Entente Florale u nás a v zahraničí

Entente Florale je chápána nejen jako soutěž, ale především jako evropský program pro zušlechťování vlastního prostředí měst a vesnic, s důrazem na uplatnění odpovědnosti jednotlivců žijících v daném prostředí.

Hlavním cílem tohoto programu je ocenění aktivního zapojení (přístupu) obyvatel v utváření životního prostředí měst a vesnic s důrazem na schopnost vhodné komunikace s místními představiteli a sledování dosažení shodných cílů, jak správních, tak i rozvojových.

Soutěž pořádá Evropská asociace pro zahradní a krajinářskou tvorbu se sídlem v Bruselu. Její historie sahá do roku 1975, kdy začala mezi Francií a Velkou Británií a od té doby se postupně přidávaly další země. Práce týmu Entente Florale je v naší zemi zastřešována Společností pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanským sdružením, které se aktivně podílí i na soutěži Vesnice roku. Naše země se soutěže účastnila již třetím rokem, každých z těch předešlých přinesl nové a předtím nepoznané zkušenosti a postupně se více a více dostává do povědomí širší veřejnosti.

Často přesvědčí i skeptiky
Reprezentace zprvu přijímaná s obavami je dnes velmi prestižní záležitostí. Je skutečností, že se z usilovnější práce několika měsíců postupně zrodí zájem většiny obyvatel o věci veřejné a výsledky pak mnohdy překvapí i skeptiky. Tato soutěž pomáhá navracet to, co bývalo běžné – větší soudržnost lidí, vzájemnou pomoc a společnou radost z dobře vykonaného díla. Lidem se najednou u nich doma více líbí a lépe žije. Rádi se sem vrací, ale také přivádějí návštěvy a tím i zvyšují turistický zájem o místa samotná.

Loni dvě stříbra
Loni naši republiku reprezentovala moravská sídla – vesnice Únanov, nedaleko Znojma a město Brno. I přes velikou konkurenci získali naši reprezentanti stříbrná ocenění. Slavnostní předání se v září uskutečnilo ve francouzském malebném městě Aix-les Bains. Tomuto milému okamžiku však po celé Evropě předcházelo mnoho úsilí a nadšení dokázat něco více, než běžný standart.
Nejprve to byla metodická pomoc českého týmu soutěže Entente Florale, ale posléze každodenní práce lidí z pracovního týmu Únanova a Brna (zde to nejdůležitější zastřešovala organizace Veřejná zeleň města Brna). Důležité bylo naplánování trasy se zastaveními a vysvětlujícím komentářem, tak, aby byla postižena sledovaná kritéria. Ta zahrnují v rámci kritérií kvality: posouzení ploch parků po stránce jejich plánování a kultivace a barevnou škálu rostlinné výzdoby (a to i ve vztahu k okolním budovám). Dále sem patří vodní a kompostové hospodářství těchto ploch. Komise však sleduje i úsilí místních radnic, účast občanů a spolupráci komunit. Neméně důležitým kritériem je existence územního plánu s plánem údržby vegetace a systém čištění veřejných prostranství. V potaz je brána komunikace mezi radnicí a občany a samozřejmě vzdělání a jeho uplatnění v praxi.
Jako členka hodnotitelské komise České republiky jsem v letošním roce absolvovala část hodnocení po zemích západní Evropy, konkrétně: Rakousku, Německu, Belgii a Holandsku. Ráda bych se s vámi podělila o mé postřehy z této cesty.

Lech am Arlberg
Třetí část letošní dlouhé hodnotitelské cesty, které jsem se účastnila začínala malebnou cestou dramatickou krajinou velehor od švýcarských hranic do centra zimních sportů – Lechu am Arlbergu. Tato vesnice, v níž žije necelých 1500 obyvatel je skryta mezi kopci ve výšce 1450 metrů a jak jsem již naznačila ožívá nejvíce v zimním období, kdy se sem sjíždějí návštěvníci z celého světa.
Původní horalé se živili zemědělstvím, ale dnes jde o v turisticky vyhledávanou lokalitu, obklopenou úžasnou přírodou. Místní filosofie se řídí heslem, že vše co dělají, musí být dobré pro vesnici a její obyvatele. Zdejší motto také říká, že méně je více, hlavní je kvalita. Ekologicky se tu proto přemýšlí a plánuje již od 60. let 20. století. Vytvořili zde systém topení biomasou, který momentálně využívá 13 hotelů a vybudovali důmyslný systém dopravy zavazadel návštěvníků do hotelů položených v okolních svazích. Je to systém tunelů kudy se dopravují zavazadla i zásoby. Celá stavba trvala tři roky, neboť práce byly možné pouze v letním období .Důležitou roli sehrál i fakt, že Lech má nařízení, podle kterého nelze stavební činnost provádět v období hlavní návštěvnické sezóny. V zimním období, kdy je lyžařská sezóna se počet zdejších obyvatel dramaticky zvýší z přibližně 1500 osob na 1,2 milionu lidí. Díky systematiky zbudovaným čističkám, často se zelenými střechami a dalším promyšleným opatřením se toto zatížení vůbec nepozná a Lech působí i nadále velmi malebně.
Kvůli zdejším horským podmínkám a velkému množství sněhu, zde není možno vysazovat tolik stromů, a tak se alespoň v letním období obklopují květinami v podobě záhonů, mobilních kontejnerů, balkonů, střech a závěsů. Vše je však uměřené a barevně sladěné. Období kvetení se tady dostavuje daleko déle než v nížinách a nízké teploty všechnu tu barevnost živých rostlin opět brzy zničí. Hlavním prvkem výsadeb jsou domácí dřeviny s uplatněním trvalek. Stromy pěstují v místní lesní školce, kde důsledně dbají na používání semen nashromážděných sběrem v okolních lokalitách. Louky a pole hnojí jen za použití hnoje, umělá hnojiva jsou zakázána. Nová architektura se snaží dodržovat charakter původní zástavby, a to i v malých detailech.
Jako všude, i tady je vhodné stále něco vylepšovat, v případě Lechu se jedná o areál školy, která jako novostavba doplnila, spolu s moderním kostelem soubor budov v okolí původního kostela a hřbitova. Prostor je třeba obohatit o stromy, či alespoň většími keři a záhony květin, aby zde bylo lépe školním dětem i návštěvníkům kostela. Vztah mladých lidí k přírodě je pěstován cíleně, když opouštějí školu dostanou sazenici stromu, kterou si vysadí a starají se o ni.
Doprava mezi jednotlivými turistickými východišti v letním období a vleky v zimně je řešena sítí ekologických autobusů, které jsou v provozu od 7 – 19 hodin v létě a v zimě do soumraku. Pro návštěvníky Lechu jsou zdarma k dispozici, pokud zde stráví alespoň jednu noc.
Tento maximálně šetrný přístup dokázal udržet příjemný charakter Lechu jako soustavy horských vesnic s magickou přítomností horských štítů, čistou vodou a rozmanitostí květin. V tomto místě je zřetelné, že finanční prostředky nejsou zásadním problémem, naštěstí s nimi umí dobře pracovat.
Atmosféra v Lechu, kde jsme se setkali s milými a bezprostředními lidmi byla tak úžasná, že se nikomu nechtělo opustit letní horské sídlo a vydat se na dlouhou cestu na jih Bavorska do německé vesnice Nusdorf.

Nusdorf
Cesta uběhla rychle a z krajiny hor jsme se dostali do terénu kopců. Německé vesnice jihu Bavorska hodně připomínají Rakousko, a tak rozdíl nebyl výrazný. Zdálo se, že pětitisícový Nusdorf nás přišel přivítat se všemi svými obyvateli. Ohromila nás srdečnost a spontánost zpěvu a hudby, ale také barevnost a tvarová rozmanitost zdejších krojů.
Malebná vesnice leží ve výšce 1337 m nad mořem obklopena hornatou scenérií. Smysl pro vše tradiční je tu silný a patrný ve všem, jak v architektuře, tak jídle a zejména životním stylu. Zůstal zachován celkový ráz vesnice reprezentující německý styl malovaných domů s dřevěným hrázděním a záplavou květinové výzdoby. Mezi domy zůstaly zachovány zelené enklávy, které jsou často přirozenou pastvinou pro koně, krávy, či ovce. A tím vším se mile proplétá proud vody v umělém korytě (z počátku 18. století) mlýnský náhon, kolem něhož stojí různé užitkové stavby, jejiž funkce byly zachovány, nebo se obnovují (např. pila a lisovna oleje). Nusdorf je jednou z nejstarších bavorských vesnic s bohatou historií starou 1 200 let, přesto dokáží do zachovaného starobylého charakteru dobře zakomponovat i stavby moderní. V loňském roce vybudovali tělocvičnu, kterou lze změnit v taneční sál, ale kde jsou i další zázemí jako nahrávací studio a místnostmi pro četné místní spolky.
V rámci přípravy soutěže Entente Florale požádal Nusdorf ostatní evropské vesnice soutěžící v tomto roce o zaslání kamenů, typických v jejich lokalitě a z nich pak u kulturního domu vytvořili malý památník ve tvaru květu, kde jednotlivé okvětní plátky reprezentují vesnice v Evropě. Místní také uspořádali soutěž o nejhezčí balkon, přihlášených bylo přes dvě stě, ale vyhodnoceno bylo jen sto dvacet. Bylo to jistě velmi obtížné, jeden byl hezčí, než druhý.
Zdejší mateřská školka má pověst nejkrásnější v Bavorsku, rozkládá se na velikém pozemku v kopci nad centrem obce. Děti zde mají mnoho velmi zajímavých zákoutí s chytře promyšlenými herními prvky, které je mohou přiučit vždy něco nového. Posledním projektem z iniciativy rodičů bylo vysázení naučné, takzvané „jablkové cesty“. Jedná se o výsadby zajímavých druhů jabloní, které oddělují pěší komunikaci od přístupové silničky k budově školky. Rodiče tím sledovali větší bezpečnost svých dětí, ale i využití plochy zahrady. Školka prodává květiny a jiné rostlinné produkty, jenž s dětmi vypěstují a za takto získané finanční prostředky si nakupují nové rostliny a potřebná zařízení do výbavy.
Kolem centrální části Nusdorfu se na úpatí kopců rozkládají rozlehlá hospodářství, která se dnes zaměřují pouze na ekologickou výrobu a agroturistiku. Vždy zde najdete i malý obchod s místními produkty. Tato životní filosofie, sledování původních postupů a zdejšího tradičního stylu života působí velmi přirozeně, jako užívání krojů a všude znějící hudba.
Nusdorf je velmi čistou a elegantní vesnicí, radnice vychází lidem vstříc i tím, že vedle správní budovy je umístěn kontejner, kam lze zdarma odkládat organický materiál ze zahrad.
Centrum vesnice je opravdu živým a příjemným místem setkávání zdejších obyvatel i mnoha návštěvníků. Je tu několik tradičních bavorských lidových restaurací s možností venkovního posezení pod stromy, kde se servírují krajové speciality a samozřejmě slavné pivo. Nusdorf má i dva kostely s malebnými hřibůvky a milými pohledy do okolní krajiny řeky Inn. Po kopcích jsou pak rozesety kapličky, které vesničané dobře udržují a zdobí květinami.
Na okraji vesnice je menší lesopark, který spravuje a užívá vesnice k různým větším akcím a slavnostem.
Před třiceti lety vesnice zakoupila větší parcelu na jižním okraji vesnice, která je dobře osluněná a zároveň chráněna od větrů,zde vybodovala koupaliště a atletické hřiště s klubovým zařízením. Později zde přibyly i tenisové kurty a velké dětské hřiště. Další specialitou Nusdorfu je areál původního statku, kde se chovali koně, kterých bylo třeba k dopravě nákladů po nedaleké řece Inn. Dnes zde kromě koní, kteří již slouží k jiným účelům najdeme jednu skrytou zahrádku, založenou v klášterním duchu, s úžasným sortimentem, který sem chodí při procházkách hodně lidí obdivovat.
Vesnice i se svým okolím je pro svoji malebnost velmi atraktivní a z těchto důvodů je pro mladé lidi téměř nemožné tady získat volnou stavební parcelu. Exitují zde přísná pravidla jak může vypadat vlastní stavba a zejména její okolí. Není tu dovoleno budování plotů, a to jak ze strany ulice, tak ani mezi jednotlivými parcelami. Dbá se i na sortiment rostlin, zejména v předzahrádkách. Bylo zde krásně, ale je třeba se rozloučit a pokračovat dál.

Bad Kissingen
Ani se nechce věřit jak je Bavorsko rozsáhlé, naším dalším cílem je město Bad Kissingen, taktéž v Bavorsku, ale na severu. K překonání vzdálenosti z Nusdorfu potřebujeme několik hodin. Bad Kissingen je starým lázeňským městem s téměř 25 000 obyvatel, kam vždy jezdila spousta slavných hostů.
Ještě na počátku 19. století bylo město jen menším venkovským sídlem s tisícem obyvatel. Na konci třicátých let 19. století při hledání možností těžby soli došlo k objevu léčivých solných pramenů, stržení hradeb a město se začalo rozrůstat. Dnes zde najdeme moderní lázeňské komplexy, obklopené dobře udržovanými parky. Srdcem lázní je největší evropská krytá kolonáda postavená v letech 1910 – 1911, kde i dnes lze ochutnat léčivé prameny mnoha chutí, či vyslechnou jeden ze zdejších četných koncertů.
Po válce zde zůstali američtí vojáci, kteří v roce 1994 opustili město a zůstal po nich areál kasáren o rozloze 30 ha. Radnice v tomto území uskutečnila revitalizační plán a přeměnila plochy v příjemné místo, kde se bydlí a obchoduje. Město obklopují lesy a parky s přírodními rezervacemi. Systém komunikací pro pěší i cyklisty existuje v délce více než 250 km. Pro všechny projekty jsou prostředky získávány jak z rozpočtu radnice, tak i od občanů samotných, formou sponzorství. V Bad Kissingen bylo na každém kroku patrné, že stovky jeho obyvatel se snažily přispět ke zkrášlení svého města, které mají rádi, vše bylo opravdové a přirozené. Je to místo plné zeleně s promyšleným plánováním, kde mají dokonalou inventarizaci stromů a systematiky zdobí parky, ulice, ale i mosty, budovy a různá zákoutí pestrobarevnými květinami. Zajímavým příkladem pro nás byla takzvaná Motýlí louka, kde byly vysety vhodné rostliny a ponechány tak, aby vyhovovaly společenství těchto jemných živočichů. Podél louky procházela parková cesta, a tak mohli lidé obdivovat všechnu tu jemnou krásu z bezprostřední blízkosti.
Největšími parky ve městě jsou Luitpold Park, Kurgarten (v okolí lázní samotných) a Rose Garten, tato místa letos zvítězila v soutěži o nejhezčí místo ve městě. Této městské soutěže se účastní všichni i obchodníci, kteří zdobí své výlohy, či dokonce celé ulice, ale také hoteliéři a restauratéři. Občané samozřejmě nezůstávají „pozadu“ a rafinovaně zdobí své domy. V rámci přípravy města na soutěž Entente Florale městští zahradníci realizovali krásný nápad – rozdali dětem semínka měsíčku zahradního, která si děti předpěstovaly a posléze společně vysadily v centrálním parku a to tak, že květiny tvořily záhon o délce 500 metrů. V poslední době je ve městě možné pozorovat zvýšený zájem o investice do zahradnictví. Radnice také s hrdostí prezentovala nově vytvořenou zahrádkářskou kolonii (asi pro 60 rodin), kde bylo umožněno získat pozemek i lidem, kteří se do města nově přistěhovali z částí původního východního Německa, či dokonce vzdálenějšího zahraničí a dnes se plně integrovali do zdejší komunity. Společně si zde vybudovali i místo k setkávání, kde se pravidelně pořádají kulturní i kulinářské akce.
Nejnovějším počinem Bad Kissingenu je však otevření nového areálu termálních lázní zvaného KissSalis nad historickým centrem, letos v únoru. V okolí byla vysazena alej vzrostlých pyramidálních habrů. Dřeviny byly sponzorovány občany a přáteli města.
Ne vždy je vše jen pozitivní, přicházejí i nepředvídané situace, takovou byla pro město povodeň v roce 2003, která silně postihla i centrum lázní s okolními parky. Radnice v současnosti pracuje na renaturalizaci vodního toku a v Luitpold parku buduje meandry, které zklidní řeku Saalu. Nezbytná jsou i další protipovodňová opatření, zejména systém mobilních barier, který bude dokončen v roce 2007. I v tomto městě by bylo možné najít nevhodné druhové kompozice, či místa se sporným řešením, ale v celkovém pohledu převažovalo jen to pozitivní. Zcela jistě by zde bylo příjemné bydlet a žít. Naše cestování však ještě nekončilo, čekal nás přesun do zemí Beneluxu, ale o nich až zase příště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *