Hippoplae rhamnoides (rakytník řešetlákový)

Charakteristika rostliny Hustě větvený opadavý keř. Jsou známé dva druhy rakytníků - původní v Evropě a Asii. Botanicky přísluší do čeledi Eleagnaceae – hlošinovité. Rakytník řešetlákový (též zvaný úzkolistý) tvoří vzpřímené, řídké a poněkud trnité keře až stromky, dosahuje výšky 2 – 5 (10) m, kolcovité větve jsou v mládí stříbřitě šupinaté

Prýty bývají zkroucené a uzlovité. Listy jsou střídavé, čárkovitě kopinaté, dlouhé až 7 cm, celokrajné, oboustranně stříbřitě a na rubu později hnědočerveně šupinaté. Květy jsou dvoudomé, nevýrazné, nažloutlé, rozvíjejí se před olistěním v březnu až dubnu. Plod je naopak velmi výrazný a dekorativní, oranžové kulovitě vejčité bobule velikosti 6 – 8 mm zrají již v srpnu a září a zůstávají na keři dlouho do zimy. Často se vysazuje v parcích a zahradách a zplaňuje.
Nároky na pěstování
Vyžaduje výhradně slunečné stanoviště. V přírodě vyhledává lehké hluboké půdy písčité i drobně kamenité, často vápenité i neutrální. Nedaří se mu v půdách kyselých. Může růst i na vlhčím stanovišti, snese zasolení půdy. Keř dobře odnožuje a jeho kořeny mají neobyčejnou schopnost zpevňovat podloží. V našich podmínkách je otužilý, nejsou problémy s přezimováním. Namrzá pouze na vlhčím stanovišti ve zvlášť tuhých zimách. Dobře snáší znečištěné ovzduší a přísušek, chorobami a škůdci netrpí.
Rostlina je dvoudomá, musíme tedy vysazovat samčí i samičí keře, abychom dosáhly plodů. Bobule dozrávají na samičích rostlinách. Samčí rostliny rozeznáme podle větších a hustších pupenů. Jedna samčí rostlina postačí na 6 rostlin samičích. Rakytník pěstujeme na slunečném místě v zahradě, zálivku potřebuje pouze po výsadbě, zakořeněné rostliny již dobře snášejí přísušek. Při hnojení doplňujeme do půdy vápník. Na vhodném stanovišti je zcela nenáročnou až pionýrskou dřevinou. Potřebuje větší hloubku substrátu, proto se nehodí do nádob.
Použití
Rakytník je ve vegetačním období pozoruhodný svými listy, v zimě strukturou větví a plody. Plody jsou hustě a těsně nahloučeny na samičích rostlinách. Keře jsou i po opadu listů nádhernou dekorací. Z kulturních odrůd je známá velkoplodá ´Leikora´, vyšlechtěná v Německu. Rakytník se používá jako solitéra i do skupin. Vysazuje se také společně s dalším druhem, rakytníkem vrbolistým, který není trnitý a má převislejší větve. Vynikne před pozadím stálezelených dřevin, půvabně se zrcadlí i na březích vod. Velmi dobře se uplatní na výslunných svazích. Využívá se také pro ozelenění neplodných a devastovaných půd, hald a výsypek. V Pobaltí a na břehu Severního moře se používá ke zpevnění pobřežních písčin. Byl také oblíbeným architektonickým prvkem pruských a polských zahrad a parků.
Množí se na jaře výsevem semene anebo dřevitými řízky. Hodnota rakytníku je větší, než se běžně předpokládá. Plody jsou stále více ceněny pro vysoký obsah vitamínu C a A, využívají se v potravinářství a přípravě podpůrných léčiv. Nejvíce vitaminu C obsahují bobule v září, 1 kg čerstvých plodů obsahuje dvěstě denních dávek vitaminu C dospělého člověka. Větvičky s plody bývají celoroční dekorací interiérů, také větve ze starších exemplářů mají v předjaří zvláštní kouzlo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *