Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlinPetunia x hybrida (syn. P. atkinsiana) – petunie či petunka zahradní – II

Jaroměř je nesporně kolébkou novodobějšího, moderního českého sortimentu petúnií. Historii vyšlechtění „jaroměřských petúnií“ zahájil Fr. Černý r. 1933 uvedením svého prvního dvoubarevného výpěstku ze skupiny „grandiflora fimbriata compacta nana“, který J. Mikeš při slavnostním křtu pojmenoval ´Karkulka´.

V této skupině se poněkud později objevila ještě petúnie M. Černé nazvaná ´Maminka´ (1951). Zpočátku, asi kolem r. 1928, pěstoval a rozšiřoval Fr. Černý zahraniční odrůdy. Již tehdy zahrnoval jeho sortiment přes 60 zahraničních výpěstků. ´Karkulka´ vznikla víceméně náhodou a stala se výchozí rostlinou pro další šlechtění. Ještě před jejím uvedením zve Fr. Černý r. 1932 v Zahradnické centrále č. 27 kolegy zahradníky na prohlídku svých petúnií pěstovaných na semeno. Nemalou měrou se tak zasloužil o upevnění pozic českého semenářství květin, které se začalo úspěšnějí rozvíjet. Konkrétně plnokvěté petúnie se do této doby v mnohých našich zahradnických závodech ještě řízkovaly. Proto se v Jaroměři hned od počátku zabývali plnokvětými petúniemi s cílem vypěstovat odrůdy uspokojivě množitelné semenem. Vegetatívním množením totiž docházelo k rychlejší degeneraci odrůd, o pracném a nákladném přezimování matečných rostlin nemluvě. Tehdejším ideálem bylo vypěstovat nízké rostliny ze skupiny „okázalých petúnií“ („superbissima“), s velkými, alespoň 15 cm širokými a co nejplnějšími květy. Kolem r. 1937 poukazuje Fr. Černý na skutečnost, že jeho výpěstky vykazují potomstvo 35 – 40 % s velkými plnými květy, dalších 30% poloplných a zbytek s jednoduchými, často zkadeřenými květy. Z těchto snah vznikla řada odrůd, z nichž se část ještě objevuje v tržním sortimentu a v posledních Seznamech odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR. Jedná se např. o ´Černého Triumph´ (1935), ´Pozdrav z Jaroměře´ (1939), ´Růžový Zákrsek´, ´Vínově Červená´ (oba výpěstky 1942) a některé další. Samozřejmě se zdokonaluje i zbarvení květů, sortiment se doplňuje novými odstíny. V r. 1947 přichází světle růžová petúnie ´Mír´, v r. 1959 temně purpurově červený ´Purpurový Zákrsek´ a karmínově červená ´Rubra´ a hned o rok později opět temně purpurově červený ´Dobrošov´ (1960). Již na výpěstku ´Purpurový Zákrsek´ spolupracovala se svým manželem M. Černá. Sama pak ještě vyšlechtila již zmíněnou odrůdu ´Maminka´ (1951) a dále pak ´Majku´ (1960). Vypěstovala také převislou jaroměřskou petúnii ze skupiny „pendula“ – lososově růžovou ´Jaroměř´.
Kolem šedesátých let dochází na tehdejší Šlechtitelské stanici v Jaroměři ke změně šlechtitelských metod. Hlavně podle amerického a japonského příkladu se přistupuje při vytváření výkonnějších odrůd i u nás k využívání heteroze. Jedná se o zlepšení biologických a hospodářských vlastností. Vyšší životnost heterózních petúnií se projevuje jednotnějším vyklíčením osiva, robustnějším vzrůstem nejmladších semenáčků i urostlých rostlin (intenzívnější větvení, jednotné nakvétání, snadnější přizpůsobování stanovištním podmínkám, bohatší kvetení a zvýšená odolnost vůči povětrnostním vlivům a chorobám). Heterózní petúnie mají barevnou stupnici rozšířenou o nové odstíny (např. lososový, šarlatově červený aj.). Představitelem tohoto nového šlechtění se u petúnií, ale i begónií, stal syn Fr. Černého – Jan. Na některých odrůdách s ním spolupracovala jeho matka Marie, manželka Alena i otec František. Práce se systematicky zaměřila na dvě základní skupiny : drobnokvěté petúnie („multiflora nana“) a velkokvěté („grandiflora nana“). V první skupině byly vyšlechtěny odrůdy 30 – 50 cm vysoké, bohatě kvetoucí, s květy 5,5 – 6 cm velkými, vhodné především pro záhonové výsadby (jako např. ´Angelika F1´, ´Marika F1´,´Henrietta F1´,´Rita F1´,´Simona F1´ a další). Ve druhé, velkokvěté skupině jsou výpěstky 40 – 45 cm vysoké, s květy 7 – 8 cm širokými, vhodné především pro okenní truhlíky a na záhony v povětrnostně poněkud stálejších oblastech (jako např. ´Láska F1´,´Mládí F1´,´Přátelství F1´,´Půvab F1´, ´Radost F1´ a další). Většina drobnokvětějších F1-odrůd vznikla v letech 1969 – 71, ale mnohé i později, tj. 1977 – 84 (např. ´Andrea F1´,´Claudia F1´, ´Sophia F1´, ´Nora F1´ aj.). Většina velkokvětých F1-odrůd přišla na trh téměř současně s drobnokvětými v letech 1964 – 75, některé pak ještě později, tj. 1983 – 91 (např. ´Rozmar F1´, ´Snění F1´ aj.). Nelze ještě opomenout bílou převislou heterózní petúnii („grandiflora pendula“) vyšlechtěnou již r. 1960. Obě výše uvedené základní série byly promyšleně a s citem pojmenovány – drobnokvětá obdržela ženská jména a velkokvětá po chování člověka a jeho vlastnostech. J. Černý prověřil také možnost šlechtění heterózních petúnií pomoci komponentů pylově sterilních.
Jaroměřské petúnie byly a jsou právem vyznamenávány na četných domácích i zahraničních výstavách. Tak např. hned na I. Mezinárodní zahradnické výstavě v Erfurtu získala kolekce ´Dobrošov´, ´Jaroměř´ a ’Lavina F1´ spolu s dalšími novošlechtěními zlatou medaili. Je nesporné, že jaroměřské petúnie rodiny Černých budou v našem, případně zahraničním, sortimentu zastoupené i v nejbližší budoucnosti. Zaslouží se o to jistě i třetí generace, protože Jan Černý jun. přišel spolu se svou matkou Alenou v r. 1995 s novou barevnou řadou původní ´Lavina F1´, ve které jsou vedle bílé barvy zastoupené ještě odstíny sytě růžové, tmavě purpurové, lososové a dvoubarevný výpěstek s bílou „hvězdou“ na purpurově červeném podkladě. Tato série obdržela r. 1996 na Floře Olomouc prestižní cenu Novitas Olomuciensis. O rok později (1997) byla doplněna ještě o dvě odrůdy, a to se žlutou a modrou „hvězdou“. V Jaroměři se pracuje na zdokonalování sortimentu i nadále. Svědčí o tom skutečnost, že v r. 2003 uvedl Černý Jan jun. další dva vlastní výpěstky : ´Mistrál Tmavě Růžová F1´ (květy temně růžové) a ´Purple Velvet F1´ (květy sametově purpurové). Všechny se množí semenem a jsou zdravější než petúnie řízkované.
Není pochyb, že dlouze a kompaktně převisající „surfinie“ jsou dnes velmi žádané a vyhledávané. První hybridy tohoto typy uvedla již výše zmíněná japonská firma Suntory. Za poslední desetiletí vzniklo v západní Evropě, hlavně v Německu a částečně ve Francii, přes 100 odrůd tohoto typu v asi 10 skupinách (Surfinia, Futura, Cascadia, Konstanza, Solana Royal, Sylvana, Anthofinia aj.). První odrůdy ze skupiny „Surfinia“ (´Shihi Purple´, ´Revolution´) vytvářejí hned zpočátku dlouhé, vodorovně rostoucí, zpravidla později kvetoucí výhony, takže jejich horní části, jsou obzvláště v druhé polovině léta bez květů. Takto rostlé petúnie komplikují jejich expedici. Řada pozdějších odrůd má delší i kratší výhony, které později převisají a protože obrůstají ze svých bazálních částí, je během vegetace pokryta květy celá rostlina. Barevná stupnice je prakticky úplná. Existují již i různobarevně lemované, žilkované, s hvězdami apod. V r. 1993 použil R. Votruba ve VÚOZ v Průhonicích původní odrůdy Surfinia ke křížení s některými generatívně množenými petúniemi a vybrané typy křížil ještě dále v l. 1995 – 96. Současně se také zpracovávala metoda udržovacího šlechtění a množení. V r. 1997 se již obchodně množilo 14 klonů v celé základní barevné skladbě. Zatím bylo R. Votrubou pojmenováno a na trh uvedeno pět výpěstků. Roku 2000 dva : ´Dulia´ (habitus převislý, květy 70 – 80 mm široké, temně purpurové, jícen temně fialový) a ´Pamela´ (habitus převislý, květy 60 mm široké, fialově purpurové, jícen temně fialový) a r. 2002 tři : ´Blanka´ (habitus převislý, květy 90 – 100 mm široké, bílé někdy se slabě fialovým nádechem, jícen s temně fialovou žilnatinou, rostliny velmi odolné k plísni šedé a rezistentní k pravému padlí – obdržela již r. 2001 prestižní ocenění Novitas Olomucensis), ´Salmia´ (habitus převislý, květy 70 – 80 mm široké, lososově růžové, jícen bělavý se světle hnědou žilnatinou, rostliny odolné k dešti a houbovým chorobám) a ´Viola´ (habitus převislý, květy 70 – 80 mm široké, purpurové, jícen purpurově fialový a tmavěji žilkovaný). Všech pět výpěstků se množí vegetatívně.
V r. 1999 inzerovalo zahradnictví M. a S. Chovancových z Lipníku nad Bečvou (Zahrádkář č. 3, str. 38) své křížence surfinií s některými normálními, plnokvětými petúniemi pod jménem ´Supertunie´. Habitus převislý, podobný surfiniím, květy plné, temně purpurové, dnes snad i růžové, červenofialové a temně purpurové s bílými špičkami plátků. Množí se výhradně řízkováním. Byly poprvé vystaveny r. 1998 na Floře Olomouc a v témže roce v Lysé nad Labem.
Není pochyb, že šlechtění petúnií má u nás nejen dlouholetou tradici, ale svými výpěstky si zajistilo – hlavně v období po druhé světové válce – dobré postavení mezi evropskou konkurencí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *