Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin – Viola x wittrockiana – maceška

Obecně známá dvouletá květina. Její šlechtění začalo v Anglii, kde byly soustředěny různé botanické druhy. Jejich první umělé křížení se uskutečnilo kolem r. 1815 - 16. Mezi hlavní pěstitelské cíle patřil okrouhlý tvar květu bez ohledu na jeho velikost, počet a zbarvení. V letech 1830 - 50 začali francouzští, belgičtí a němečtí šlechtitelé svou práci.

Zpočátku používali rozpracovaný rostlinný materiál z Anglie. Skutečné zlepšení v zahradnickém smyslu zahájil francouzský zahradník Odier r. 1860 uvedením nové rasy či třídy „Odier“ (šlechtění na veliké skvrny), kterou pak zdokonalil pařížský Cassier (květy velké, dlouze stopkaté, výrazně skvrnité). Roku 1883 přichází Bugnot se skvrnami na plátcích již neostře ohraničenými. Téměř současně s Cassierem uvedl, rovněž v Paříži, Trimardeau macešky vzrůstnější a hustě olistěné. Květy měly pouze se třemi nikoliv pěti skvrnami. Z této poslední „Trimardeauovy třídy“ a některých jednotlivých odrůd předchozích tříd vznikla většina dnešních odrůd. Asi od r. 1917 proběhlo ve Švýcarsku u Thunského jezera šlechtění „Švýcarských“ nebo-li Roggliho macešek, zaměřené hlavně na „obrovské“ květy ve všech základních barevných odstínech. Na obrovské květy a větší ranost zaměřili svou práci i zahradníci z Pirny a Drážďan („Pirnavské zimní“), z Erfurtu („Erfurtské rané obří“) a také v holandském Aalsmeeru („Aalsmeerské obří“). Významným mezníkem bylo r. 1941 uvedení tzv. „vzpřímených kmenů“ známým erfurtským šlechtitelem E. Benarym (důraz na stavbu celé rostliny a vzpřímené postavení květů). V současné době existuje velmi obsáhlý a až nepřehledný sortiment nejrůznějších ras, skupin a tříd. Jejich původní třídění na rané (Viola tricolor hiemalis) a velkokvěté (Viola tricolor maxima) se dnes doplňuje ještě tříděním odrůd šlechtěných na pěstování ve volné půdě a odrůd pro hrnkovou kulturu. Hojně se dnes pěstuje skupina „Schweizer Riesen“ (velký květ, robustní vzrůst). Zvláštní postavení zaujímají F1-hybridy (pro pěstování v nádobách např. série ´Europa F1´, ´Fama F1´, ´Imperial F1´, ´Majestic F1´ a mnoho dalších). Pozoruhodné jsou také série „Joker“, „Hallo“, „Bravissimo“, „Premiere“ aj.
Ještě před uvedením Benaryho „vzpřímených kmenů“ (r. 1941) přichází pražská semenářská firma Jindřicha Vaňka před r. 1934 se třemi českými novinkami – dvěma modrými : ´Jindra Vaňková´ a ´Jindřich Vaněk´ a jednou bílou s růžovou a temně modrými skvrnami nazvanou ´A. Laušmanová´. O šest let později (r. 1940) nacházíme v ceníku téže firmy ještě odrůdu ´Jiří z Poděbrad´. Byla světle modrá a bez „oka“ s tmavším středem. O vlastním šlechtiteli těchto prvních českých macešek nic přesného nevíme. Byl jim možná sám Jindřich Vaněk. V r. 1937 se objevuje v ceníku jiné pražské semenářské firmy – K. Novotného – „nádherná směs s květy zvlněnými, skvrnitými a zkadeřenými“ pod jménem ´Bohemia´. Před r. 1947 uvádí brněnská semenářská firma Jurák a spol. mezi tzv. velkokvětými maceškami svůj jemně růžově červený výpěstek nazvaný ´Ludmila Juráková´. V r. 1968 byla do „Listiny povolených odrůd“ zapsána bílá maceška ´Bílý Obr´ vyšlechtěná v zahradnictví tehdejšího JZD v Satalicích. Bohužel bližší popis neznáme a nevíme ani konkrétní jméno šlechtitele. Tato odrůda se ale v Listině povolených odrůd dlouho neudržela.
Ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích zahájila před r. 1978 I. Novotná studium a hodnocení znaků několika odrůd macešek. Navázala tak na zahraniční zkušenosti s hybridním šlechtěním, přičemž si byla vědoma, že ne všechny F1-šlechtění se hodí pro venkovní pěstování. Mezi přední šlechtitelské cíle zařadila, ve shodě se zahraniční šlechtitelskou praxí : rané kvetení, dobré přezimování při dvouleté kultuře, kompaktní habitus, velkokvětost spojenou s pevností květů a čistotu barev. Pro vlastní šlechtění se I. Novotné podařilo zužitkovat geneticky ověřený materiál z mezidruhového křížení. V Listině povolených odrůd byly postupně zapsány její tři výpěstky : ´Praga´(r. 1987 – žlutá s hnědým „okem“), ´Duo´ (r. 1989 – sytě žlutá s velkou červenohnědou skvrnou) a ´Tango´ (r. 1990 – oranžová). Tyto macešky budou asi ještě delší dobu odpovídat současné sortimentální úrovni. Obdobnou problematikou se v uvedeném období zabývala také H. Kasparová na Šlechtitelské stanici v Libochovicích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *