Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin – Tulipa – tulipán

Tento rod je domovem v hornatých oblastech Malé Asie, jižního Kavkazu, Íránu, Turkestánu a Buchary, dále v Afgánistánu a Kašmíru, v Iráku, Sýrii a Izraeli. Některé druhy nacházíme ve Středozemí. Zahradní tulipány byly do Evropy dovezeny r. 1554 z tehdejšího Cařihradu vyslancem rakouského císaře, a to do pražské královské zahrady.

Odtud se rychle rozšířily po Evropě. Poprvé byla tato cibulnatá květina popsána švýcarským přírodovědcem K. Gesnerem, po kterém později K. Linné pojmenoval zahradní tulipány Tulipa gesneriana. Koncem 16. století byly rozšířené již po celém kontinentu. J. Clusius z Leydenu patřil mezi jejich nejhorlivější propagátory a Holandsko se tak stalo druhým „domovem“ tulipánů. Zde se v 30letech 17. století staly předmětem nevídané sběratelské vášně i obchodních spekulací. Po této „tulipánové horečce“ se ale šlechtění, sortiment i obchod solidně rozvíjel po staletí dále. O zavedení a popsání nových druhů se zasloužil hlavně J. D. Hall, J. Parkinson, J. Levier a v poslední čtvrtině 19. století nejvíce A. Regel, který poslal jejich cibule do botanické zahrady v Kew (Anglie). Holandská firma Van Tubergen se pak postarala o jejich maximální rozšíření. Zaměstnávala značný počet sběratelů, zejména v západních oblastech Asie. Vlastní šlechtění bylo a stále je zaměřené na květ, jeho zbarvení, stavbu, velikost i vůní. Neméně důležité jsou i další šlechtitelské cíle, jako délka a pevnost stonku, vhodnost k rychlení či trvanlivost květů ve váze, maximální rozmnožovací schopnost a odolnost proti škodlivým činitelům. Nové odrůdy vznikají buď mutací (náhlá dědičná změna znaku či vlastnosti) nebo křížením. V současné době je vzhledem k rozsáhlosti sortimentu získávání nových, kvalitních a odlišných odrůd stále obtížnější. Novodobější šlechtění se v Evropě datuje od konce 19. století (E. H. Krelage a mnoho dalších).
U nás nacházíme první zmínky o křížení tulipánů v bouřlivých letech 1848 – 49 v Kroměříži. Univerzitní docent pro zemědělství F. A. Stieber zde studoval u získaného potomstva, podobně jako u jiných květin, dědičnost světlých a tmavých barev. Popisy jeho semenáčů se bohužel nedochovaly. V Brně organizoval od r. 1850 biolog slovenského původu a blízký přítel J. G. Menedela MUDr. P. Olexík v rámci Ovocnicko-vinařského a zahradnického spolku výstavy svých novošlechtění květin, včetně tulipánů. Ani popisy těchto výpěstků se nám nezachovaly. Přibližně v této době posílá náš známý zahradník, botanik a cestovatel B. Roezl ze svých cest po americkém kontinentě do Evropy i cibule různých tulipánů.
Podobně jako u většiny evropských zemí byly tulipány i k nám dováženy především z Holandska. Převládal názor, že naše klimatické podmínky nejsou pro jejich množení vhodné. První rozsáhlejší pokusy s množením a dopěstováním cibulí uskutečnil Dr. Mattuš u firmy Slavík v Uhřeticích u Chrudimi v r. 1923. Výsledky byly uspokojivé. Výchozí materiál se dovážel z Holandska a v dalších letech byl již přemnožován v Uhřeticích. Zdravotní stav i celková životnost byla průběžně sledována. Zprvu se množily pouze tulipány ze skupiny „Darwinovy“. Kvalita téměř 100 odrůd se udržovala i za druhé světové války. Cibule se prodávaly jako „Slavíkovy české tulipány“. Také další zahradníci se pokoušeli zásobit svůj okruh zákazníků vlastními cibulemi. Byl to např. J. Marks v Hořicích v Podkrkonoší a J. Jiránek v Lysé nad Labem.
J. Marks pěstoval v Hořicích tulipány koncem 30.let minulého století na ploše 0,30 ha a po r. 1955 na místním školním statku Zemědělské technické školy ve velmi širokém sortimentu na rozloze 1 ha. Vypěstoval několik vlastních odrůd : ´Růžový Plamen´ (jednoduchý raný), ´Brokát´ a ´Leknín´ (oba plné rané), ´Turban´ (plný pozdní), ´Jirka´ (papouškovitý) a ´Libuše´ (Triumph-tulipán). Vzhledem k tehdy malému, nedostačujícímu rozsahu množitelského materiálu nenašly širší uplatnění a většinou zapadly.
Po druhé světové válce se pěstování a množení tulipánů začalo i u nás dosti rychle rozšiřovat. Mimo kultur v Uhřeticích a Hořicích se zavádí od r. 1951 jejich množení také na Šlechtitelské stanici při Výzkumném ústavu řepařském v Semčicích. Časem, hlavně při průběžném vyhodnocování světového sortimentu ve VÚOZ v Průhonicích a propracování množitelské techniky, se začíná rozvíjet i další tvorba vlastních českých odrůd. V tomto období přichází v Lysé n. Labem J. Jiránek od r. 1960 se svými výpěstky ´Plameny´ (jednoduchý raný), ´Orchidejka´ (jednoduchý pozdní), ´Porthos´ (plný pozdní) a ´Jago´ (Breederův). Tyto jeho výpěstky se povolily a uvedly na trh během dvou let – 1960 až 1962. Asi o pět let později přichází r. 1966 tentýž šlechtitel ještě se svým žlutým kultivarem ze skupiny Darwinových tulipánů pojmenovaný ´Sirius´. V této době (1966 – 70) vyšlechtil, rovněž na Šlechtitelské stanici v Lysé n. Lab. svoje odrůdy ´Libor´ (jednoduchý pozdní), ´Aramis´ (jednoduchý raný) a ´Jana´ (Triumph-tulipán) šlechtitel J. Omasta. Společně pak vyšlechtili J. Jiránek a J. Omasta ještě odrůdy ´Pohár´ (Mendelův tulipán), ´Lyra´ (pololiliokvětý), ´Jitka´ a ´Sparta´ (oba Triumph-tulipány) a ´Uran´ (jednoduchý raný). K tomuto sortimentu lze ještě přiřadit J. Kyndlem v Průhonicích vyselektovaný červený sport odrůdy ´April Queen´ nazvaný ´Dr. M. Tyrš´. Hlavním cílem všech těchto šlechtitelů bylo získání vlastních českých výpěstků přizpůsobených našim klimatickým podmínkám.
Šlechtitelská stanice v Heřmanově Městci se asi od r. 1964 specializovala hlavně na průzkum a množení botanických tulipánů. Při šlechtění zahradních tulipánů se na této stanici využilo hlavně zpočátku jednorázové křížení s Jiránkovým výpěstkem ´Plameny´, které umožnilo vznik řadě raných, převážně dvoubarevných klonů. Z nich později vybral J. Václavík několik pěkných odrůd, jako např. ´Duo´, ´Gavota´ a další. Jeho výpěstek ´Gavota´ budil např. v r. 1995 na tradiční holandské výstavě Westfriese Flora zaslouženou pozornost. V letech 1990 a později přichází tentýž šlechtitel s našimi prvními liliokvětými tulipány ´Havran´, ´Lora´, ´Rajka´, ´Slavík´ a ´Sokol´. V tomto období byla práce v Průhonicích zaměřená na polyploidní šlechtění a později ještě na množitelské vlastnosti a odolnost vůči viru pestrokvětosti tulipánů. Polyploidní rostliny byly získány působením kolchicinu nebo kysličníku dusného. Takto vzniklé odrůdy mají vyšší počet chromozomů, který často podmiňuje i větší květ, silnější stonek, vyšší množitelský koeficient a do jisté míry i lepší zdravotní stav. Určitou nevýhodou je případná tendence k pozdnosti (nevhodnost k rychlení). Této okolnosti se snažili v Průhonicích předejít tím, že vycházeli z raných odrůd. Spolu s heřmanoměsteckým J. Václavíkem uvedla E. Petrová a O. Plavcová z Průhonic v letech 1993 – 94 dva Darwin-hybridy : ´Jan Matouš´ (oranžově červený s bělavě žlutým lemováním) a ´Sonet´ (růžově červený).
U tzv. „botanických tulipánů“ se české šlechtění zatím zaměřilo na doplnění sortimentu Tulipa fosteriana. První odrůdu s jemně červeným trvanlivým květem a vysokou odolností vůči viru pestrokvětosti vyšlechtil v Lysé n. Lab. r. 1981 J. Omasta. Dostala jméno ´Fortuna´. O 12 let později přichází J. Václavík z Heřmanova Městce s jasně červenou mutací ´Dekora´, která se od výchozí zahraniční odrůdy ´Feu Superbe´ liší hlavně poněkud pozdějším kvetením a výškou rostliny kolem 50 cm. Hned v dalším roce (1994) byl do Listiny povolených odrůd zapsán vyšší výpěstek týmu E. Petrová, O. Plavcová a J. Václavík nazvaný ´Omar´ (šarlatově červený) a v r. 1998 ´Labakan´ (oranžově červený). Tatáž trojice šlechtitelů uvedla také odrůdu ´Garnet´ (jednoduchý raný) a v r. 1998 jasně červený a žlutě lemovaný Triumph-tulipán jménem ´Aleko´. Pouze v Holandsku jsou zapsané dvě odrůdy Triumph-tulipánů E. Petrové a O. Plavcové. Jmenují se ´Kurhaus´ a ´Shandong´. Z úsporných důvodů nejsou v tomto článku uvedené všechny české výpěstky. Čtenář je ale najde i s podrobnějšími charakteristikami v připojených tabulkových přehledech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *