Extenzivní trvalkové výsadby v praxi

Následující článek nepřímo navazuje na článek z minulého čísla časopisu Zahradnictví (7/2007) „Extenzivní trvalkové výsadby ve veřejných městských prostorech“, který přibližuje filozofii a odůvodňuje vznik těchto výsadeb. V tomto příspěvku se budu věnovat možnostem využití kombinací trvalek, cibulnatých a hlíznatých rostlin, letniček, polokeřů a keřů. Jedná se o výsadby s minimální údržbou, tedy jednu z možností, jak snížit náklady na plánování a údržbu zeleně.

Jednotlivé doporučené kombinace rostlin, technologie přípravy stanoviště, vlastní založení a následná péče jsou součástí mnoha výzkumů v zahraničí i u nás. Pro zjednodušení se v následujícím textu budou tyto kombinace nazývat jako „extenzivní trvalkové výsadby“, a to zejména proto, že jejich společným znakem je dominantní zastoupení trvalek v těchto směsích.
Pokud se nám podaří zhlédnout extenzivní trvalkové výsadby, většině nezaujaté veřejnosti se zdá, že je to nesourodá směs rostlin, které jsou navíc v ploše náhodně rozmístěny. Pravdou je, že pokud se rostlinám ponechá více volnosti pro svůj růst a vývoj, netvoří se žádné pečlivě vymezené skupiny, rostliny nemají „požadovaný polokulovitý habitus“. Naopak se navzájem prolínají, prorůstají do sebe a doplňují se.
Tyto skupiny rostlin vyvolávají u mnoha lidí pocit chaosu, potřebu upravit, zorganizovat („umravnit“) je. Velmi často je totiž kritériem pěkného záhonu jeho upravenost. To je relativně hodnocený faktor a závisí na subjektivním pohledu každého člověka, jeho zkušenostech a názorech. Extenzivní trvalkové záhony jsou ovšem prvky, kde je určitá „divokost“ výsadeb výhodou a tato vlastnost je vítána zejména v konkurenčním boji s nežádoucími rostlinami – pleveli.

Jakou zvolit kombinaci rostlin
Základním poznatkem je to, že jednotlivé rostliny v záhonu tvoří vlastní společenstvo – jeden celek. Proto ztráta jednoho či více taxonů nemusí ještě znamenat zkázu výsadby či její degradaci. Jednotlivé rostliny se v záhonu často „přesunují“ a vytvářejí dynamickou soustavu. V tomto systému rostlin je potom každé volné místo využito okolními rostlinami aniž by celková kompozice utrpěla na své působivosti. A právě v tomto ohledu je náročnost na sestavování kombinací rostlin velmi vysoká.
Samozřejmostí je velice dobrá znalost rostlin. Nicméně jejich kombinace jsou velmi často nepředvídatelné a zejména různé růstové strategie a vzájemná konkurenční síla se ukáží až za několik let po výsadbě. Rostliny se totiž mnohdy chovají rozdílně v klasickém záhonu, kde jsou okopávány a udržovány, proti extenzivním výsadbám, kde jsou nuceny čelit konkurenci sousedních rostlin. Z toho vyplývá, že správně zvolené kombinace rostlin pro podmínky konkrétního stanoviště patří mezi klíčové faktory úspěchu celé pozdější výsadby.

Pět funkčních skupin rostlin
Extenzivní trvalkové výsadby mohou částečně simulovat přirozená společenstva, ve kterých se dané rostliny přirozeně vyskytují. To se týká zejména růstové (konkurenční) strategie rostlin a jejich sociability. Nutnost správně rozpoznat a využít tyto vlastnosti rostlin si uvědomili i odborníci v Německu a podle jejich kombinací vytvořili model pěti funkčních skupin rostlin, které se využívají v extenzivních výsadbách.
Solitéry jsou vyšší rostliny (kolem 50 až 120 cm), které jsou dominantní v ploše. Jsou to dlouhověké rostliny a svou texturou a strukturou působí zajímavě po většinu roku. Sázejí se jednotlivě a měly by tvořit maximálně 7 až 10 % z celkového počtu rostlin. Vhodnými taxony jsou například Achillea filipendulina ´Coronation Gold´, Panicum virgatum ´Prairie Sky´, Echinacea purpurea ´Magnus´, Calamagrostis x acutiflora ´Carl Foerster´, Stipa pulcherrima, Perovskia arbotanoides a další.
Skupinové rostliny jsou výrazně nižší než solitérní (minimálně však 30 cm). vytvářející menší či větší skupiny. Tyto středně až dlouhověké rostliny by měly tvořit maximálně 30 až 35 % z celkového počtu rostlin. Vhodnými taxony jsou Veronica austriaca ssp. teucrium ´Knallblau´, Euphorbia polychroma, Pseudolysimachion spicatum, Aster amellus ´Sternkugel´, Sedum telephium ´Herbstfreude´, Anaphalis triplinervis ´Silberregen´, Salvia nemorosa ´Ostfriesland´, Deschampsia caespitosa ´Goldtau´, Koeleria glauca, Origanum vulgare ´Compactum´ a další.
Pokryvné rostliny vytvářejí nízký zapojený koberec, který může sjednocovat výsadbu. Jejich podíl ve výsadbě by se měl pohybovat do 45 až 50 %. Vhodnými taxony jsou Thymus pulegioides, Geranium renardii, Geranium dalmaticum, Calamintha nepeta ssp. nepeta, Stachys byzantina ´Silver Carpet´, Nepeta nervosa, Gypsophila repens ´Rosa Schönheit´ a další.
Výplňové (vtroušené) rostliny jsou krátkověké trvalky a dvouletky, případně letničky (schopné se přesévat). Jsou vhodné jako dočasná výplň do prázdných míst. Jde o konkurenčně slabé rostliny, které jsou později vytlačeny dlouhověkými kosterními trvalkami. Mohou se přesévat na vhodná místa a jejich zastoupení ve výsadbě by mělo činit maximálně 5 až 10 % z celkového počtu rostlin. Vhodnými taxony jsou například Verbascum sp., Aquilegia vulgaris, Linum perenne a další.
Cibulnaté a hlíznaté rostliny slouží zejména pro prodloužení jarního efektu kvetení. Pro extenzivní výsadby jsou vhodné zejména botanické druhy a jejich kultivary. Mezi doporučované taxony patří například Tulipa praestans ´Füsillier´, Tulipa linifolia, Tulipa tarda, Tulipa batalanii ´Bright Gem´, Crocus tommasinianus, Allium sphaerocephalon, Allium flavum, Muscari armeniacum ´Christmas Pearl´ a další.
Tyto funkční skupiny rostlin jsou vzájemně kombinovány v doporučených poměrech. Kombinace rostlin by se měly vytvářet se zastoupením 7 až 10 % solitérních, 30 až 35 % skupinových, 45 až 50 % pokryvných a 5 až 10 % vtroušených rostlin. Tento poměr se vypočítá z celkového počtu rostlin ve výsadbě (cibuloviny se počítají zvlášť).
Cibulnaté a hlíznaté rostliny se mohou podle velikosti sázet do supin (hnízd) po pěti až dvaceti kusech. Tyto vzájemné poměry byly vyzkoušeny na mnoha místech v Německu, Švýcarsku a později také na několika plochách v České republice. Zkušenosti ukázaly zejména nutnost minimálně 50 % zastoupení pokryvných rostlin a také nezbytnost náhrady některých taxonů za jiné.

Projekt Silbersommer
Tento systém sestavování záhonů podle funkčních skupin byl využit v pilotním projektu Silbersommer (Stříbrné léto), který byl v různých obměnách vyzkoušen a zhodnocen na studijních i veřejných plochách v Německu. Samozřejmě tento způsob výběru a sestavování směsí není jediný (existuje sestavování směsí podle jednotlivých časových aspektů kvetení atd.), nicméně se ukázal v praxi jako velmi vhodný.
Velmi důležitým faktorem pro úspěšné působení a fungování celé plochy trvalkových výsadeb je velikost osázené plochy. Zcela jinak působí rozsáhlé plochy o výměrách stovek metrů čtverečních proti plochám středním a malým. Na menších plochách je totiž jedním z problémů zvolení příliš vzrůstného taxonu, který se může rozklesávat či svou velikostí potlačovat okolní menší rostliny. V detailu pak může celá kompozice působit rozpačitě.
Proto pro menší plochy a plochy, v jejichž blízkosti se pohybují lidé, vybereme nižší a kompaktnější rostliny. Samozřejmě s ohledem na předešlé (či jiné zvolené) složení a zastoupení funkčních skupin rostlin. A také naopak ve větších plochách (velké kruhové objezdy, rozsáhlejší parkové plochy atd.) se nemusíme bát použít druhů a kultivarů vzrůstnějších.
Technologie vlastní výsadby je rozpracována a vyzkoušena také v mnoha variantách. Jde o různé rozmisťování rostlin na ploše podle kompozičních schémat a technologie založení výsadeb. Obě tato témata by si určitě zasloužila dostatek vlastního prostoru a bude jim v budoucnu věnována samostatná kapitola.

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *