Autor
Kategorie:
Nezařazené

Hálčivec višňový na peckovinách

Hálčivec višňový – Aculus fockeui – patří k nejznámějším a častým zástupcům fytofágních druhů roztočů nadčeledi Eriophyoidea na dřevinách rodu Prunus. Je to velmi drobný roztoč. Samice dosahují délky těla kolem 70 μm a největší šířky kolem 45 μm, samci jsou menší. Samci i samice mají protáhlé vřetenité tělo nesoucí pouze dva páry zkrácených, dopředu směřujících nohou.

Hálčivec A. fockeui se vyskytuje v řadě zemí po celém světě. Byl popsán již v roce 1891 v Rakousku ze švestky Prunus domestica. Od té doby byl nalezen nejen v různých evropských zemích (Německo, Dánsko, Polsko, Švýcarsko, Itálie, Portugalsko, Řecko atd.), ale i v zemích jiných kontinentů. Z Asie je znám např. z Japonska, Nového Zélandu. Jeho výskyt byl zjištěn i na obou amerických kontinentech (USA, Kanada, Brazílie), v Africe byl nalezen v Egyptě a
Jihoafrické republice. Dosud známé spektrum živných rostlin zahrnuje druhy rodu Prunus. Z různých oblastí světa je často uváděn především na Prunus domestica a P. persica. Výskyt hálčivce A. fockeui byl potvrzen i na dalších druzích rodu Prunus – P. armeniaca, P. avium, P. cerasifera, P. cerasus, P. mahaleb.
V našich klimatických podmínkách přezimují pouze deutogynní samice, jejich zastoupení v celé populaci vykazuje v průběhu roku značnou proměnlivost s výraznou tendencí ke zvyšování jejich počtu s postupujícím létem a během podzimu. Populace se již v průběhu léta a na podzim postupně diferencuje na dvě skupiny, které se liší jednak zastoupením obou pohlaví i typů samic a jednak preferencí mikrohabitatů. Jednu část populace tvoří deutogynické samice, které po oplodnění postupně opouštějí listy. Druhou část populace tvoří samci a protogynní samice zůstávající na listech a krátkodobě i deutogynní samice z jednotlivých následných generací. Zatímco samci a protogynní samice nejsou schopné překonávat nepříznivé životní podmínky, které souvisejí s příchodem zimního období v našich klimatických podmínkách a koncem léta a během podzimu postupně hynou, deutogynní samice si naopak vyhledávají vhodné úkryty pro přezimování. Samice A. fockeui k přezimování využívají zejména štěrbiny v kůře a šupiny uschlých pupenů, pod které zalézají. Někdy lze nalézt samice A. fockeui i pod okraji svrchních šupin živých pupenů. Výskyt přezimujících samic pod šupinami terminálních pupenů dosud zatím nebyl potvrzen.
Ve vhodných úkrytech může přezimovat i několik desítek samic pohromadě. Část populace přezimujících samic v průběhu zimy hyne, ztráty mohou dosahovat 60 až 70 %. Během jara přezimující samice opouštějí své úkryty a přelézají na mladé rašící listy. Na listech preferují spodní stranu listové čepele, kde také přijímají potravu sáním z pletiv. Po několikadenním příjmu potravy začínají přezimující samice klást vajíčka. Pro kladení vajíček samice nejčastěji vybírají pletiva podél hlavní žilky na rubové straně listů, kde následně probíhá i vývoj nové generace. V průběhu sezóny populace roztočů postupně osidluje nově se tvořící listy směrem k vrcholu letorostu.
Protogynní samice jsou schopny již několik hodin po oplodnění klást vajíčka. V laboratorních podmínkách při pokojové teplotě tyto samice kladou vajíčka obvykle po dobu dvou týdnů. Denní produkce vajíček může dosáhnout počtu tří až čtyři vajíčka na samici. V letních měsících, v klimatických podmínkách střední Evropy, trvá vývojový cyklus na Prunus domestica přibližně devět dnů a celkový počet generací za rok může dosáhnout jedné až dvanácti generací, v klimaticky teplejších oblastech (Bulharsko) může být až 14 generací.
Kvalita listů živných rostlin a nárůst populací přirozených nepřátel způsobují pozvolné snižování rychlosti růstu populace hálčivce v průběhu léta. Různé faktory, např. stáří listů, teplota, vlhkost, fotoperioda spolupůsobí nejen na hustotu populace, ale i na strukturu jeho populace (poměr pohlaví a zastoupení obou typů samic v následných generacích). Výsledkem vlivu těchto faktorů je pozvolně se zvyšující zastoupení deutogynních samic v populaci na stromech koncem léta a zejména během podzimu. Roztoči sáním na různých druzích peckovin vyvolávají ne vždy identická poškození. Hálčivec
A. fockeuí je známý především jako významný škůdce slivoní ve školkách, v menší míře pak škodí v produkčních výsadbách, ale na starších stromech nedochází k tak masovému výskytu a škodlivosti jakou lze pozorovat na slivoních ve školkách. Na listech se v místech sání objevují charakteristické hvězdicovité skvrnky, které jsou zpočátku světlé, později hnědnou. Při silném napadení P. domestica ve školkách dochází k poškození terminálních vrcholů letorostů končící až jejich odumíráním při současném zkrucování a krnění listů. Odumírání vegetačních vrcholů je následně doprovázeno nežádoucím rozvětvováním letorostů metlovitostí. Sání velkého počtu hálčivců na listech (100 a více roztočů na 1 cm2 listové plochy) se může projevit rzivostí pletiv napadených listů. Zatímco na listech P. cerasifera a P. domestica vyvolává sání vznik chlorotických skvrn, na mladých listech P. .persica se sání hálčivců projevuje vznikem žlutavých skvrn. Při velmi silném napadení již na počátku sezóny může dojít až k odumírání pupenů broskvoní v důsledku sání přezimujícími jedinci. Listy silně napadených broskvoní se zkrucují a dostávají stříbřité zabarvení. Poškození listů negativně působí na jejich asimilační schopnosti. Narůstající hustota populace hálčivců je v pozitivní korelaci se zmenšováním velikosti listových čepelí u nově vytvářených listů, se zkracováním internodií letorostů, s redukcí délky letorostů a se zvýšením počtu listů na jednotku délky letorostů u napadených stromů. Těchto symptomů je možné využít při prognóze výskytu populace hálčivce.
Regulace populací je možná pomocí pesticidů. Opakované používání stejných účinných látek v aplikovaných přípravcích navozuje rezistenci u populací tohoto hálčivce. Ve světě byla zjištěna rezistence u populací opakovaně ošetřovaných přípravky na bázi dimethoatu a demeton-S-ethylu. Na základě vypracovaných programů ochrany proti tomuto hálčivci, lze provádět ošetření pesticidy jak na počátku vegetace proti přezimujícím deutogynním samičkám nejlépe v době, kdy dochází k nalévání pupenů slivoní, tak i v průběhu vegetace. Podle některých programů by chemická ochrana proti tomuto hálčivci měla být zaměřena spíše na deutogynní samice tak, aby se předešlo škodám jimi způsobenými na pupenech na začátku vegetace v následující sezóně. K redukci počtu deutogynních samic by se podle takových programů mělo proto přistoupit v době, kdy se v populaci začínají tyto samice objevovat již během vegetace a ochranná opatření by měla být směrována tak, aby se pokud možno zabránilo samicím v jejich přesunu a osídlení pro ně vhodných míst k přezimování, protože pesticidní ošetření diapauzujících samiček v rozmanitých úkrytech vykazuje nižší účinnost.
Hálčivec A.fockeui má v přírodě také své přirozené nepřátele, jejichž populace mohou za určitých podmínek též přispět k redukci jeho výskytu. Většinu známých přirozených nepřátel lze zařadit mezi predátory. Zatím nejvíce jich je známo ze skupiny roztočů, kde je několik druhů prokazatelně predujících na hálčivci. Patří mezi ně např. draví roztoči Amblyseius andersoni, A. stipulatus, Metaseiulus occidentalis z čeledi Phytoseiidae nebo Zetzellia mali a Agistemus collyerae z čeledi Stigmaeidae. Z větších predátorů byla na hálčivci A. fockeui pozorována predace mladými nymfami ploštice Orius insidiosus z čeledi Anthocoridae. Ze skupiny mikroorganismů byla z hálčivce izolována patogenní houba Sporothrix schenckii.
V programech integrované ochrany rostlin využívajících též prvky biologické ochrany může naopak přítomnost populace tohoto hálčivce v časném jaru v produkčním sadu sehrát pozitivní úlohu. Dostatek potravy v podobě hálčivce brzy na jaře umožňuje namnožení některých predátorů ze skupiny roztočů do takové populační hustoty, která následně může zajistit velmi dobrou regulaci populací některých jiných fytofágních roztočů, kteří po přezimování začínají aktivovat později nebo jejichž vývojový cyklus probíhá pomaleji a populační hustoty na úrovni hladiny škodlivosti je tak u nich dosaženo s určitým zpožděním. Při hodnocení výskytu a hustoty populací hálčivce na peckovinách je proto nezbytné posoudit jeho přítomnost a případnou regulaci jeho populací z různých aspektů tak, aby případné represivně působící metody použité k regulaci jeho populací nepůsobily protichůdně v rámci celkových ochranných opatření prováděných v sadech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *