Hniloby hroznů révy

Zdravé hrozny jsou základním předpokladem produkce vysoce kvalitních vín. Často je ale ohrožují hniloby, které snižují výnos a především nepříznivě ovlivňují jakost hroznů. Nejrozšířenější a hospodářsky vůbec nejškodlivější hnilobou je šedá hniloba hroznů révy, jejímž původcem je Botryotinia fuckeliana, anamorfa Botrytis cinerea.

Plíseň šedá (Botryotinia fuckeliana) – původce šedé hniloby hroznů révy je obecně rozšířený, polyfágní, velice variabilní a výrazně dispoziční patogen. Napadá všechny části révového keře. Škodlivě může napadnout květenství v době květu a při dokvétání a mladé hrozny bezprostředně po odkvětu, třapiny hroznů od období počátku zrání a zejména zrající a zralé bobule.

Šíření patogena a příznaky napadení
Napadená květenství a mladé hrozny po odkvětu zasychají a postupně opadávají. Na stopkách hroznů a třapinách vznikají nejdříve vodnaté, později šedohnědé skvrny, které se zvětšují, až obepnou stopku hroznu nebo třapinu, části pod postiženým místem zavadají, nedozrávají a za deštivého počasí opadávají. Napadení třapiny je možno zaměnit s abiotickým odumíráním třapiny hroznů révy způsobeným nedostatkem vápníku, případně hořčíku. U této poruchy vznikají na třapině ohraničené suché skvrny, jenž postupně obepnou napadenou část třapiny. Části hroznů pod poškozenými místy zavadají. Poškozená pletiva za deštivého počasí často kolonizuje plíseň šedá. Na bobulích bílých odrůd v období od počátku zrání vznikají hnědé až šedohnědé, na bobulích modrých odrůd červenohnědé skvrny. Skvrny se rychle rozšiřují, postupně hnijí skupiny bobulí i celé hrozny. Napadené části za vhodných podmínek porůstá typicky šedý porost konidioforů houby. Napadení snižuje kvalitu hroznů i vína. U modrých odrůd dochází v důsledku působení houby k narušení tvorby červeného barviva a k nepříznivému ovlivnění barvy vín. Pokud jsou napadeny zralé hrozny bílých odrůd (cukernatost nad 19 °NM), dochází v důsledku narušení slupky k urychlení ztrát vody a ke zvýšení cukernatosti hroznů (ušlechtilá hniloba).
Při nepříznivých podmínkách přečkává mycelium v pletivu osídlených rostlinných částí a sklerocia. Na jaře za příznivých podmínek potom na napadených rostlinných částech i na sklerotiích vyrůstají šedé porosty konidioforů, na nichž se vytvářejí konidie, které jsou zdrojem šíření patogenu. Konidie jsou šířeny větrem a deštěm. Výjimečně se na sklerotiích vytvářejí plodničky teleomorfního stadia (apotecia) a v nich vřecka a askospory. Zdroje infekce jsou ve vinicích stále přítomny. Po každém vydatnějším dešti dochází k masové sporulaci, a pokud jsou některé části keřů vnímavé i k infekcím.
Plíseň šedá se šíří zejména za deštivého počasí, na teplotu nemá vyhraněné požadavky. Konidie klíčí a k infekcím dochází především při ovlhčení. Názory na možnost klíčení konidií při vysoké vlhkosti vzduchu se liší. Část autorů prokazuje možnost klíčení konidií při vysoké vlhkosti vzduchu (85–95 %), část tuto možnost vylučuje. Jisté však je, že optimální podmínky pro klíčení konidií i infekci vytváří ovlhčení. Při optimální teplotě (18–20 °C) klíčí konidie za čtyři až devět hodin. Nižší a vyšší teploty klíčení zpomalují. Rychlost klíčení podporuje přítomnost živných látek, zejména uhlohydrátů. Při delším oschnutí klíční vlákna odumírají. Krátkodobé ovlhčení, jež provokuje klíčení a následné oschnutí snižuje infekční potenciál patogenu. Za příznivých podmínek se vytváří vitální klíční vlákno a appresorium, kterým se parazit pevně přichytí k substrátu a infekční vlákno proniká do rostlinných pletiv. K infekci dochází při optimálních podmínkách (ovlhčení, teplota 15 až 20 °C) za šestnáct až osmnáct hodin. Mycelium se rozrůstá v rostlinných pletivech rychlostí 0,2 až 0,4 mm za hodinu. Na postižených částech se často vytvářejí zřetelné zóny, které vznikají rozdílnou rychlostí růstu mycelia mezi dnem a nocí, kdy bývá obvykle chladněji. Houba vylučuje enzymy rozrušují spojení buněk, takže dochází k maceraci pletiv. Postupně mycelium narušuje i epidermis –
ta praská, a z trhlin vyrůstají šedé porosty konidioforů.
Mladé hrozny jsou relativně odolné, ke zvýšení náchylnosti k infekci dochází v období počátku dozrávání, kdy je již narušena vosková vrstva na povrchu bobulí. Ve slupce bobulí vznikají drobné trhliny a na jejich povrch difundují cukry a další živné látky, které vytvářejí optimální podmínky pro klíčení konidií a infekci. Bobule obsahující cukry jsou vhodným substrátem pro patogen.
O napadení rozhoduje počasí a dále mikroklima lokality, výsadby a keře, náchylnost odrůdy a vnímavost rostlinných částí včetně zvýšeného rizika napadení při poranění bobulí (praskání, krupobití, obaleči).

Celý text článku naleznete v tištěné verzy časopisu Zahradnictví č. 7/2010.

Text a foto Ing. Petr Ackermann, CSc., Ekovín Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *