Hálkotvorní roztoči na lípě (Tilia spp.)

Souhrn Výskyt vlnovníka Eriophyes (=Phytoptus) tiliae (Pagenstecher, 1857) byl sledován v intravilánu města v závislosti na druhu lípy, jejím stáří a zdravotním stavu. Prostorová distribuce napadení byla ovlivněna atraktivitou živné dřeviny vyskytující se ve sledovaném území nepravidelně. Účinek imisí v podmínkách nízkých koncentrací polutantů bez dopadu akutního imisního stresu se neprojevil. Abstract The occurrence of the phytophagous mite Eriophyes (=Phytoptus) tiliae (Pagenstecher, 1857) was monitored in a town residential area depending on the lime species, its age and health condition. The spatial distribution of attack was affected by the attractiveness of the host plant species occurring irregularly in the study area. The effect of air pollution under conditions of low concentrations of pollutants without the impact of acute stress did not become evident.

Hálkotvorní roztoči čeledi Eriophyidae představují málo známé škůdce, jejichž sáním se zpravidla na listech dřevin a keřů vytvářejí druhově specifické novotvary (hálky, zplstnatění apod.), v nichž se i rozmnožují (Lindquist et al., 1996). Vysoká denzita sajících vlnovníků může negativně ovlivnit průběh fotosyntézy, vyvolat fyziologický stres v důsledku akumulace fenolických látek v rostlinných pletivech (Puchalska 2006, Kolodziej 1976), případně omezit rozvoj listu. Zpravidla je však hostitelská dřevina toleruje.
Životní cyklus vlnovníků není dostatečně znám. Vaněčková-Skuhravá (1996b) popsala bionomii univoltinního vlnovníka Eriophyes tiliae ssp. leiosoma sajícího na lípě v klimatických podmínkách střední Evropy. Aktivita zimujících samic (deutogynes) je v koincidenci s rašením lípy, neboť hálky se vytvářejí v květnu sáním na rozvíjejících se listech. Abundance kulminuje v polovině června, kdy se vyskytují všechna vývojová stadia roztoče.
Tři formy druhu Eriophyes (=Phytoptus) tiliae (Pagenstecher, 1857) uvádí Schnaider (1991) jako jednotlivé druhy potravně specializované na lípu (Tilia spp.) rostoucí v lesním i městském prostředí.

Metodika
Lípa (Tilia spp.) se řadí v intravilánu města Brna k nejvíce zastoupeným dřevinám, tvoří dlouhé aleje v oblasti husté zástavby, ale roste i solitérně nebo v malých skupinách. Ve studovaném souboru (3245 stromů) byly dominantní druhy Tilia euchlora Koch (50,3 %), Tilia platyphyllos Scop. (23,2 %) a Tilia cordata Mill. (21,1 %), doprovázené Tilia tomentosa Moench, Tilia americana L. a Tilia x europaea L. (5,4 %).
Výskyt vlnovníků byl stanoven jako podíl listů s hálkami v souboru 50 náhodně vybraných listů z jednotkové větve odebrané ze spodní nejatraktivnější části koruny, kde byl stanoven procentický podíl napadené listové plochy (index napadení). Rozšíření vlnovníků a jejich distribuce byla sledována ve vazbě na druh lípy, její fyziologické stáří a vitalitu, která odrážela stav olistění, mechanického poškození kmene a koruny, výskyt patogenů a symptomů zhoršení zdravotního stavu. Lípy nejčastěji náležely do skupiny dospělých stromů s nastupujícími projevy stagnace růstu (4. stupeň fyziologického stáří), s mírně nebo zřetelně narušenou vitalitou (stupeň vitality 1 a 2), mladší stromy s různým stupněm vitality se vyskytovaly převážně ve skupině severně od centra (městské části Královo Pole, Ponava, Veveří) a ostrůvkovitě v místech obnovy městské zeleně. Závislost napadení na vlastnostech hostitelských lip byly hodnoceny pomocí statistického software Statistica.cz. a pomocí neparametrické Kruskal-Wallisovy analýzy rozptylů.
Údaje o imisní zátěži pocházely z modelového výpočtu rozptylové studie pro město Brno, stanovenou na podkladě aktuálních emisních zdrojů dle metodiky SYMOS (Bucek 2005).

Výsledky pozorování
Na lípách v intravilánu Brna byly zachyceny tři formy vlnovníka Eriophyes tiliae: E. tiliae tiliae, E. tiliae leiosoma a E. tiliae nervalis. Nejvyšší napadení lip bylo formou leiosoma a tiliae, zatímco forma nervalis nebyla v oblasti Brna významná. Přes relativně nízké napadení je patrná mezidruhová diference v atraktivitě. Nejčastěji se roztoči nacházeli na T. cordata (6,5 %), T. platyphyllos (5,1 %) a u dominantně zastoupené T. euchlora výskyt dosáhl pouze z 1,4 %, u ostatních druhů lip nepřekročil podíl stromů s hálkami 1 %.
Forma tiliae se vyskytovala na všech druzích lip s výjimkou T. × europaea, forma leiosoma nebyla nalezena na T. americana a T. cordata ´Greenspire´, forma nervalis se vyskytla jen na T. cordata a T. platyphyllos
Podle Kruskal-Wallisovy analýzy rozptylů měl druh lípy význam, i když se nejedná o přímou potravní specializaci. Signifikantní rozdíly v napadení (p=0.000, α=0,05) měla forma tiliae na T. platyphyllos, zatímco forma leiosoma na T. cordata. Forma tiliae ovšem nedosahovala úrovně plošného podílu napadení listů jako forma leiosoma. Souběžný výskyt forem tiliae a leiosoma byl potvrzen v omezeném rozsahu na listech T. cordata, T. euchlora, T. platyphyllos (1,35 % kontrolovaných lip).
Na výskyt obou dominantních forem vlnovníků měla závažný vliv třída fyziologického stáří. Pro formu tiliae byl identifikován významný rozdíl ve výskytu mezi aklimatizovanou mladou výsadbou a dospělými jedinci (4. třída fyziologického stáří), kteří byli nezávislé na formě vlnovníka a druhu lípy. Výjimku tvořilo pouze napadení T. platyphyllos formou leiosoma, kde byly vyšší vážené průměry pozorovány u mladé aklimatizované výsadby (2. třída fyziologického stáří). Signifikantní rozdíly v napadení v závislosti na třídě vitality hostitele ukazují preferenci stromů bez patrného narušení zdravotního stavu nebo pouze s jeho mírným zhoršením.
V některých skupinách dospělých lip s mírně narušenou vitalitou byla shodně zaznamenána vyšší úroveň napadení listové plochy formou leiosoma, tvořící typická ostrůvkovitá zplstnatění, zvláště u dospělých jedinců T. cordata. U lípy T. platyphyllos se napadení vlnovníky ve větší míře projevilo u mladších stromů. Lípa T. euchlora, která je v intravilánu Brna nejpočetnější, byla nejméně osídlená vlnovníky.
Ve výskytu vlnovníků na lípách na území města Brna nebyla patrná žádná výrazná prostorová závislost. E. tiliae byl nejvíce zastoupen nejen v oblasti s vysokou koncentrací lip severně od centra, ale i v jiných lokalitách po celém městě. Podobně lze charakterizovat i výskyt formy leiosoma severně od centra, v jihozápadních a západních částech města i ve vzdálenějších uličních alejích na jihovýchodě.Vlnovníci se téměř nevyskytovali v potenciálně bohaté skupině uličních alejí na východ od centra (městské části Židenice, Černovice, Trnitá), která obsahuje přes 700 lip. Hypotéza, že výskyt vlnovníků bude korelován s imisní zátěží, se nepotvrdila. Pouze škodliviny z dopravy (NO2) působí překračování stanovených limitů v místě dálnice. Výskyt vlnovníků však nesouvisel v případě ani jedné modelované škodliviny s úrovní imisí, ať již vysokými koncentracemi nebo s minimem imisních vstupů, korelační koeficienty R2 lineární regrese indexu napadení v závislosti na koncentraci imisí nepřekročily hodnotu 0,2. Na výskyt vlnovníků v hodnoceném souboru imise buďto neměly vliv nebo se v podmínkách nízkých koncentrací polutantů tento vliv dostatečně neprojevil.

Diskuze
Preference starších stromů s rozvinutou a nenarušenou korunou může souviset se světlostními poměry a dominantním výskytem vlnovníků ve spodní zastíněné části koruny. Podobně závěry uvádí Buchta et al. (2004) u vlnovníků Acalitus (=Aceria) rudis (Canestrini, 1890) a Eriophyes leionotus (=Aculus leionotus) Nalepa na bříze.
Prostorové rozmístění lip a imisní zátěž neměly na výskyt vlnovníků vliv. Náhodná prostorová distribuce napadení potvrzuje dosavadní poznatky o volném šíření roztočů E. tiliae uváděné Sabelisem, Bruinem (1996). Neprojevil se vliv formy hálek (uzavřené u formy tiliae, erineum u formy leiosoma) v napadení lip, přestože forma leiosoma by měla být citlivější na dopady prostředí (Koricheva et al. 1996). Lokální imisní situace neovlivnila zdravotní stav lip, k diferenciaci pravděpodobně chybí akutní zátěže (Bucek 2005, Henelová et al. 2005).
Dle Kozlova (1996) může nastat omezené šíření vlnovníků do vzdálených izolovaných skupin hostitelských rostlin. Absenci vlnovníků v severní části města, kde je dostatek stromů, ovlivňují jiné než sledované vlivy. Zvýšená abundance E. tiliae v lokalitách s častou obnovou zeleně může souviset se zavlečením vlnovníků se sadebním materiálem, ze kterého se pasivně šíří na výhodnější hostitele (Sabelis, Bruin 1996).
Způsob života hálkotvorných organismů podmiňuje preferenci zdravých stromů (Larsson, 1989), s čímž korespondují dosažené výsledky.
Zajímavý je nízký výskyt E. tiliae na T. euchlora, přestože u vlnovníků je známa potravní specializace na úrovni rodu živné rostliny (Westphal, Manson 1996). Ze šetření vyplynulo, že existují rozdíly ve stupni napadení na úrovni forem tiliae a leiosoma.

Závěr
Rozhodujícím faktorem pro výskyt vlnovníků byl druh lípy, její stáří a zdravotní stav. Prostorová distribuce napadení byla ovlivněna pozicí atraktivnějších hostitelů, kteří se ve sledovaném území vyskytovali nepravidelně. Na prostorové distribuci roztočů se účinek imisí v podmínkách nízkých koncentrací polutantů bez dopadu akutního imisního stresu neprojevil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *