Gaury, dračíky a lobelky a jejich zimovzdornost v kultuře

Gaury, dračíky a lobelky – sortiment těchto rodů se v nabídce trvalek objevuje již nějakou dobu, ovšem stále je možné označit je spíše za novinky v trvalkovém sortimentu. Důvodů, proč se zatím nerozšířily více může být několik. Tím nejvýznamnějším v našich podmínkách je jejich značně nejistá zimovzdornost.

Nelze samozřejmě zcela generalizovat a vztáhnout tento negativní jev na celý dostupný sortiment. Výraznou měrou se na přezimování podílí i konkrétní stanovištní podmínky, výživa, zdravotní stav rostlin a rovněž průběh zimních měsíců. Na nespolehlivé přezimování má vliv jak nízká teplota a její kolísání během zimy, tak zejména střídání příliš vlhkých a sušších period a nevyrovnaná sněhová pokrývka.

Zahradní lobelky (Lobelia spp.)
Vytrvalé zahradní lobelky (Lobelia; Campanulaceae, resp. Lobeliaceae) jsou původem ze severní Ameriky, rostou zde především na vlhčích stanovištích, v okolí potůčků, vodních ploch apd. Nabízené rostliny jsou většinou kultivary patřící do okruhu Lobelia x speciosa. Jsou to poměrně komplikovaní kříženci, na jejichž vzniku se podílely druhy jako L. cardinalis, L. fulgens a L. siphilitica. Těmto rostlinám vyhovuje humózní, dostatečně vlhká půda s příměsí rašeliny. Hůře snášejí příliš vlhké zimy a jsou vděčné za zimní přikrývku. Bohužel ani ta často neochrání rostliny před vymrznutím.
Lobelia siphilitica – osidluje východ severní Ameriky. Roste ve vlhčích lesích a mokřadech. Rostlina je vysoká bezmála 1,5 m, typická je světle modrá barva květů, občas kvete i bíle. Snáší až mínus 25°C. V našich podmínkách botanický druh zimuje poměrně dobře.
Lobelia cardinalis (lobelka šarlatová) – roste kolem jezer, potoků na vlhčích loukách v severní Americe od Kanady po Mexiko. Vytváří trsy přízemních listových růžic s kopinatými listy. Kvete svítivě červeně od června do září. V zahradě potřebuje vlhčí stanoviště na slunci nebo lehkém polostínu.
Lobelia fulgens (syn. Lobelia splendens) (lobelka lesklá) pochází z Mexika, kvete jasně červeně. Někdy řazena i k druhu L. cardinalis. Není již tak mrazuvzdorná a její přikřížení zřejmě vedlo k obecnému poklesu mrazuvzdornosti u hybridů.
Lobelia x gerardii (syn. Lobelia x vedrariensis) – přírodní hybrid mezi L. cardinalis a L. siphilitica. V kultuře několik barevných forem, např. ´Vedrariensis´ s tmavě nachovými květy, ´Tania´ s karmínově purpurovými květy nebo ´Blauzauber´ s modrými květy.
Lobelia x speciosa nejčastěji pěstovaný druh. Kultivary nakvétají růžovou, oranžovou, červenou, fialovou či modrou barvou či jejich odstíny a kvete od července do konce léta. Mrazuvzdornost je různá a pokud je to možné, je lepší udržovat matečnou rostlinu přes zimu ve studeném skleníku při 3 až 6 °C.
Pomineme-li nespolehlivou mrazuvzdornost, nepatří lobelky mezi příliš náročné zahradní rostliny. Podmínkou dobrého růstu je dostatečně vlhká půda bohatá na humus a stanoviště spíše v polostínu, snáší ale i plné slunce. Rostliny netrpí žádnými významnými chorobami ani škůdci a velmi snadno se množí, a to buď osivem velmi časně z jara (leden až březen) – pak mladé rostliny nakvétají již v červenci, nebo v březnu dělením dceřiných růžic. Je nutno pamatovat na to, že pro klíčení je potřeba světlo a výsev se nezasypává. Snadné je i vegetativní množení pomocí dceřiných růžic, které se tvoří koncem vegetace kolem odkvétajících rostlin. Rostliny je vhodné již na podzim vyjmout, přes zimu držet ve studeném skleníku a v březnu rozdělit na jednotlivé rostliny a vysadit.
K nejznámějším osivem množeným odrůdám patří série Lobelia x speciosa ´Fan´ (s odrůdami ´Blue´, ´Burgundy´, ´Deep Rose´, ´Salmon´, ´Scarlet´ nebo ´Scharlach´), nabízená semenářskými firmami. Jak již názvy odrůd napovídají, přináší tato série téměř celou barevnou škálu lobelek.
K vegetativně množeným odrůdám patří např. L. siphilitica ´White Candles´ s velmi kompaktním růstem a čistě bílými květy, dorůstá pouze 50 cm., L. siphilitica ´Lilac Candles´ habitem podobná předchozí, květy světle modrofialové. Lobelia ´Queen Victoria´ je nápadná červeným olistěním a svítivě oranžovými květy, Lobelia x gerardii ´Tania´ má karmínově purpurové květy, Lobelia ´Royal Fuchsia´ s tmavě vínově červenými květy, Lobelia ´Rosen Cavalier´ s růžovými květy, Lobelia ´Cotton Candy´ se světle růžovými květy, Lobelia ´Brightness´ je odrůda s jasně červenými květy, oproti výše uvedeným se zdá více mrazuvzdorná.

Gaury (Gaura spp.)
Tento rod se někdy označuje i jako svíčkovec, nicméně osobně bych se přikláněl za používání botanického jména Gaura, které koneckonců v češtině nezní nijak nelibozvučně. Tento rod pochází opět se Severní Ameriky a rostliny jsou domovem zejména ve společenstvech dlouho i krátkostébelných prérií. V podstatě celý komerčně nabízený sortiment je odvozen od druhu Gaura lindheimeri Engelm & Gray. V přírodních, či polozplanělých partiích lze použít i krátkověký druh Gaura biennis L., která se sama přesévá. U tohoto druhu ovšem nelze vyloučit potenciálně invazní charakter. Odrůdy druhu G. lindheimeri se liší zejména barvou květů (od čistě bílé po relativně temně růžovou), zbarvením listů (trávově zelené, panašované či načervenalé) a vzrůstností (od 50 či 60 cm po téměř dva metry). Zimovzdornost je opět značně nejistá a značně se liší dle pěstovaného kultivaru. Velmi obecně lze říci, že odrůdy s bílými květy a zelenými, nepanašovanými listy mohou na vhodném stanovišti zimovat vcelku bez problémů, naopak rostliny s růžovými květy nebo s panašovanými listy zimují o něco hůře, popř. vůbec (tato informace vychází z pozorování v Botanické zahradě hl.m. Prahy, není ovšem statisticky podložena). Rostliny dobře snášejí sucho a právě vláhové podmínky stanoviště hrají rovněž podstatnou roli vůči odolnosti k vymrzání. V humózním substrátu, dobře zásobeném vodou a živinami dokáží velmi rychle narůst a neúnavně kvetou takřka celou druhou polovinu léta až dlouho do podzimu. Bohužel v takových podmínkách taky daleko snáze během zimy vymrznou. Pokud je tedy s nimi počítáno spíše jako s letničkovou kulturou, nejsou výše zmíněné podmínky na závadu, naopak. Jako trvalky jsou ovšem vhodnější do trochu sušších poloh s propustným, spíše hlinitopísčitým substrátem, kde se zejména během zimy příliš nedrží voda. Milují rovněž stanoviště na plném slunci a chráněnou polohu.
Z nabízeného sortimentu stojí za zmínku např. ´So White´ – odrůda s čistě bílými květy a trávově zelenými listy, patří spíše k těm odolnějším a zimuje relativně dobře. Bíle kvetou rovněž kultivary ´The Bride´, ´Short Form´ nebo ´Whirling Butterflies´ s načervenalými kališními lístky, i o těchto lze říci, že zimují docela bez problémů. Poměrně odolnou, ale přeci jen o něco náročnější, je i odrůda ´Blushing Butterflies´ s mírně narůžovělými květy. Z tmavěji růžových bývá k vidění ´Pink Cloud´, který zimuje velmi špatně a vymrzá i v mírných zimách. V posledních letech se objevil výrazně tmavě růžový kultivar ´Gambit Rose´, jehož zimovzdornost ještě není příliš ověřena. Nicméně podle výše zmíněných zkušeností pravděpodobně příliš zimovzdorný nebude. Zajímavá je odrůda ´Corries Gold´ s nápadně žlutě panašovanými listy a bílými květy. Její odolnost je odvislá od průběhu zimy. Pokud mají mírnější průběh, může vcelku dobře venku zimovat, v našich podmínkách je to ale spíše výjimka. Gaury lze dobře množit řízkováním na podzim (v teplém skleníku) nebo ještě lépe na jaře z matečných rostlin zimovaných při teplotě 5 až 7°C. Nově prorůstající výhony velmi snadno zakořeňují na množárně (při 18 až 20°C).

Dračíky (Penstemon spp.)
V kultuře jsou více rozšířené nižší až středně vysoké druhy dračíků, které se dají výborně použít zejména na skalkách. Skalkové dračíky preferují slunné a sušší stanoviště a velmi dobře drenážovanou a propustnou půdu. Sucho většinou snášejí velmi dobře, nicméně extrémní letní přísušky jim zcela nesvědčí. Velmi citlivé jsou na přemíru zimní vlhkosti, která může často vést k uhnívání rostlin.
Ke skalničkářky zajímavým patří zejména relativně spolehlivě zimovzdorné druhy jako např. Penstemon pinifolius je atraktivní zejména díky svému keříčkovitému habitu a drobnými, jehlicovitými listy. Velmi nízkým druhem je i P. hirsutus ´Pygmaeus´. Dorůstá pouze 15 cm. P. davidsonii je stálezelený, spíše polokeřovitý druh s dřevnatějící bází. Výška rostlin je kolem 15 až 20cm. Květy jsou světle fialové až purpurové a objevují se již v květnu. Preferuje sušší stanoviště. K poměrně bezproblémových druhům patří i P. fruticosus. Kvete počátkem léta fialovomodrými, růžově bílými nebo i čistě bílými květy. Výška rostlin 20 až 40cm. Na sušším a slunném stanovišti zimuje bez problémů. P. procerus preferuje slunné stanoviště a mírně vlhkou půdu. Je nižší, 15 až 30cm vysoký. Nakvétá většinou jasně modrými květy, ale vyskytuje si i žlutá, popř. bílá forma. P. cobaea patří mezi velmi atraktivní druhy a sehrál velkou roli při šlechtění řady zahradních hybridů. Rostliny jsou vysoké 30 až 50cm, tvoří vystoupavé lodyhy s tmavozelenými, lesklými listy. Květy jsou velké, nálevkovité, bílé až tmavě růžové s tmavou, fialovou žilnatinou. Je trochu choulostivější a nezimuje vždy zcela spolehlivě. Vyžaduje dobrou drenáž.
Vyšší druhy a odrůdy dračíků lze velmi dobře uplatnit i jako součást smíšených trvalkových i letničkových záhonech nebo kombinaci s okrasnými travinami, jde převážně o odrůdy, známé pod zahradnickými jmény P. x gloxinioides nebo Penstemon hartwegii-hybridy. Tito kříženci dorůstají ovšem obvykle 50 až 80cm nebo dokonce i více. Ve velké většině se ale opět nejedná o spolehlivě zimovzdorné rostliny a jejich uplatnění jako trvalek je značně nejisté. Mimo výše uvedený druh P. cobaea se na vzniku velkokvětých zahradních hybridů podílely druhy jako P. campanulatus, P. gentianoides, P. hartwegii a P. isophyllus. Z větší části jde o druhy původem z Mexika, což mělo zřejmě hlavní podíl na nízké zimovzdornosti ve středoevropských podmínkách. Tyto velkokvěté hybridy již rovněž nejsou příliš přizpůsobeny dlouhodobějšímu suchu a vyhovují jim stanoviště s dostatečně výživným, kyprým a propustným zahradním substrátem a během vegetace rovněž dostatek vody. Jistý přísušek sice dokáží tolerovat, odrazí se ale výrazně v nárůstu rostlin a v bohatosti kvetení. V našich podmínkách jsou tyto rostliny uplatnitelné tedy spíše jako vegetativně množená letničková kultura. Velmi snadné je množení pozdně letními a podzimními, polovyzrálými řízky ve skleníku či pařeništi a následné zimování zakořenělých rostlin při teplotě 5 až 8°C, řízky je možno odebírat až do prvních mrazíků. Při mírné zimě, jako např. v roce 2006/2007, dokáží rostliny přezimovat a o to lépe pak kvetou a kvetení i opakují. Přezimované rostliny kvetly letos již koncem května a druhé kvetení začalo v polovině července a pokračovalo až do podzimu. Při obvyklejší, jednoleté kultuře kvetou většinou jen jednou, zhruba od poloviny července (dle kultivaru, termínu výsadby počasí). Z mnoha kultivarů lze alespoň pro orientaci uvést bělavě fialový ´Alice Hindley´, jasně oranžově červený ´Flame´, bílo červený ´Lord Home´, tmavě modrofialový ´Midnight´, růžovobílý ´Thorn´, čistě bílý ´Weiss´ či fialový ´Russian River´.
Z vyšších, botanických druhů, použitelných spíše na sušší stanoviště lze doporučit P. strictus s výškou květních stonků kolem 50 cm a jasně modrou barvou květů. Na vhodném stanovišti je spolehlivě zimovzdorný a sám se přesévá. P. digitalis dorůstá podobné výšky. Květy jsou bělavě fialové a listy mají někdy červený nádech. Je to poměrně spolehlivě zimovzdorný druh, nakvétá obvykle v první polovině léta. Kultivar ´Husker Red´ má nápadně tmavě červenopurpurové listy. Penstemon barbatus dorůstá až 75cm a nakvétá obvykle svítivě červenými květy. Pěstuje se jak botanický druh tak i několik jeho odrůd, např. ´Elfin Pink´ s výškou 45cm a jasně růžovými květy, nebo nízké, semenem množené odrůdy ´Navigator´ nebo ´Rondo´ s výškou 30 až 40cm nabízené v několika barevných odstínech. Botanické dračíky množíme výsevem semen v zimním období nebo v předjaří.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *