Experimentální zjišťování škodlivosti mšice zelné ve volných podmínkách a pod izolačními klecemi

Mšice zelná napadá všechny košťáloviny i některé další brukvovité plodiny a působí značné škody. Tato šedivá mšice (říká se ji též popelka) tvoří na listech často husté kolonie. Zasluhuje pozornost praxe i výzkumu. Při výzkumu jsme experimentálně řešili i škodlivost této mšice na zelí.

Aby byly pokusy co nejpřesnější, infestovali (nasadili mšice na rostliny) jsme zelí ve všech případech stejně dvaceti bezkřídlými jedinci, a to různých fázích růstu zelí. Pro srovnání jsme použili jednak volně venku rostoucí rostliny, jednak rostliny přikryté izolačními klecemi.
V prvém pokusném roce byly rostliny infestovány jednak časněji, v době, kdy zelí mělo jen 6 – 7 pravých listů (16. 6.), jednak jiné rostliny později ve fázi 8 – 10 pravých listů (30. 6.).
V druhém pokusném roce mělo zelí při časnější infestaci 6 – 10 pravých listů (29. 5.), při pozdnější 12 – 14 listů (30. 6.).
Ve volných podmínkách se infestace mšicemi vůbec neprojevila ani v prvém ani v druhém pokusném roce. Infestované i kontrolní rostliny (na kterých mšice vysazeny nebyly) včetně kontrol přikrytých klecemi poskytly hlávky vážící v prvém roce průměrně 2,8 kg a v druhém 3,5 kg bez ohledu na infestaci.
Jiná situace byla u infestovaných rostlin zakrytých izolačními klecemi. Mšice se intenzivně množily a v době sklizně vážila hlávka v prvém pokusném roce při časnější infestaci jen 25 % kontroly a při pozdnější 50 % kontroly. V obou případech bylo snížení statisticky významné.
V druhém pokusném roce byly při časnější infestaci rostliny prakticky zničeny a vážily jen 8 % kontroly. Při pozdní infestaci se hmotnost statisticky významně lišila nejen od kontroly, ale i od varianty s časnější infestací a činila 65 % kontroly.
Z pokusů vyplývá, že výnos zelí ve volných podmínkách není významně ovlivněn prakticky při všech infestacích, které byly použity v pokusech. Škodlivá infestace musí být větší a časnější.
Čím lze vysvětlit situaci zakrytých rostlin? Při hledání vysvětlení jsme srovnávali mikroklimatické podmínky pod klecemi s venkovními. Kupodivu teplota a vlhkost se v klecích nelišily od venkovních. Hlavní rozdíl byl v rychlosti pohybu vzduchu.
Podle vlastních měřeních např. při rychlosti větru 6,4 m za vteřinu byla proudění pod klecemi jen 1,9 m (pro představu o použitých klecích uvádíme, že jejich rozměry byly 50 x 50 x 50 cm. Použitá síťovina měla otvory 0,4 mm a průsvitná vlákna byla široká 0,25 mm.
Samotnými mikroklimatickými podmínkami tedy zvýšené množení mšic vysvětlit nelze. Autoři, kteří dělali obdobné pokusy, vysvětlovali tento jev jenom tím, že ke mšicím pod klecemi neměli přístup přirození nepřátelé. Na volně rostoucích rostlinách byla většina mšic parazitována mšicomarem (nafouklé okrové suché mšice) v době druhé infestace. V době vrcholu expanze mšic bylo na jedné rostlině nalezeno 6 – 10 larev pestřenek, které se živily mšicemi. Přirození nepřátelé mšic by si zasloužili samostatný článek.
Druhou příčinou je, že později během sezóny se vyvíjejí okřídlené mšice, které se jinak rozletují na další rostliny, kde zakládají další kolonie. Pod klecemi se však musí vracet na mateřskou rostlinu. Na druhé straně však rostliny pod klecemi jsou chráněny před náletem zvenčí. A to není zanedbatelné. Na jiných rostlinách mimo pokus jsme zjistili, že v době druhé infestace na ně naletělo více mšic, než jsme my v téže době použili k infestaci.
Závěrem konstatujeme, že hlavním faktorem redukce mšic jsou přirození nepřátelé a snad i odlet mšic z nezakrytých rostlin. Zdrojem přirozených nepřátel jsou především lokality ve smíšené krajině.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *