Háďátka v produkci okrasných rostlin

Mezi méně známé a nápadné škůdce okrasných rostlin patří fytoparazitická háďátka. Tito nepatrní, pouhým okem prakticky neviditelní zástupci kmene hlístů vstupují do rostlin a svou činností zde způsobují malé i velké, přímé i nepřímé škody. A tak se ke známým a četným problémům, které způsobují háďátka polním plodinám, řadí v menší míře i problémy další, projevující se na okrasných rostlinách.

Za škůdce nabývající ve spojitosti s tímto odvětvím největšího významu lze v podmínkách České republiky považovat zejména některé zástupce z rodů Aphelenchoides, Ditylenchus, Pratylenchus a Meloidogyne.
Úspěšná eliminace aktivit a následných poškození rostlin fytoparazitickými háďátky (zejména ve školkách), by měla být pro každého moderního pěstitele zásadní. Problémy totiž nemusí končit jen finanční ztrátou při pěstování – napadený rostlinný materiál po výsadbě na místo určení často nejen špatně roste, ale stává se i zdrojem dalšího šíření infekce. Finanční ztráty způsobené háďátky v tomto odvětví se odhadují na 5 % z celkového předpokládaného zisku.
Symptomy napadení háďátky mohou být v rozsahu od „prakticky neviditelných“ až po zcela zjevné, jakými jsou zpomalení růstu, zakrslost, kroucení a deformace různých částí rostliny, postupné odumírání, barevné změny na rostlinách podobné projevům zhoršení vodního nebo výživového režimu; vliv mají i druhotné organismy napadající rostliny. Z výše popsaných symptomů je zřejmé, že většina příznaků, vyvolaných na rostlinách háďátky, je nespecifických, a tedy zaměnitelných s poškozeními jinými biotickými či abiotickými činiteli. Například houba Botrytis cinerea (plíseň šedá) obvykle napadá listy předtím atakované háďátky rodu Aphelenchoides, maskuje symptomy napadení háďátkem a zvyšuje mortalitu rostlin. Obdobné spojité působení hub a háďátek je popsáno např. mezi zástupci háďátek rodu Pratylenchus a houbami rodu Fusarium a Verticilium.
Na nadzemních částech škodí zejména háďátka rodu Aphelenchoides a Ditylenchus, na podzemních pak rody Ditylenchus, Pratylenchus, Meloidogyne, případně Paratylenchus ad.

Rod Aphelenchoides
V našich podmínkách jsou nejvýznamnější dva druhy rodu Aphelenchoides, a sice háďátko jahodníkové (A. fragariae) a háďátko kopretinové (A. ritzemabosi). Oba druhy mají podobnou biologii a široký okruh hostitelů, jejichž celkový počet je více než 250 rostlinných druhů. Napadají jednoleté i víceleté byliny a okrasné dřeviny, kapradiny ad. Vyskytují se jak ve sklenících, tak na venkovních plochách. Parazitují pouze na nadzemních částech rostlin. Larvy druhého stadia se líhnou z vajíček, která bývají většinou nakladena uvnitř stonku či listu. Po třetím a čtvrtém vývojovém stadiu se larvy mění v dospělé samce či samice. Délka životního cyklu háďátek je ovlivňována teplotou prostředí. Např. u háďátka kopretinového je v rozmezí teplot 13–23 °C délka vývoje pouze 11–14 dnů. Háďátka se vyživují v rostlinných pletivech, kde svým ústním bodcem (stiletem) napichují a vysávají obsah buněk. Při ochlazení migrují do vyšších částí rostlin, kde přežívají ve spících pupenech nebo listech. Během vegetační sezóny vytvářejí několik generací. Nejběžnější způsoby šíření v zahradnických provozech jsou pomocí infikovaného množitelského materiálu při vegetativním množení rostlin; dále půdou, závlahou či zálivkou. Oba druhy se pohybují pomocí vodního filmu na rostlinách a jsou velmi aktivní a rychlí „plavci“. Prudkým deštěm či zálivkou mohou být spláchnuti z povrchu rostlin a napadnout nižší patra v blízkosti úrovně půdy. Není výjimkou, že se na rostlině v podmínkách sucha objeví nové listy bez jakýchkoli příznaků napadení, zatímco starší listy právě zhnědly a odpadly. Může to být způsobeno tím, že háďátka jsou při absenci vodního filmu lokalizována na jednom místě a ostatní části rostlin jich tím pádem zůstanou ušetřeny. Na rozdíl od dále uvedeného háďátka zhoubného nejsou sice výše popsané druhy schopné překonávat období sucha tak dlouho, dospělci háďátka kopretinového se však mohou svinout a přežít sucho v suchých listech či osivu po dobu v řádu až desítek měsíců. Aktivita háďátek vrcholí v časném létě. Pro účely diagnostiky se extrahují příznakové části rostlin.
Příznaky působení obou druhů bývají podobné. Háďátko jahodníkové a kopretinové mají částečně odlišné spektrum hostitelů, ale mohou se vyskytovat i společně.
Háďátko jahodníkové je štíhlé a necelý 1 mm dlouhé. Přezimuje v srdéčkových listech a na jaře napadá listové a květní pupeny. Napadení se projevuje zkroucením růstových vrcholů, různým stupněm zakrslosti či nahloučenými listy. Největší škody působí na jahodníku, ale napadá i celou řadu okrasných rostlin (begónie, kapradiny, chryzantémy, lilie, primule, krokusy, pryskyřníkovité ad.).
Háďátko kopretinové se liší od předešlého druhu delším tělem a ocasem zakončeným nikoli jedním, ale několika tenkými výběžky. Kromě jahodníku napadá přednostně chryzantémy, astry, kamzičník a řadu dalších druhů. Příznaky napadení (viz obr. 1 a 2) se projevují zejména na listové ploše. Přezimuje ve spících pupenech, pod slupkou semen či v uschlých listech. Pomocí vodního filmu stoupá po rostlině vzhůru. Mezibuněčnými prostory či průduchy vstupuje do listů a vysává obsah buněk mezofylu. Vnitřkem listu není schopno překonat jeho žilnatinu, takže u dvouděložných rostlin vytváří na listech mozaikovité skvrny, u jednoděložných jsou důsledkem činnosti háďátka podélné barevné pruhy. Pestře (mozaikovitě) zbarvené listy (od světle zelené) časem odumírají a mění se přes žlutou na hnědou až černou. List uvadá, opadá a stává se zdrojem další nákazy. Podobně jako u háďátka jahodníkového se s nástupem vyšších letních teplot a sucha vývin populace zastavuje.
Při kontrolách dovozu jarních cibulovin ze zahraničí byl u nás zjištěn příbuzný druh Aphelenchoides subtenuis, morfologicky podobný výše popsaným druhům. Na rozdíl od nich však žije především na kořenech. Může výrazně poškodit vyvíjející se rostliny (napadením a následným zhroucením kořenového systému dochází mj. ke kroucení vrcholů, žloutnutí listů, špatnému nasazování na květ apod.). Tento druh vyhledává zejména cibuloviny (cibuli, krokusy, narcisy, tulipány ad.), viz obr. 3.

Rod Ditylenchus
Háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci) je významný polyfágní škůdce, vyskytující se v mnoha hostitelsky specializovaných rasách. Bylo popsáno na více než 1200 rostlinných druzích. Z okrasných rostlin napadá druhy s podzemní hlízou či cibulí (zejména narcisy, tulipány, hyacinty, konvalinky, lilie ad.), ale i floxy, zvonky, hvozdíky, primule ad. Dospělé háďátko je přes 1 mm dlouhé (obr. 4). Je to endoparazit, napadající veškerá parenchymatická pletiva rostlin s výjimkou kořenů (může se vyskytovat ve stonku, hlízách, stolonech a cibulkách). Vývoj jedné generace trvá 21–30 dnů (počet generací záleží zejména na teplotě a vlhkosti). Larva čtvrtého stadia se nazývá invazní a má schopnost překonávat v klidovém stavu nepříznivé podmínky po velmi dlouhou dobu (i přes 20 let!). Tyto invazní larvy vstupují do rostlin průduchy přes kořenový krček nebo zárodečné listy. V rostlině pak dospívají a rozmnožují se. Napadené rostliny bývají zduřelé, zkroucené a později i zcela deformované, listy bývají světle žluté, často zakrslé s puchýřovitými zduřeninami (obr. 5). Na napadených cibulích se zprvu objevují žluté nekrotické léze, které později hnědnou. Na příčném průřezu cibulí jsou vidět ložiska zahnědlých skvrn či koncentrické hnědé kruhy (obr. 6). Cibulky bývají popraskané nebo se podpučí brzy rozpadá. Účinkem enzymů se rozkládají střední lamely buněčných stěn, buňky se uvolňují a vznikají velké mezibuněčné prostory, rostliny poté získávají světle zelenou barvu. Maximum aktivity má háďátko v podmínkách mírného pásma v jarním a podzimním období. Práh škodlivosti bývá udáván v počtu 10 jedinců na 500 g půdy.
Háďátko Ditylenchus destructor je morfologicky podobné předcházejícímu druhu. V bionomii se liší zejména tím, že nemá schopnost přežívat suché období po delší čas. Podle teploty půdy trvá vývojový cyklus 18–60 dní. Napadá především podzemní části rostlin (hlízy, cibule, oddenky). Poškozuje jiřiny, mečíky, kosatce, tulipány ad. Na napadených hlízách kosatců se po odloupnutí slupky objeví šedavé čáry, postupně hlíza vysychá a zahnívá. Žloutnutí a odumírání listů od vrcholků jsou druhotnými příznaky činnosti háďátka na podzemních částech.

Rod Pratylenchus
Zástupci druhů Pratylenchus penetrans, P. vulnus ad. jsou drobná endoparazitická háďátka (kolem 0,5 mm dlouhá) s poměrně robustním stiletem, která svojí činností způsobují tmavohnědé kořenové léze, vedoucí víceméně ke vzniku kořenové hniloby, redukci kořenového systému a ztráty jeho funkčnosti, a to jak u bylinných, tak i dřevitých okrasných rostlin mírného pásma (obr. 7). Nadzemní části rostlin krní, objevují se chlorózy, vadnutí, rostliny postupně od koncových částí odumírají (obr. 8). Mezi hostitele patří např. rody Anemone, Clematis, Helleborus, Ranunculus, ale i Acer, Berberis, Forsythia, Rosa, Weigelia ad. Na konvalinkách lze nalézt háďátko Pratylenchus convallariae.

Rod Meloidogyne (kořenová hálkotvorná háďátka)
V současné době je pro venkovní provozy potenciálním škůdcem pouze druh Meloidogyne hapla, který se místy vyskytuje na zelenině, zejména na písčitých půdách v teplejších oblastech ČR. Tento druh je polyfágní a byl zjištěn i na okrasných rostlinách, na jejichž kořenech vytváří typické hálky o průměru asi 2–5 mm. Problémy s tímto druhem na okrasných rostlinách byly hlášeny z Nizozemska a Velké Británie. Zjištěn byl na begóniích, gerberách, gladiolách, sasankách, dřišťálu, plaménku, kosatcích, růžích a řadě dalších jednoletých i vytrvalých druhů. Dalším škodlivým druhem z tohoto rodu, avšak v našich podmínkách pouze pro skleníkové provozy, je druh M. incognita, zjištěný kolektivem pracovníků ČZU v některých sklenících botanických zahrad v ČR. Jedná se též o široce polyfágní druh napadající až 700 druhů hostitelských rostlin. Vznikající kořenové hálky jsou v závislosti na druhu hostitele a míře napadení od malých až po poměrně velké (obr. 9).

Rod Paratylenchus
Háďátka sají v oblasti kořenového vlášení, v důsledku čehož bývají kořeny napadených rostlin řídké a redukované, často se objevují drobné léze. Rostliny při silném napadení krní a později odumírají. Háďátka tohoto rodu mají široký okruh hostitelů, včetně řady okrasných druhů. Patří do skupiny ektoparazitických háďátek. Jsou poměrně malá (kolem 0,3 mm), jejich stilet je však relativně velký a silný (obr. 10). Čtvrté vývojové stadium, tzv. vytrvalé (schopné přežít v půdě i několik let), pokračuje ve vývoji pouze po stimulaci kořenovými výměšky hostitele, samotné vodní prostředí k tomu nestačí. V České republice byl v loňském roce zaznamenán výskyt druhu Paratylenchus dianthus na kontejnerovaných sazenicích hvozdíků a Paratylenchus sp. na chryzantémách (obr. 11).

Další rody
Z dalších háďátek stojí za zmínku kořenová ektoparazitická háďátka, která mohou kromě vlastního sání a poškozování kořenů (zejména na lehčích písčitých půdách) přenášet i rostlinné viry. Jde o rody Longidorus, Xiphinema, Trichodorus a Paratrichodorus.

Text Vladimír Gaar, Václav Čermák, Státní rostlinolékařská správa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *