Ekologické ovocnářství čeká rozmach

Rozhodujícím popudem pro většinu podnikatelů, kteří se rozhodli přejít od konvenčního k ekologickému zemědělství, jsou bezesporu dotace. Na tento podnět reagovaly v prvé řadě větší podniky, specializované na chov skotu bez tržní produkce mléka.

Péče o trvalé travní porosty je relativně málo náročná ve srovnání s rostlinnou produkcí na orné půdě. Podíl orné půdy z celkové výměry ekologického zemědělství je velice malý – méně než 10 %. Téměř bezvýznamné plošným rozsahem pouhých několika hektarů je v ČR ekologické pěstování zeleniny. Výše dotací zdaleka nekryje zvýšené náklady na práci a rizika ztrát v rostlinné výrobě. To platí ještě větší měrou pro ekologické ovocnářství. Přesto došlo díky dotační politice k velice prudkému nárůstu plochy ekologických sadů až asi na 780 ha.
Průmyslové země severní a západní Evropy dovážejí podstatná množství biopotravin ze zemí s výraznějším agrárním sektorem a příznivějšími klimatickými podmínkami. Trvale rostoucí poptávka dává jistotu odbytu biopotravin a umožňuje docilovat vysoké výkupní ceny. To se týká zejména ovoce a zeleniny. Pobídkou pro rozmach bioprodukce ovoce a zeleniny jsou pak spíše tyto faktory. V České republice je jistě také veliká skupina spotřebitelů, kteří by rádi konzumovali biopotraviny. Ne všichni jsou však ochotni zaplatit za ovoce či zeleninu z ekologických farem výrazně vyšší ceny (třeba o 100 i více %, jako například v SRN) ve srovnání s konvenčními produkty.
Kam s ovocem?
Většina z oněch 780 ha sadů prochází tříletým přechodným obdobím. To již brzy skončí a ekologické sady budou produkovat obrovské množství bioovoce. Je třeba připravit se na otázku, kam s ním.
Jak je možné, že došlo k tak prudkému nárůstu ploch ekologických sadů? Nové výsadby jsou jen v několika podnicích na několika málo hektarech. Ty stovky hektarů se vyčlenily zřejmě z velké části z intenzívních konvenčních, původně socialistických, velkovýsadeb. V důsledku restitucí, restrukturalizace a privatizace podniků našly tyto sady současné vlastníky. Ovocnáři v naší republice nemají na růžích ustláno. Vypěstovat kvalitní ovoce, zvláště v sadech, které již překročily optimální věk, dá hodně starostí a vyžaduje mnoho umu. Odbyt je značně nejistý a ceny sotva dosahují hranice, zajišťující rentabilitu. Možnost, získat navíc dotační peníze, tak představuje pro mnohé majitele sadů určitý únik z nelehké situace.
Ale vraťme se k otázce, kam s produkcí. Nabízí se řešení ve vývozu ovoce jako suroviny na průmyslové zpracování. Bylo by samozřejmě vhodnější, zpracovat ovoce na území České republiky a vyvážet hotové bioprodukty: šťávy, koncentráty, dětskou výživu, kompoty, sušené plody atd. Sázet pouze na vývoz nemůžeme. Potenciál domácího odbytu je značný. Oživení poptávky je záležitostí šikovného marketingu. Česká vláda podnítila produkci bioovoce dotační politikou. Měla by tedy logicky také podnítit poptávku po bioproduktech investicemi do reklamy a osvěty. Možná se do toho leckomu z vlivných představitelů našeho národa nebude chtít. Vždyť si uvědomme, že propagace ekologické produkce, biopotravin, jakožto alternativy vhodnější jak pro lidské zdraví, tak i pro zlepšení ekologické stability našeho životního prostředí, by mohla vyvolat u konzumentů dojem či přesvědčení, že produkce konvenční je naopak méně vhodná. Důsledek – ještě větší odbytové potíže pro dosud převažující konvenční produkty. Při řešení tohoto dilematu bude dobré si vzít příklad z Rakouska, SRN, skandinávských zemí atd. Tam se vlády nebojí a propagují ekologické zemědělství s plnou vážností. Osvěta začíná již u dětí.
Předchozí odstavce vyznívají tak, že ekologické ovocnářství je z nouze ctnost a že se dočkáme jen problémů s nadprodukcí nekvalitního ovoce, vhodného snad jen na zpracování. Ani jedno však nemusí být pravdou. Pro mnohé pěstitele ovoce je skutečně základní nebo alespoň důležitou pohnutkou pro přechod k ekologickému hospodaření ekologicky orientované cítění a myšlení. Jejich podíl bude narůstat s celkovým vzestupem ekologického cítění a odpovědnosti v obyvatelstvu České republiky a s růstem znalostí a zkušeností samotných ovocnářů.
Ochrana je v podstatě vyřešena
Ekologické sady mohou produkovat i vysoce jakostní ovoce. Ochrana proti chorobám a škůdcům je vyřešena již vcelku uspokojivě. Základem je podpora ekologické stability v sadu a jeho okolí. Monokulturní velkovýsadby bude třeba rozčlenit prvky, které zvyšují biodiverzitu a umožňují, aby se v sadu usadily užitečné organismy, včetně antagonistů škůdců. Mohou to být druhově pestré pásy a ostrůvky křovin a bylin. Ty poskytnou útočiště i potravu pro hmyz, který se živí mšicemi či housenkami nebo tyto škůdce parazituje. Křoviny a hnízdní budky přilákají do sadů zpěvné ptáky – lovce drobné kořisti z říše hmyzu.
Ne všechny stávající odrůdy v sadech zaručují v rámci možností ekologického ovocnářství dopěstování vyhovující kvality plodů. Nejzávažnější chorobu jabloní strupovitost lze úspěšně zvládnout. Prvořadá jsou preventivní opatření, avšak nelze se obejít také bez postřiků přípravky na bázi mědi (Kuprikol apod.) a síry (Thiovit aj.), jež smíme používat v EZ. Hojně rozšířená odrůda Golden Delicious může reagovat rzivostí slupky. Idared a Spartan jsou dosti náchylné ke strupovitosti a Idared také k padlí jabloňovému. Při důsledné prevenci a ochraně udržíme tyto odrůdy zdravé a bez poškození. Velice dobře se osvědčila při ekologickém pěstování další hojně rozšířená odrůda Melrose. Její plody z ekologického sadu jsou zpravidla kvalitnější než ze sadů konvenčních – jsou lépe vybarvené, nejsou nadměrně veliké a mají lepší chuť a skladovatelnost.
Měďnaté přípravky patří k nejúčinnějším fungicidům i ve srovnání s moderními produkty organických syntéz. Na jeden hektar však smí být za rok aplikovány nejvýše 3 kg Cu. Měďnaté přípravky uplatňujeme od stadia myšího ouška do doby krátce před rozkvětem jabloní. Jejich účinnosti se blíží fungicidy na bázi polysulfidů vápníku (Sulka aj.), rovněž přípustné v EZ. V zahraničí jsou na trhu přípravky rostlinného původu, mimo jiné např. proti padlí výtažek z agresivního, invazního plevele křídlatky sachalinské. Řada přípravků rostlinného původu jsou účinné insekticidy a akaricidy.
Proti strupovitosti nejlépe rezistencí
Velikým přínosem pro ekologické ovocnářství jsou odrůdy rezistentní ke strupovitosti. Topaz, Rubinola, Otava, Goldstar, Rajka a další, vyšlechtěné ve Střížovicích (pracoviště Ústavu experimentální botaniky Praha), patří ke světové špičce. Topaz je dnes nejčastěji vysazovanou odrůdou v nově zakládaných ekologických sadech v Evropě. Tříleté přechodné období lze využít k přeroubování stromů vhodnějšími odrůdami. Duben a začátek května jsou pro přeroubování nejvhodnějším obdobím. V tuto dobu můžeme také vysázet doprovodné dřeviny kolem sadu nebo i na místa po uhynulých stromech. Některé z doprovodných dřevin mohou patřit k ovocným druhům: líska, dřín, rakytník, v teplejších oblastech moruše atd.
Ochrana jabloní proti strupovitosti začíná omezením zdrojů primární infekce – opadaného listí. Pokud jsme sad nepohnojili kompostem již na podzim, učiňme tak alespoň teď na jaře. Kompost dodá živiny a mikroorganismy pro rychlejší rozklad listí. Houba Chaetomium globosum, běžně přítomná v kompostech z rostlinných zbytků, je velmi účinným antagonistou původce strupovitosti. Nemáme-li k dispozici kompost, použijme hnůj nebo močůvku. V ekologickém sadu se bude čím dál lépe dařit pestrému společenství půdních organismů od bakterií a hub přes drobné členovce až po velmi užitečné žížaly. Takovéto společenství pomáhá zlepšovat úrodnost půdy a má pozitivní vliv na zdravotní stav rostlin a jejich odolnost vůči chorobám i škůdcům.
Ekologické ovocnářství vyžaduje mnoho nových znalostí. Jeho budoucnost je však pro české ovocnáře nadějná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *