Autor
Kategorie:
Nezařazené

Hniloby kaktusů

Mezi sukulenty zaujímají první místo kaktusy, za jejichž domovinu jsou považovány americké kontinenty, především Mexiko. Systematika kaktusů ještě není zdaleka dokončena a v nepřeberném množství druhů a forem je někdy těžké se vyznat. Stejně jako u jiných druhů rostlin se i u kaktusů objevují choroby a škůdci, avšak pozornost, která je jim věnována, neodpovídá jejich významu.

Hnědá skvrnitost a mokrá hniloba
U semenáčů, méně často u dospělých rostlin, za vyšší vzdušné vlhkosti i vyšší teploty objevuje hnědá skvrnitost a mokrá hniloba kaktusu, jejímž původcem je houba
Helminthosporium cactivorum (teleom.: Bipolaric cactivora, syn.: Drechslera cactivora).
Patogen se přenáší semeny. Během několika dnů se ve výsevu rozšíří ohniska padajících rostlin. Na bázi stonku, těsně nad povrchem půdy se objevují tmavé sklovité skvrny, postižené pletivo velmi měkne a zahnívá. Postup hniloby je velmi rychlý a během dvou až tří dnů rostliny padají, svrašťují se a odumírají. Napadeny mohou být i starší rostliny, především během léta. Od podzimu se začnou objevovat většinou v okolí vzrostného vrcholu nekrotické skvrny. Houba se často šíří z báze kaktusu, ale symptomy se mohou vyskytnout na kterékoliv nadzemní části v podobě zelených až hnědých nekróz, které někdy přecházejí v mokrou hnilobu, velmi rychle postupující z povrchu ke středu. V napadeném pletivu se rozrůstá mycelium, ale houba nesporuluje. Až odumřelé části zaschnou, objeví se typický tmavý černozelený až hnědočerný sametový povlak konidioforů s konidiemi. Napadené rostliny mumifikují.
Ochranná opatření vycházejí za základního předpokladu – výsev mořeného osiva, nepřehuštěné výsevy a fungicidní zálivka semenáčů. Pokud se onemocnění vyskytne, již při prvních příznacích, ještě před vytvořením konidií, je nutné napadené rostliny odstranit a aplikovat fungicid. Starší rostliny se ošetřují během léta a na podzim, např. Dithane M 45 (0,3 %), případně přípravky s účinnými látkami flusilazol, metconazol, prochloraz aj.
Fusariová hniloba a vadnutí
Mnohem závažnějším onemocněním je fusariová hniloba a vadnutí kaktusu, jejímiž původci mohou být Fusarium moniliforme var. subglutinans a F. oxysporum var. opuntiarum.
Fusariová hniloba a vadnutí se projevuje téměř u všech druhů a forem kaktusů nejprve ztrátou lesku, šedozeleným zbarvením, zaostáváním v růstu, scvrkáváním vrcholku, případně červenofialovým zbarvením a vadnutím koncových článků. Kulovité a sloupovité kaktusy se často scvrknou celé. Patogen proniká do kaktusů nejčastěji přes kořenové špičky, avšak k průniku může dojít v kterékoliv části kořene. Často je napadení spojeno s poškozením kořenů smutnicemi nebo háďátky. Následkem prorůstání mycelia cévními svazky nadzemní části zaostávají v růstu a vadnou, v konečné fázi z nich zůstávají jen vlákna cévních svazků. Na příčném průřezu báze kaktusu jsou viditelné charakteristické znaky napadení – červenohnědě zbarvené svazky cévní. Patogen se neomezuje pouze na svazky cévní, ale později proniká i do parenchymatického pletiva. Rostliny postupně vnitřně odumírají (suchá hniloba) a stávají se zdrojem infekce. V odumřelém pletivu, v případě napadení F. moniliforme, lze nalézt velké množství mikrokonidií. Infikována ale může být kterákoliv nadzemní část kaktusu, většinou v místě poranění, např. hmyzem, po odlomení ostnu ap. Fusarii jsou ohroženy také řízky, především během zakořeňování. Někdy je na zahnívajících nadzemních částech viditelný bělavý (Fusarium moniliforme var. subglutinans) nebo růžový až antokyanový (F. oxysporum f. sp. opuntiarum) povlak mycelia s konidiemi. Kaktusy mohou být současně napadeny oběma houbami. Na kořenech jsou typické růžově červené skvrny, na nadzemních částech hnědé, mozolnaté skvrny.
I přes dodržování všech hygienických opatření se mohou objevit infikované rostliny. Základním předpokladem je zabránění poranění rostlin, zejména při přesazování. Pokud kaktusy i při dostatku vláhy nápadně vadnou, je vhodnější je odstranit. K ochraně proti fusariím zálivkou či k preventivnímu ošetření nadzemních částí postřikem lze použít přípravky s účinnými látkami např. prochloraz, menconazol aj.
Patogenů, které mohou poškozovat kaktusy je mnohem více. Častá jsou i abiotická poškození – nadměrnou vzdušnou vlhkostí, nevhodnou výživou nebo silným slunečním zářením. Vytváření korkovitých skvrn na povrchu kaktusů mohou zavinit svilušky, vysoká vzdušná vlhkost, poruchy ve výživě. Přenesení neotužených rostlin na přímé slunce může mít za následek antokyanové zbarvení pletiv a následnou korkovitost. Opad, případně nerozvíjení se poupat nebo potlačení růstu mohou být následkem nedostatku vláhy a výživy, ale nadbytku živin či zalévání chladnou vodou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *