Hlíznaté áronovité rostliny vhodné pro zahrady

V zářijovém vydání našeho časopisu jsme vám představili vodní a bahenní druhy čeledi áronovitých. V druhém dílu se budeme věnovat sortimentu a nátokům hlíznatých druhů. Nejznámějším rodem této čeledi je áron (Arum), rozšířený v přibližně v 25 druzích v Evropě, severní Africe, Turecku; dva druhy zasahují do střední Asie.

Árony jsou středně velké byliny s diskovitými nebo válcovitými hlízami. Na podzim nebo na jaře z hlíz vyrůstá obvykle 2–6 listů. Listy jsou srdčité až střelovité se zřetelnými řapíky. Řapík je obvykle zelený nebo purpurově naběhlý, čepel listu je zelená, u některých druhů stříbřitě znamenaná nebo s purpurovými skvrnami. Podél okraje listu vede jedna žilka, která spojuje žilky postranní, žilky posledního řádu jsou síťovitě pospojované. Květenství vyrůstá z  hlízy obvykle jedno.

Árony kvetou na jaře ve druhém sledu za listy. Jedinou výjimkou je A. pictum, které vykvétá již na podzim před s rozvíjením listů. Květenství je kryto toulcem, který je ve spodní straně trubkovitě svinutý a zúžený nad částí palice nesoucí květy. Tato baňkovitá část toulce je uzavřena dolů sklopenými sterilními květy a slouží po čas kvetení jako past na hmyz. Palice je rozdělena na spodní část nesoucí zónu pestíkových květů, nad ní následuje zóna sterilních pestíkových květů, květů prašníkových a sterilních květů prašníkových. Sterilní část palice, přívěsek, je odlišně, obvykle výrazně zbarvená.

Hmyz láká do květu barva květenství a zvláště pak zápach, který vydává přívěsek. Při odstranění přívěsku navštíví květ pouze kolem 20 % hmyzu oproti normálnímu stavu a produkce semen se pohybuje pouze okolo 40 %. Zápach květů se u jednotlivých druhů liší, může být po moči, kadáveru, hnijícím ovoci či po květech frézie.

Květenství je protogynní, přednostně rozkvétají květy pestíkové. Pestíková fáze kvetení končí před dozráním prašníkových květů a uvolněním pylu. Výrazným fenoménem je tvorba tepla a jeho kolísání během kvetení. Produkci tepla palicí druhu A. italicum poprvé popsal již Lamarck v roce 1778. Teplota květenství se liší u jednotlivých druhů, zvyšuje se buď o několik stupňů nebo i o více jak o 20 stupňů oproti teplotě vzduchu. Plody jsou šťavnaté, obvykle červené bobule.

Květenství áronů nejsou obvykle specializována pouze na jeden druh hmyzu. Mezi opylovači ale převažují koutule (Psychoda) a sýrohlodky (Piophila).

Dvě skupiny druhů áronů se svými opylovači odlišují. Květenství A. creticum a A. idaeum opylují především zrnokazovití brouci. Květenství láká i velké listorohé brouky, ty se ale nedostanou dovnitř květenství. Oba druhy mají světlé květy na dlouhém stonku.

Dlouhý stonek má též A. rupicola a jemu příbuzné druhy. Jejich specializace je neobvyklá, protože květenství svou vůní láká krevsající dvoukřídlý hmyz z rodu pakomárec (Culicoides).

 

Áron italský (A. italicum)

Nejčastěji pěstovaným druhem v zahradách je áron italský (A. italicum). Dobře roste ve stinných a polostinných partiích zahrad, má nápadné až 30 cm velké květenství většinou světle zeleně zbarvené. Hlízu má vodorovně položenou s množstvím postranních hlízek, takže vytváří velké kolonie.

Áron italský roste v lesích západní a jižní Evropě, a proto mu, jako ostatním středomořským druhům vyrůstají listy již na podzim. Protože je dobře odolný proti mrazu, většinou listy přečkají zimu bez poškození. Pro jistotu ho můžeme lehce přikrýt chvojím. Pokud jsou během zimy listy poškozené mrazem, na jaře vyroste jejich nová generace.*

Text a foto RNDr. Pavel Sekerka

Botanická zahrada Chotěbuz,

Botanický ústav AV ČR v.  v.  i.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 10/2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *