Hlavní příčiny současného stavu zeleně sídlišť

Sídliště lemují téměř všechna naše větší města, případně necitlivě vrůstají do starších čtvrtí. Většina sídlišť si je podobná jako vejce vejci, zejména ta ze 70. a 80. let 20. století, kterých je převaha. Potýkají se s podobnými problémy, mezi které patří i veřejností silně vnímaný stav, rozvoj, funkční a estetická hodnota veřejné zeleně.

V posledních letech obyvatelé pozvolna získávají ke svému sídlišti osobní vztah. Zajímají se více o zeleň, která je obklopuje, často ji vnímají jako jeden z výrazných kladů bydlení. Příčin současného stavu veřejné zeleně je mnoho a v krátkém článku všechny nelze ani popsat, natož vyhodnotit. Jejich pojmenování je prvním hlavním krokem k nápravě stavu sídlišť, ve kterém hraje zeleň neopomenutelnou roli.
V prvé řadě se jedná o nedostatky, které stály již při vzniku vlastní koncepce sídlišť – projekční příprava a následná výstavba nových čtvrtí. Koncept počítal v podstatě s celky s výrazně převažující obytnou funkcí. Chybělo plánování vnitřní dopravní obslužnosti a často i společenských a sportovních aktivit. Širší občanská vybavenost se soustřeďovala v minimalizované míře do center, která se postupem času ukázala jako neživotná, nebo nebyla nikdy dostavěna v původně uvažovaném rozsahu.

Současný stav

Bytové objekty, koncipované v systému více méně otevřených vnitrobloků, mají často nevhodný poměr šířky k výšce budov. To bylo především ovlivněno dobovými názory na potřebu a kvalitu bydlení. Plocha pro budoucí sadové úpravy vycházela z ohledu na maximální zastavěnost řešeného území. Bez účasti sadového architekta v rozhodujících fázích vzniku sídliště. Jeho činnost byla vykázána do předem určených ploch a částí sídliště, bez možnosti ovlivnit rozsah, funkci a vzájemnou provázanost budoucí veřejné zeleně. V takto okleštěném prostoru musel být navíc respektován způsob vedení tras inženýrských sítí a jejich ochranná pásma. Ta dodnes vedou převážně volnými plochami, zejména v sídlištích ze sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let. Díky těmto omezení nedosahovala zeleň ani v době svého vzniku potřebné funkce a estetické hodnoty.
V současné době jsou velmi těžko napravitelné chyby v technologii a kvalitě realizovaných sadových úprav, ve většině případů totiž byly zakládány na pozemcích se zdevastovaným původním profilem. Stačí připomenout některé scény z filmu Věry Chytilové Panel story. Následovaly nekvalitní hrubé terénní úpravy, ponechávání stavebních zbytků na pozemku (zbytky panelů, ztuhlého cementu, izolačních materiálů atd.) a zahrnuté provizorní komunikace. Po stavební činnosti zůstávalo zhutnělé podloží, na němž byla rozprostřena v rámci terénních úprav nekvalitní či chybně deponovaná ornice, navíc v nedostatečné mocnosti. Docházelo k záměně orniční a podorniční vrstvy. To jsou nejčastější prohřešky, se kterými se současné sadovnické úpravy jen velmi těžko vyrovnávají, protože náprava je nákladná, ve většině případů i nemožná. Nezbývá než se s takto založenými terénními úpravami spokojit a důsledně odstraňovat utajené panely, které nečekaně vystupují na povrch při dosadbách dřevin či rozsáhlejší obnově zeleně.

Nevhodný sortiment a způsob zakládání

Nemalé problémy způsobily realizační týmy svévolnou záměnou sortimentu,a to jak v kultivarech, tak v druhové skladbě skutečně použitých rostlin. Velmi časté bylo uplatnění nevhodných taxonů pro daný účel a místo (skupiny vzrůstných keřů těsně při okrajích pěších komunikací či rozměrných stromů v malých předzahrádkách). Dále použití nekvalitního výsadbového materiálu (zaschlé a prostokořenné rostliny). Prakticky docházelo k chybné výsadbě keřů a stromů do jamek nevhodných velikostí a často jen technikou za rýč bez předepsané výměny a doplnění zeminy. Následovala minimální či žádná údržba po výsadbě, zejména nedostatečná zálivka. Šok po výsadbě podle poznatků učiněných ve veřejné zeleni pražských sídlišť nepřežilo odhadem 30 % vysazených stromů. Dalších přibližně 15 % zápasí s následnými chorobami zvláště houbového původu ještě dnes, 30 let po výsadbě. Používané technologie v 70. až 80. letech vedly k rozsáhlým plošným výsadbám, např. keřových skupin z jednoho či několika málo taxonů vysazených ve velmi hustém sponu. Sledovalo se tak omezení údržby na co nejmenší míru a rychlé zajištění celistvosti skupiny. Docházelo buď k uschnutí celé výsadby nebo se téměř všechny sazenice ujaly. Zanedbané probírky způsobovaly omezený růst výpěstků. Důsledky se projevují dodnes zhoršeným zdravotním stavem, atypickým vzhledem a omezením funkce v kompozici.

Chybějící účel veřejné zeleně

Faktorem spjatým s funkcí a estetickou hodnotu veřejné zeleně je chybějící důraz na význam a funkci místa. Jde o rozumnou míru typizace zeleně, která přestane být amorfní zelenou hmotou, ale stane se výraznou charakteristickou součástí města. Již není vnímána jako obyčejná zeleň, což snižuje její hodnotu v očích těch, kteří o její existenci rozhodují. Těmi jsou předně orgány samosprávy obce a orgány státní správy.
Patří sem nedostatečné vybavení veřejné zeleně pro cílenou zájmovou a sportovní činnost splňující požadavky občanů na aktivní i pasivní krátkodobou rekreaci. Vybavenost je v přímé návaznosti na měnící se potřeby a věkovou strukturu obyvatel. Z toho se odvíjí i další požadavky na funkce veřejné zeleně a veřejný prostor obecně.

Údržba zeleně

V současné době se objevují tendence k omezení rozsahu údržby veřejné zeleně sídlišť. V důsledku toho dochází k podceňování jejího významu a chybám ve vývoji již založených sadovnických kompozic. Na vině jsou poměrně vysoké finanční náklady na některé práce. Chronický nedostatek finančních prostředků v rozpočtech obcí je veřejně známou skutečností. Údržba zeleně je posléze zjednodušována na pouhý řez nevhodně vysazených, přerostlých či přestárlých keřů, úklid spadaného listí a zelené hmoty trávníků. O údržbě travnatých ploch, jak je doporučována v každé odborné publikaci, se nedá vůbec hovořit. Je omezována pouze na seče a ještě je tendence četnost maximálně snížit. V oborové normě doporučených osm sečí ročně je nedosažitelných (vzhledem k naprosté absenci další údržby trávníku a tím omezeného nárůstu travní hmoty většinou i nadbytečné). Vyskytují se případy, kdy se jeví samosprávným orgánů obcí šest sečí příliš mnoho. Omezení pod uvedený počet má podle zkušeností z praxe velký vliv na vnímání kvality údržby sídlištní zeleně. Občas zazní i názor, že tři seče budou stačit. Jistě, v lučním porostu stačí pouze dvě.
Pro vývoj sadovnické úpravy, její význam, estetickou hodnotu a funkci v sídle je údržba stejně rozhodující jako vlastní realizace.

Řešení musí být komplexní

Nezanedbatelný vliv na život sídliště měla a má změna společenských poměrů, která vyvolala soukromé podnikání uvnitř zástavby. S tím z části souvisí nárůst automobilové dopravy a stále stoupající tlak na výstavbu plošně náročných parkovišť. Dalším velkým problémem jsou nedořešené majetkoprávní vztahy k pozemkům, které komplikují a v některých případech znemožňují jakékoliv změny v dohledné době. Veřejnou zeleň a její vybavení negativně zasahuje i vandalismus a nemožnost před ním účinně ochránit veřejně přístupná místa. Problémy sídlišť a jejich výsadeb mají řešení, ale nejsou jednoduchá ani krátkodobá a neobejdou se bez vzájemné spolupráce obyvatel, obce, kraje, státu a EU.
Cílem je zachovat dosavadní různorodou sociální skladbu obyvatelstva, zabránit pozvolnému úpadku sídliště a jeho přeměně na slumy. K tomu výraznou měrou přispěje úroveň veřejně přístupných prostranství a jejich zeleň. Nezbývá nic menšího, než s obnovou jednotlivých bytových objektů nebo lépe jejich ucelených komplexů – vnitrobloků, vždy upravit i širší okolí včetně zeleně. Na základě komplexního vyhodnocení všech funkcí, současného stavu veřejně přístupné zeleně a ve spolupráci s urbanisty navrhnout nové funkční využití zelných ploch. Tak, aby se zmenšila jejich dosavadní roztříštěnost, přispělo se k narušení uniformity a šedosti sídlištní zástavby. Úsilí by mělo být soustředěno na vznik zelené stopy, která propojí veřejně přístupnou zeleň vnitřního města s příměstskou krajinou. To je nemalá výzva pro politickou reprezentaci, neboť každé změny jsou finančně náročné a neobejdou se bez trvalého přispění a zájmu představitelů obce. A že to jde, dokazují obnovené čtvrtě bývalého východního Berlína.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *