Hodnocení mikroklimatických charakteristik OLP v oboře Obelisk za rok 2010

Souhrn Vegetace plní v krajině nezastupitelné funkce. Ochranné lesní pásy (OLP) jsou významným krajinotvorným prvkem. Jednotlivé zásahy do tohoto ekosystému bychom měli provádět se záměrem na zvýšení retenční schopnosti krajiny, biologické rozmanitosti, stability jednotlivých krajinných prvků a krajiny jako celku. Článek prezentuje výsledky měření vlivu modelového lesního porostu v blízkosti lokality Obelisk v Lednicko – Valtickém areálu na mikroklima území (teplota ovzduší, směr větru, intenzita globálního záření) za rok 2010. Zjištěné výsledky budou (jako součást dlouhodobých měření) využity pro hodnocení účinnosti lesního porostu jako ochranného lesního pásu – větrolamu.

Podle informací uváděných Pasákem (1984) se u nás ochranné lesní pásy zakládaly ve velkém rozsahu kolem roku 1950. Tyto pásy mají v našich krajinách své nezastupitelné místo především v málo zalesněných rovinách s převahou lehčích a sušších půd.
Ochranné lesní pásy plní řadu důležitých funkcí. Chrání břehy toků svými kořenovými systémy proti erozi, jsou útočištěm pro mnoho druhů živočichů. Působí rovněž jako biokoridor, spojnice mezi krajinnými celky. Podílejí se také na estetickém utváření krajiny a prostředí, mají velký vliv na klima okolní krajiny. Uvnitř porostů i v jejich nejbližším okolí se vytváří specifické mikroklima. Vegetační porosty zabraňují šíření prachu a hluku. Ve velké míře ovlivňují radiační záření, teplotu a vlhkost vzduchu, půdy a pohyb větru. Funkčnost porostů ovšem závisí zejména na jejich prostorovém uspořádání v krajině, druhové a věkové skladbě, výškové struktuře, kvalitě i množství. Petrík a kol. (1986) uvádí tyto tři typy ochranných lesních pásů – nepropustné, polopropustné, propustné. Podle Holého (1978) jsou polopropustné větrolamy v průměrných podmínkách nejvhodnější. Všeobecně je mikroklimatické působení větrolamu zřetelné až do vzdálenosti dvacetinásobné výšky větrolamu. Na tuto délku však působí velmi silně skladba větrolamů, především jejich prodouvavost. Nejlépe se osvědčily větrolamy s prodouvavostí 45–50 % (Pasák, 1970). Dostál (2007) uvádí schéma účinnosti různých typů OLP (Obr. 1).

Modelová lokalita
Modelovým objektem je lesní porost, deklarovaný jako ochranný lesní pás v blízkosti lokality Obelisk v Lednicko–Valtickém areálu. OLP plní funkci větrolamu. Lokalita zasahuje do katastrálních území Lednice, Podivín a Rakvice (Obr. 2). Území se nachází v nadmořské výšce okolo 170 metrů. Na úrovni měřítka krajiny je porost součástí východního okraje pásu doprovodných porostů kolem řeky Dyje, která vytváří nepříznivé půdní podmínky (zamokřené, jílové půdy, gleje, semigleje). Reliéf je rovinatý. Podklad tvoří převážně písky a štěrkopísky. Zájmová lokalita patří klimaticky do teplé oblasti T4 podle Quitta, která je charakterizována velmi dlouhým létem, velmi teplým a velmi suchým, přechodné období je velmi krátké, s teplým jarem a podzimem, zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky.
OLP je orientován ve směru SZ–JV. Výška dospělého porostu dosahuje asi 25–30 m, listnaté mlaziny v SSV cípu pak činí zhruba 3 m. Průměrná šířka se pohybuje okolo 130 m (v místě měření 60 m) a délka je přibližně 760 m. Mlazina v SSV cípu OLP byla založena výsadbou
2–3 letých prostokořených sazenic ve sponu 1 x 0,5 m. Z obou stran porostu se nachází slepá ramena. Východně leží bezprostředně sousedící Gejle, západně leží asi 60 m vzdálené Čapkovo jezero, protékané kanálem Trníček. Centrální částí pásu vede v podélném směru cestní síť. Lesní porost v OLP je dvouetážový, tvořený stromovým a keřovým patrem. Bylinné patro, vzhledem k zapojení porostu, místy zcela chybí. V dřevinné skladbě převažuje dub letní (Quercus robur L.), významnou složku představují rovněž javor babyka (Acer campestre L.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.), lípa malolistá (Tilia cordata MILL.) či habr obecný (Carpinus betulus L.). Z keřového patra se zde vyskytuje např. hloh jednosemenný (Crataegus monogyna JACQ.) nebo bez černý (Sambucus nigra L.). Věk dospělého porostu se pohybuje v rozmezí 80–100 let, věk mlazin se pohybuje okolo 10–15 let.

Materiály a metody
Klimatická data byla zaznamenána prostřednictvím meteorologické stanice MeteoUNI. Meteorologické stanice byly rozmístěny na jihozápadní straně porostu, označené jako „návětrné“ a severovýchodní jako „závětrné“, podle v oblasti všeobecně převládajících větrů ze západní strany (Horáková, 2009). Článek proto pracuje s tímto označením, přestože měření provedená ve sledovaném období vykazují odlišné výsledky převládajícího směru větru. Třetí stanice MeteoUNI byla umístěna uvnitř lesního porostu (Obr. 3). Soustava meteorologických stanic měřila rychlost větru (m/s), teplotu půdy (°C), teplotu vzduchu (°C), globální záření (W/m2) a srážky (mm). Naměřená data byla použita pro zjištění funkční účinnosti ochranného lesního pásu. V rámci souvisejících sledování byla provedena analýza druhové, prostorové a věkové struktury OLP a optické porosity porostu. Pro stanovení optické porosity byly pořízeny fotografie v letním a v zimním období. Litschmann a Rožnovský (2005) vyjadřují optickou porositu jako podíl bílých bodů k jejich celkovému počtu v daném výřezu fotografie. K tomuto byl použit program ImageTool. V návaznosti na naměřená klimatická data byl vyhodnocen vliv pásu na mikroklima území ve sledovaném období. Byla navržena základní biotechnická opatření, která by přispěla, ke zmírnění mikroklimatických extrémů území.

Text a foto
Text a foto Bc. Ing. Ivana Lampartová 1),
doc. Ing. Milan Rajnoch, CSc.1),
Ing. Jiří Schneider, Ph.D. 1),
RNDr. Tomáš Litschmann 2),
1) Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici
2) AMET

Článek byl odborně recenzován.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *