali skutečností, že “vnímání” času je u stromů zcela odlišné od naší “živočišné” zkušenosti. S mírným zjednodušením lze říci, že i u tisícileté lípy je živá a funkční část stará jen několik let a zbytek těla stromu tvoří buňky již nefunkční a odumřelé. Ontogeneze stromu tak není primárně poháněná časem. Můžeme se setkat s jedinci (například v uličních stromořadích), u nichž se již ve věku 40 let projevují známky senescence a postupného ústupu, zatímco ve volné krajině tentýž strom je i ve věku 400 let stále ještě jen ve fázi plné dospělosti. I když je tedy informace o věku stromu zajímavá, nemá v podstatě žádnou přímou výpovědní schopnost ve smyslu hodnocení jeho stavu.
Jako určitou náhradu tohoto parametru používáme definici takzvaného fyziologického stáří stromu. Fyziologické stáří popisuje vývojovou fázi stromu na stanovišti, což následně umožňuje kombinaci tohoto parametru s posouzením stavu a jeho využití k odhadu perspektivy jedince na stanovišti.

Vitalita
Prvním z hlavních diagnostických pohledů na stav stromu je jeho fyziologická vitalita – životaschopnost. Tento parametr strom hodnotí z pohledu dynamiky průběhu jeho fyziologických funkcí. Hlavní otázkou tedy je jak vysoké je nebezpečí, že strom začne v budoucnu prosychat nebo zda zcela odumře. Na hodnoceného jedince se tedy díváme jako na živý organismus a v podstatě pomíjíme jeho charakteristiku mechanickou.
Mezi hlavní hodnocené parametry patří rozsah defoliace (úbytku množství a velikosti asimilačního aparátu proti ideálnímu stavu), vývoj sekundárních výhonů, změna formy větvení (poměru makroblastů a brachyblastů) na periferii koruny, prosychání apod.

Zdravotní stav
Druhý stěžejní diagnostický pohled strom sleduje jako mechanický objekt – konstrukci – a studuje, nakolik je tato konstrukce narušena buď defekty nebo poškozením. Z tohoto úhlu pohledu zcela pomíjíme skutečnost, zda je či není strom živý.
Hlavními hodnocenými parametry je výskyt růstových defektů (tlakových vidlic, kodominantních a přerostlých sekundárních výhonů), trhlin, dutin a dalších symptomů houbové infekce, mechanických poškození kmene a kosterních větví, poranění po řezu apod.

Provozní bezpečnost
Jistou podmnožinou symptomů, hodnocených z pohledu zdravotního stavu, představují defekty provozní bezpečnosti. Provozní bezpečnost představuje zcela zásadní otázku v celém konceptu oboru péče o dřeviny a jejímu hodnocení proto budeme věnovat celé příští pojednání. Na rozdíl od výše popsaného diagnostického pohledu zdravotního stavu se v rámci provozní bezpečnosti hodnotí výhradně defekty, které mají statickou relevanci – tedy které mohou znamenat zvýšení rizika pádu stromu či jeho části.
Vzhledem ke skutečnosti, že se při hodnocení stavu stromů využívají primárně pouze vizuální postupy, lze při zachycení provozní bezpečnosti stromu hodnotit pouze jeho odolnost proti zlomu. Odolnost proti vývratu je možné zachytit jen v některých případech, protože stav kořenového systému není spolehlivě indikovaný žádným z parametrů nadzemní části stromu.
Parametr provozní bezpečnosti se v principu skládá ze dvou úvah:
• jak velké je riziko, že dojde k selhání stromu či jeho části,
• jak vysoká je pravděpodobnost, že pád stromu či jeho části zasáhne tzv. “cíl pádu” – tedy buď osobu nebo věc podstatné hodnoty

 Text a foto Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D., Ing. Andrea Szórádová

Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2012.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *